Galerie soch a plastik na Malostranském hřbitově
Na rozhraní Smíchova a Košíř leží v sevření husté městské dopravy historický klenot. Říká se, že Malostranský hřbitov, který byl po desetiletí zahalen hustým břečťanem, má na svém poměrně malém území více soch a plastik z 19. století, než má Národní galerie. Dlouhá desetiletí mohli kolemjdoucí ze hřbitova zahlédnout jenom monumentální litinový náhrobek modlícího se duchovního.
První pohřbívání ještě o pozdější slavné době malostranského hřbitova nic nenapovídalo, protože šlo o oběti morové rány v roce 1680. Místo za městskými hradbami bylo potom více než sto let opuštěné a sloužilo jako louky a pastviny. Jenže reformy osvíceného panovníka Josefa II. se také zásadním způsobem dotkly pohřbívání.
V Praze a v dalších městech císařským výnosem zakázal ukládat ostatky zesnulých na malé hřbitovy, které tenkrát byly skoro u každého kostela. Pro Malé město pražské se nabízelo opuštěné pohřebiště zapomenuté od morové epidemie. Proto byl roku 1786 na ploše o něco větší než dva hektary založený nový hřbitov určený nejenom pro Malou Stranu, ale také pro Hradčany a vesnice Smíchov a Košíře. V té době ho obklopovala pole a jenom několik hospodářských stavení.
Během dalších desetiletí zde našla místo posledního odpočinku celá plejáda nejvýznamnějších osobností. Najdeme zde hrobky stavitelů Kiliana Ignáce Dienzenhofera a Krištofa Dienzenhofera, továrníka Františka Ringhoffera, sochařů Ignáce Františka I. Platzera a Ignáce II. Platzera, věčným spánkem tu odpočívají přátelé Mozarta manželé Duškovi z nedaleké Bertramky, bratři Mánesové Antonín a Václav, krajinář Adolf Kosárek, přítel Johanna Wolfganga Goethe skladatel Václav Jan Tomášek.
Hřbitovu dominuje litinový monument hraběte Leopolda Thun-Hohensteina z dílny sochaře Václava Prachnera. Byl posledním biskupem v Pasově s knížecím titulem. Závěr života prožil v nedaleké usedlosti v Košířích, kde i zemřel. Na Malostranském hřbitově ležel také Karel Jaromír Erben, jehož hrob byl později přemístěn na Olšanské hřbitovy. Ale to už se dostáváme k další kapitole.
Boj o přežití
Začal v podstatě v roce 1884 s výnosem, který ukončoval pohřbívání na Malostranském hřbitově. Průmyslový rozvoj Smíchova od poloviny 19. století způsobil také překotný růst bytové zástavby, která během několika let obklopila celý hřbitov. Mnohé z hrobů byly zrušeny, náhrobky a ostatky zemřelých byly přemístěny na jiné hřbitovy, zejména na Olšanské hřbitovy a na Vyšehrad.
Od té doby hřbitov na pomezí Smíchova a Košíř patřil mezi nejvíce ohrožené pražské památky. Zastánci jeho likvidace, nebo parcelace byli vždycky v přesile proti památkářům. To platilo už za Rakouska (ještě před 1. světovou válkou hřbitov bránil spisovatel Jakub Arbes) i během první republiky. Po únoru rozhodoval o jeho osudu i Gottwaldův zeť Alexej Čepička, ministr národní obrany. Že hřbitov všem těm tlakům odolal je v podstatě zázrak.
Zakladatelka Sdružení pro záchranu Malostranského hřbitova Jana Trojanová vzpomínala na setkání s velkým bojovníkem za jeho zachování Aloisem Vachouškem.
„Panu Vachouškovi bylo v té době už skoro devadesát, bál se, že se po jeho smrti na hřbitov zapomene. Řekl mi tehdy, že jde o unikát, jaký nemá u nás srovnání.“ V té době byly hroby i náhrobky schované pod břečťanem, který sem pak chodili likvidovat dobrovolníci.
