Bude Česko investiční lídr střední Evropy i po skončení privatizace?
Česko je středoevropskou jedničkou v přílivu přímých zahraničních investic na počet obyvatel. Vyplývá to z roční zprávy Konference OSN o obchodu a rozvoji UNCTAD, která byla zveřejněna minulý čtvrtek. Existují ale také obavy, zda bude Česko ještě atraktivní pro investory, až už nebude co privatizovat. Zaznívají i hlasy, že naše ekonomika se dostává do příliš velké závislosti na výrobě automobilů. Více už se dozvíte v ekonomické rubrice, kterou připravil Zdeněk Vališ.
"Celkově se dá říci, že Česká republika nyní přitahuje projekty s vyšší přidanou hodnotou. To je způsobeno dvěma faktory. Zvyšuje se počet reinvestic. To znamená, že firmy, které jsou u nás už od začátku nebo od poloviny devadesátých let reinvestují, staví nové závody nebo rozšiřují výrobu a stávající strojní vybavení. A většinou se jedná o sofistikovanější výrobu. Nebo už k nám rovnou jde sofistikovanější výroba hi-tec nebo hi-tec služby."
"Země, ve kterých privatizace už dávno skončila, jako jsou Belgie, Irsko, Holandsko a další, přitahují na jednoho obyvatele čtyřikrát pětkrát více investic než Česká republika. Máme tedy stále ještě co dohánět, pokud se chceme vyrovnat třeba Irsku, které je bráno jako vzor pro transformující se země střední a východní Evropy."
"To je velice správná otázka. Je potřeba se nad tím zamýšlet. Myslím, že už i toto nastává. Když k nám jdou stále ještě objemné investice, je nutné využít čas a připravit se na to, že budeme muset si postupně zvyknout přejít na jiné druhy činnosti, na podporu inovací, servisních center. Myslím, že některé dokumenty, které se na vládní úrovni zveřejňují, jako je třeba Strategie hospodářského růstu nebo Inovační politika jsou zaměřeny tímto směrem."
Vláda si ale od přílivu přímých zahraničních investic slibuje také snižování nezaměstnanosti. A tomuto cíli by měly spíše napomáhat velké výrobní investice v řádu desítek miliard korun. Vysoce sofistikované služby nebo investice do takzvaně moderních oborů s vysokou přidanou hodnotou naopak moc pracovních příležitostí nepřinášejí. René Samek tomuto názoru oponuje. Připomíná příklad zemí, které dnes díky přímým zahraničním investicím do sofistikovaných oborů mají nízkou nezaměstnanost.
Potom je ovšem otázkou, zda ekonomiku nového typu pomůže Česku vytvořit třeba automobilový průmysl. Ten je dnes u nás jedním z důležitých, ne-li předních akcelerátorů růstu a exportu. Škoda Auto je nejvýznamnějším českým exportérem. Další růstový a exportní potenciál nabízí nová automobilka konsorcia Toyota-Peugeot-Citroen v Kolíně. Na obzoru je možná výstavba další velké automobilky zřejmě na severu Moravy, tentokrát v režii korejské automobilky Hyundai. To by znamenalo, že Česko se stane světovou automobilovou supervelmocí v přepočtu na počet obyvatel. Jenže automobilky lze asi těžko zařadit mezi obory, které vytvářejí novou ekonomiku. Navíc taková kolínská automobilka je v podstatě technologická linka, kde vše do posledního šroubku pochází z mateřských vývojových závodů, a také v chodu ji udržují převážně lidé zvenčí. Na nás zbývá obsluha montážních pásů. A je zde ještě pohled z jiného úhlu. Není příliš velký podíl automobilového průmyslu nebezpečný pro českou ekonomiku? Nikdo nemůže předvídat, jak se bude třeba vyvíjet trh s ropou. Co potom se všemi automobilkami, když dojde ke krizi na automobilovém trhu? A kam umísti svou produkci stovky českých firem - subdodavatelů automobilového průmyslu? Generální ředitel Czechinvestu Radomil Novák budoucí vývoj tak dramaticky nevidí.
Optimismus vyzařuje i z náměstka ministra průmyslu a obchodu Martina Tlapy.
"Je samozřejmě otázkou, jakým způsobem ovlivňovat ten mix zahraničních investic. Pokud ale ta investice tady je a těží z kvalitních zdrojů České republiky, tak bych se té investice neobával. Navíc samotné automobilky ve svých strategiích reagují na vývoj cen ropy, a hledají cesty, jak vyrábět automobily ekonomické, ekologické, menší."
Shrňme to tedy. Česko se nadále drží na špici v přílivu přímých zahraničních investic mezi státy střední Evropy. Postupně by se ale mělo začít spíše srovnávat se zeměmi, jako je Irsko či Nizozemí. Za nimi stále výrazně zaostává. Na lámání chleba dojde ve chvíli, až už nepůjdou velké investice do privatizačních projektů a až zmizí dosavadní komparativní výhoda země, kvalifikovaná, ale přitom levná pracovní síla.
