Biskup Malý navštívil české krajany ve Švédsku
Krajanská rubrika je tentokrát mozaikou informací o krajanském dění ve světě. Více už prozradí Milena Štráfeldová
- zámek Sychrov se konečně může pochlubit darem zlatých šperků, které České republice v loňském roce věnoval Čechoameričan František Khynl,
- biskup Václav Malý navštívil o uplynulém víkendu naše krajany ve Švédsku. Čerstvé dojmy z jeho "Cesty na sever" přinášíme v krátkém rozhovoru,
- bývalá ministryně zahraničí Spojených států Madeleine Albrightová vydala tuto středu paměti. Přineseme Vám ukázku, kde vzpomíná na předválečné Československo,
- a na závěr se dozvíte, jak Folklorní sdružení České republiky pomáhá našim krajanům udržovat lidovou kulturu a umění jejich staré vlasti. Přeji Vám hezký poslech:
V našem vysílání jsme Vás už několikrát informovali o pokladu zlatých šperků, které v roce 2002 věnoval České republice František Khynl. Zlatník původem ze severních Čech emigroval z Československa v roce 1948. Po několika letech strávených v Austrálii se přestěhoval do Spojených států a zde pracoval u nejlepších klenotnických firem. Své šperky a další umělecká díla z drahých kovů na konci svého dlouhého života předal Václavu Havlovi při jeho poslední návštěvě USA ve funkci českého prezidenta. Měl však podmínku: klenoty budou trvale vystaveny na zámku Sychrov nedaleko Khynlova rodiště. Od minulé soboty je tato podmínka splněna - nová klenotnice představuje zlatý poklad, kde jen cena samotného kovu přesahuje 14 milionů korun. Jeho umělecká cena je však podle odborníků sotva vyčíslitelná - některé z těchto šperků byly oceněny na světových šperkařských soutěžích. Jen na zabezpečení klenotů vynaložila Česká republika miliony korun.
Pražský světící biskup Václav Malý odcestoval koncem minulého týdne do Švédska a ve Stockholmu se setkal s tamními českými krajany. Zastihla jsem ho krátce po návratu, ještě plného dojmů z cesty:
Ještě jen pár slov k české komunitě ve Švédsku - není příliš veliká, v celém Švédsku žijí jen necelé tři tisíce Čechů, většinou jsou to emigranti z roku 1968 a z pozdějších let. Jaké vůbec mají informace o Česku? Jak dalece žijí s tou situací u nás?
"Je vidět, že zvláště v posledních letech alespoň část z nich poměrně často cestuje do naší republiky ke svým příbuzným, takže informováni jsou. I když to nejsou vždy úplně aktuální informace, které by byly ze dne na den. Mají ale poměrně dobrý přehled o tom, co se u nás děje."
Co je trápí a čím by jim podle Vašich zkušenostní mohl český stát prospět?
"Já myslím, že české velvyslanectví k nim má pěkný vztah, oni mají svůj spolek a více se asi dělat nedá, protože oni jsou už skutečně zasazeni ve švédské společnosti. Dobře ovládají švédský jazyk, mají dneska svobodnou možnost cestovat i do naší republiky, takže by se asi pro ně těžko mohlo dělat více. České kulturní středisko tam zve zajímavé osobnosti, slyšel jsem, že tam byla třeba herečka Jiřina Bohdalová, byl tam Jiří Suchý a další významné osobnosti. V Českém centru se čas od času pořádají i koncerty, takže kdo z krajanů chce, tak opravdu může mít se svojí vlastí docela dobré kontakty."
Vy často cestujete po světě a jistě se setkáváte s krajany i v jiných zemích. Jaké z těch setkání na Vás zapůsobilo, na které rád vzpomínáte?
"Já zas tak často necestuji - vzhledem ke svým povinnostem, které mám zde. Svět zdaleka tak neznám, spíš jen některé části Evropy. Velmi mne zaujalo setkání s Čechy a Slováky v Londýně v minulém roce, kde v domě, který spravuje Otec Lang, ve Velehradě, se shromažďují především mladí lidé, kteří pomáhají v britských domácnostech, nebo jsou tam studijně na rok či déle. Především o víkendu se tam shromažďují, vyměňují si tam zkušenosti a část z nich jsou věřící, takže se pravidelně zúčastňují bohoslužeb. Je to komunita mladá a velmi živá. Ta starší generace, která přišla po roce 1948 nebo 1968, tam není tak zastoupena. Celá atmosféra tam byla velmi uvolněná a byl to jeden z mých nejhezčích zážitků v posledních letech. Rád bych tam zase někdy mezi ně zavítal."
Asi před rokem jsem hovořila s biskupem Esterkou, který má na starosti právě české krajanské komunity ve světě. Zmiňoval se o tom, že mezi nimi roste zájem o česky hovořící kněží. Vysílá Česká biskupská konference nebo katolická církev Čechy za našimi krajany?