Z tramvají, které jezdily po Plzeňské ulici jste mohli vidět jen monumentální litinový pomník hraběte Leopolda Thun-Hohensteina. Jde o největší litinový náhrobek v České republice a pravděpodobně i ve střední Evropě. Podle Jany Trojanové na Malostranském hřbitově je většina náhrobků signovaných, což nenajdete skoro nikde jinde „Znalci tvrdí, že tady pod širým nebem najdete víc plastik z 19. století než vlastní Národní galerie.“
Malostranská galerie
Nejhodnotnější náhrobky ve stylu klasicistní a romantické plastiky vytvářeli členové rodiny Platzerů, Josef Malínský, František Xaver Lederer, Václav Prachner, bratři Maxové nebo František Linn, tvůrce několika plastik zdejšího hřbitova. Mimochodem Linn byl po svém návratu z tvůrčího pobytu v Římě učitelem mladého Myslbeka. Mladí umělci druhé poloviny devatenáctého století sem chodili obdivovat sochařskou stavbu a kompozici svých mistrů.
Celý areál hřbitova je rozsáhlou galerií také empírové funerální plastiky. Uprostřed stojí nejvýznamnější náhrobek biskupa pasovského, hraběte Leopolda Thun-Hohensteina. Pomník, který patří k vrcholným dílům sochaře Václava Prachnera odlily hořovické hutě. Je tak jedinečnou památkou uměleckého slévárenství v českých zemích. Později se stal inspirací pro Myslbekův náhrobek arcibiskupa Bedřicha Schwarzenberga v katedrále svatého Víta.
Pak je tu náhrobek záhadné svaté holčičky, ke které se váže několik legend. Podle jedné z nich žilo v chudé rodině na Újezdě milé a hodné děvčátko, které jednoho dne vypadlo nešťastnou náhodou z okna. Další pověst líčí tragický osud tuberkulózou schvácené dcerky malíře Kristiána Rubena. Proč má chudé děvčátko tak krásný a zdobný náhrobek? Říkalo se, že otcem Aničky mohl být někdo z vyšších kruhů. V každém případě, lidé na Malé straně a okolí byli přesvědčeni, že Anička po svém předčasném skonu vylétla rovnou na nebesa.
Tyto legendy inspirovaly Jakuba Arbese k romanetu Sivooký démon a Františka Kožíka k jeho legendě pro dětské čtenáře Svatá holčička. Autorem pomníku z roku 1851 je Josef Max, který stvořil i sochy Přemysla Oráče, Přemysla Otakara II. a dalších pěti českých panovníků. Velmi cenná jsou díla Josefa Malínského, Františka Xavera Lederera a Emanuela Maxe, autora náhrobku spisovatele Václava Michala Pešiny z Čechorodu, který byl iniciátorem dostavby chrámu svatého Víta.
Říká se, že Malostranský hřbitov přiměl Jana Nerudu k napsání sbírky básní Hřbitovní kvítí. Proč také ne? Jenom málokteré místo v Praze je tak inspirativní. Boj tohoto pozapomenutého hřbitova o přežití definoval kdysi akademik Zdeněk Wirth, historik umění, jeden ze zakladatelů památkové péče u nás:
„Ochrana památek je kompromis se životem. Musí se však vždy dobře uvážit, která z těchto dvou složek má v daném případě větší důležitost.“
Slavné osobnosti pohřbené na Malostranském hřbitově
- Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhofer, barokní architekti
- Josefína a František Xaver Duškovi, hostitelé W. A. Mozarta na Bertramce
- Ignác František Platzer, barokní sochař
- Adolf Kosárek, krajinář
- Ludvík Kohl, malíř české historie
- Josef Vojtěch Hellich, malíř a portrétista, autor slavného portrétu Boženy Němcové
- Václav Alois Svoboda autor známé koledy „Dobrý král Václav“
- Vincenc Bradáč, hudební skladatel
- Jan Ladislav Dusík, klavírista a hudební skladatel
- Josef Malínský, sochař a řezbář
- František Ringhoffer, průmyslník
- Dr. Karel Hornstein, ředitel hvězdárny v Klementinu
- Václav Michal Pešina z Čechorodu, iniciátor dostavby katedrály svatého Víta
- Jan Nepomuk Augustin Vitásek, hudební skladatel, zakladatel pražské varhanické školy
- Jan Křtitel Kuchař, hudební skladatel
- Antonín Mánes, malíř
- Vincent Morstadt, malíř, autor známých vedut Prahy
Související
-
Příběhy pražských hřbitovů
Seriál vás zavede do fascinujícího světa pohřební architektury a historických osobností. Jak se hřbitovy měnily v čase a proč dnes přitahují zájem nejen pozůstalých?
