Architekt Ackermann: Cítím se jako Pražák
Architekt Thomas Ackermann se narodil v Bavorsku. Od 90. let žije a pracuje v Praze. Jaký je jeho vztah k České republice, kam se rád vydává na výlety, čím je zajímavá jeho práce. O tom všem si s ním v jeho kanceláři na Praze 7 povídala Martina Schneibergová.
„Existují vlastně dva důvody. V roce 1993 jsem byl v určité fázi života, kdy jsem si přál změnu, jako asi každý někdy v životě. Shodou okolností hledali v Praze architekta. Přihlásil jsem se a tu práci dostal. A druhým důvodem jsou rodinné vazby k Moravě, odkud pochází moje matka.“
Jak jste v Praze začínal? Nebylo těžké zvykat si na nové podmínky?
„Pocházím z Bavorska, konkrétně z Bavorského lesa, z oblasti mezi Řeznem a Domažlicemi. To opravdu není daleko, a tak to nebyla velká změna.“
Bydleli jste nedaleko československých hranic. Vybavujete si nějaké vzpomínky z dětství na období před pádem železné opony?
Navštívil jste Prahu před pádem železné opony, nebo až v 90. letech?
„Ještě před revolucí. V Praze jsem byl třikrát, někdy v letech 1984 až 1986. A také v prosinci 1989, kdy byl Václav Havel zvolen prezidentem. Dodnes si vybavuji plakáty Havel na Hrad!, nalepené na podstavci pomníku svatého Václava. Vládla tu tehdy strhující atmosféra.“
„Ano, je to náhoda. To jsem zjistil až později, poté, co jsem si tyto prostory vybral a koupil. Až později jsem si všiml, že nedaleko je restaurace U Malého Berlína.“
Máte české zaměstnance, nebo vaši kolegové pocházejí z jiných zemí?
"Mám spoustu českých zaměstnanců, všichni jsou velmi sympatičtí lidé. Jsem spokojený, máme velmi dobrý tým. Měli jsme také stážisty z Německa, ale protože nemluvili česky, všechno bylo obtížnější. Základním požadavkem je jazyk.“
„Nejprve jsem se učil česky v jazykové škole, která tehdy sídlila na Národní třídě. Později jsem chodil na soukromé hodiny k jednomu staršímu profesorovi.“
Co mají Češi a Bavoři společného?
"Určitě kuchyni. Jídlo, pití - samozřejmě pivo a pálenky.“
Na jaké české specialitě si obzvlášť pochutnáte?
"Miluji buchtičky s vanilkovým krémem – se šodó. Ty znám ještě z domova. Matka měla recept od babičky. To je vynikající jídlo.“
Máte ještě nějaké kontakty na Moravě? Máte tam příbuzné nebo známé?
Za ty roky jste jistě dobře poznal Českou republiku. Máte nějaká zvlášť oblíbená místa a regiony?
"Je to zajímavé, ale nejraději jezdím na sever od Prahy: krásnou krajinu má podle mě České středohoří nebo Český ráj, jsou tam úžasná místa. Oblasti na jih od Prahy mě tolik nelákají. Samozřejmě si jezdím zaplavat na Slapy, ale to je tak všechno. Když chci na výlet, mířím nejčastěji na sever. A pokud mám pár dní, jezdím na Šumavu. Litomyšl je taky pěkná, a pokud mám více času, jezdím do Olomouce a okolí.“
Chodíte v Praze do divadla?
„Ano, často. Kulturní nabídka je zde neuvěřitelně rozmanitá: od nejmenších divadel až po koncerty. Pokud mi to práce dovolí, rád vyrazím za kulturou. Díky tomu, že ovládám češtinu, chodím třeba i do Vinohradského divadla. Myslím, že existuje jen málo měst, která nabízejí tak širokou škálu kulturních zajímavostí.“
Chybí vám tu něco z Bavorska?
„Ano, chybí mi moji bavorští přátelé a moje rodina. Ale jezdím do Bavorska často, takže to není problém.“
„Vlastně ne. V rámci svých stavebních projektů hodně cestuji, a tak jsem poznal spoustu míst. Několikrát jsem byl i v Ostravě, Frýdku-Místku a dalších městech. Když si v práci udělám přestávku, hledám vždy nějakou pěknou malou kavárnu. Třeba v Mohelnici je kavárna, kterou rád navštěvuji a kterou mohu doporučit.“
Kterou budovu v Praze obdivujete z architektonického hlediska?
„Rudolfinum. To je povedená stavba“.
Cítíte se jako Pražák?
„Ano, určitě. Jsem tady doma. Svou roli nehraje jen těch 27 let, ale také pocit, že se tu cítím doma, že sem patřím. Řekl bych, že jsem Pražák.“
