Beze slov...
Slova, která se začnou užívat více, než je zdrávo, nám postupem času možná zevšední, ale také často ztratí svůj původní význam.
Řeč těla si většinou spíše neuvědomujeme, ale na komunikaci se podílí významnou měrou. Stačí se zamračit, aby mluvčí zbystřil a svůj projev přinejmenším přizpůsobil naladění posluchače. Pokyvování hlavou ho naopak utvrdí v tom, že může směle pokračovat, a kamenná tvář posluchače ho pro změnu znejistí. Nejen na vyřčených slovech, ale i na neverbální komunikaci tedy závisí úspěšné porozumění. Mimika obličeje či gesto mohou změnit význam řečeného (např. naznačit ironii) nebo upozornit na důležitou informaci. Snad proto televizní moderátoři pomrkávají do kamery nebo významně otáčejí listy papíru.
Řeč těla může projev doplňovat anebo může tvořit vlastní samostatnou výpověď – např. kývnutí hlavou na znamení souhlasu, pokrčení rameny znamenající „nevím“ či ukazováček daný před ústa vyžadující ticho. Skutečnou moc neverbální komunikace si asi nejvíce uvědomíme, máme-li se domluvit v cizím jazyce, který zrovna dobře neovládáme. Domlouváme se pak opravdu rukama nohama. A brzy zjistíme, že některá gesta či pohyby těla nejsou mezinárodní (proslulé bulharské zavrtění hlavou, které znamená „ano“).
Dorozumět se s cizincem je ale těžké i pro neslyšící, kteří komunikují výhradně tělem. Znakový jazyk totiž není mezinárodní a mezi sebou se liší nejen jednotlivé národní znakové jazyky, ale odlišné znaky se používají např. v Čechách a na Moravě. Český znakový jazyk má něco společného s gesty a využívá i prvky tzv. prstové abecedy, ale jinak jde o samostatný systém, který se svojí stavbou spíše než češtině podobá čínštině nebo vietnamštině. „Znakovat“ je poměrně složité a „posluchač“ musí být hodně pozorný, protože záleží na tom, kde se znak ukazuje, jakým tvarem ruky se ukazuje a jakými pohyby. Nutné je sledovat i pozici hlavy a mimiku. Možná bychom tak v novém roce měli slovům, která si bereme do úst, věnovat stejnou péči.
Příspěvek jsme poprvé vysílali 11. ledna 2009, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