"Čas od času je někdo vyslán, bohužel v českých diecézích je veliký nedostatek kněží, jsou to spíše kněží, kteří pocházejí z moravských diecézí, ale všechny požadavky nelze zdaleka naplnit. Je ale pravda, že v poslední době někteří mladí kněží působí v Kanadě, ve Spojených státech nebo zde v Evropě. Například v Paříži se střídají jezuitští kněží, kteří tam momentálně studují. Je to zapříčiněno vůbec ne nezájmem, ale naopak nedostatkem odborně kvalifikovaných mužů. Nejde jenom o to, aby ten člověk dobře ovládal češtinu, ale aby se také dobře naučil jazyk té země, do které je poslán. Aby také něco věděl o historii a kultuře toho národa, uprostřed něhož česká komunita žije. Nicméně pamatováno na naše krajany v zahraničí je, asi by to potřebovalo ještě intenzívnější spolupráci, ale jak už jsem řekl, jsou tady ty vnější překážky, především nedostatek kněží, které tomu brání."
Madeleine Albrightová, Češka, které se podařilo dosáhnout zatím vůbec nejvyšší funkce v administrativě Spojených států - jistě není třeba připomínat, že byla ministryní zahraničí za vlády prezidenta Billa Clintona - vydala 17. září v USA svoje paměti. Jejich český překlad, který pořídil bývalý velvyslanec ve Washingtonu Michael Žantovský, vyjde už za měsíc. Tentokrát Vám ale z dlouho očekávaných pamětí můžeme nabídnout alespoň krátkou ukázku:
O vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 Madeleine Albrightová napsala:
"Zrození žádné země se neobejde bez problémů. V Československu existovalo mnoho hospodářských a sociálních problémů, včetně neshod mezi průmyslově vyspělejšími Čechy a převážně zemědělskými Slováky. Existovalo také postupně vzrůstající napětí týkající se německé etnické menšiny, která žila podél dlouhých hranic Československa s Německem, v takzvaných Sudetech. Ale Masaryk nebyl obyčejný prezident. Byl to vůdce se silným humanistickým a náboženským přesvědčením a pod jeho vedením se z Československa stalo opravdu úžasné místo se svobodným tiskem, prvotřídním veřejným vzdělávacím systémem a kvetoucí intelektuální elitou. Ačkoliv Masaryk zemřel, když mi byly čtyři měsíce, ve všech ostatních ohledech jsem vyrůstala s ním. V rodině se o něm často mluvilo a mého otce hluboce ovlivnila jeho hluboká a pevná víra v demokracii, jeho přesvědčení, že malé země mají mít stejná práva jako velké, a jeho úcta a obdiv ke Spojeným státům."
Tolik tedy z pamětí Madeleine Albrigtové. V nejbližších týdnech navštíví bývalá ministryně zahraničí Prahu a my u toho nebudeme chybět. Více se dozvíte v některé z našich příštích rubrik.
A na závěr máme připraven ještě jeden rozhovor. Se Zdeňkem Pšenicou, předsedou Folklorního sdružení České republiky, jsem hovořila o tom, jak tato největší organizace folkloristů a lidových umělců u nás spolupracuje se zahraničím a co zejména může udělat pro naše krajany ve světě:
"Za těch třináct let, co existujeme, komunikujeme se 121 státy světa. Z hlediska naší oblasti lidové kultury jsme členy všech světových a evropských organizací. Prioritou naší spolupráce jsou nejbližší sousedé, na prvním místě Slovensko, pak máme se všemi sousedními zeměmi dohody o spolupráci a další rovina jsou země, kde je folklor aktivní, jako například ve Španělsku, Francii, Litvě, Lotyšsku, Itálii a podobně."
Znamená to, že podporujete výměny folklorních souborů nebo se účastníte na nějakých mezinárodních festivalech?
"Samozřejmě, to s tím úzce souvisí. Snažíme se napomáhat reciprocitám mezi soubory, a to nejenom mezi dětskými, ale i mezi dospělými. Je pravda, že nikde v Evropě není tolik dětských souborů na kilometr čtverečný jako v České republice. I dětských festivalů je v Evropě velmi málo oproti České republice. A samozřejmě velmi výrazná je účast na festivalech, kde naše organizace koordinuje zahraniční soubory. A dotýkáme se tak i spolupráce s našimi krajany."
Zajímalo by mne, zda spolupracujete přímo s nějakými krajanskými spolky a sdruženími nebo s krajanskými folklorními sdruženími a zda se účastní některých tuzemských festivalů?
"Krajani samozřejmě do České republiky jezdí velmi často, pravidelně. Máme dobrou spolupráci s Valašským muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, kde probíhají Rožnovské slavnosti. Krajanské soubory se účastní mnoha festivalů a na druhé straně naše soubory jezdí na některé festivaly do zahraničí. I ve Spojených státech české soubory vystupovaly. A nejenom soubory, ale zajišťovali jsme i kuchaře nebo lidové řemeslníky. Je ale pravda, že by to mohlo být ještě ve větší míře. Například v Texasu je velmi silná enkláva našich krajanů, kteří přišli z Valašska, také na Ukrajině je hodně krajanů. Do těch vzdálenějších zemí, jako je třeba Brazílie, je ale problém soubory dostat hlavně kvůli financím."
Můžete těmto krajanským souborům pomáhat alespoň metodicky, že tam vyšlete například choreografa nebo někoho, kdo jim poradí s kroji?
"Tohle se nejvíc dělo v Daruvaru, kam jsme vyslali pana Brtníka z Horácka, ale je to v podstatně menší míře, nežli by to mohlo být. Jsme to ale schopni zajistit, když tu budeme mít konkrétní požadavky, není problém, abychom to zrealizovali."
A víc se do naší krajanské rubriky i celého dnešního vysílání nevejde. Za celý tým Radia Praha se loučí Milena Štráfeldová.
