Cenu Vize 97 získal spolutvůrce i kritik počítačů J. Weizenbaum

Letošním laureátem ceny nadace Vize 97 je Joseph Weizenbaum, Foto: ČTK

Letos připadl 5. říjen na sobotu. V tento den oslavil prezident Václav Havel 66. narozeniny. V tento den také již tradičně předává Nadace Václava a Dagmar Havlových Vize 97 cenu nadace. Jejím nositelem se tentokrát stal Joseph Weizenbaum. Možná toto jméno slyšíte poprvé, s vynálezem, na kterém se však tento americký vědec podílel, se však zřejmě setkáváte pravidelně.

Letošním laureátem ceny nadace Vize 97 je Joseph Weizenbaum,  Foto: ČTK
Letošním laureátem ceny nadace Vize 97 je Joseph Weizenbaum, americký profesor německého původu a spolutvůrce jednoho z prvních počítačů. Více než třicet let Weizenbaum zároveň kritizuje nejnovější vývojové tendence ve světě počítačů. Nadace Vize 97 mu udělila cenu jako další z osobností, které se nekonvenčním způsobem zabývají otázkami poznávání, bytí a lidské existence.

"Chceme touto cenou vyjadřovat svou úctu k těm, kteří se nenechají tupě a slepě nést samopohybem moderní civilizace, ale kteří jsouce její součástí či spolutvůrci zároveň poukazují kritickou reflexí na její meze a upozorňují na ně lidstvo..." uvedl prezident Havel.

"Jsou i jiné ceny, ale tato je mi obzvláště milá, protože má vlastně málo co do činění s počítači, nýbrž především s myšlením," prohlásil laureát.

Letošním laureátem ceny nadace Vize 97 je Joseph Weizenbaum,  Foto: ČTK
Devětasedmdesátiletý Weizenbaum se věnuje počítačové kultuře a vlivu výpočetní techniky na soužití lidí a změny jazyka. Narodil se v Berlíně, v roce 1936 utekl společně s rodiči před nacisty z Německa do Spojených států. Zde vytvořil první počítačový bankovní systém a podílel se na konstrukci prvních počítačových sítí. Otázky, které si Weizenbaum klade, jsou podnětné neobvyklým úhlem pohledu, prohlásil přírodovědec Jiří Fiala:

"Klíčová otázka nezněla, co mohou počítače dělat, ty mohou dělat lecos, mohou simulovat. Ale otázka zní, zda jim to máme svěřovat. Počítače mohou mít inteligenci, ale nemůžeme jim svěřovat věci lidské, protože nemají tělo. Protože nemají tělo, nemají bolest, ani radost. Nemohou mít nikdy to, co dělá člověka člověkem, totiž víru, lásku a naději. A neměli bychom jim tudíž svěřovat věci pro lidstvo důležité a vážné."

Weizenbaum tvrdí, že už jen zázrak může lidstvo před počítači zachránit. Zároveň však na tento zázrak věří. Zeptal jsem se ho proto, o jaký zázrak by se podle něj mělo jednat.

"Velmi vítám vaši otázku. Odpovím příměrem: Na počátku 60. let byla v USA složitá rasová situace. Jistá černá žena z Alabamy šla velmi unavená z práce, celý den uklízela pro bílé, a sedla si k odpočinku tam, kde se to nesmělo. Zatkli ji za to a ona začala protestovat. Zažehla jiskrou celé to dění, které dodnes neskončilo. Samozřejmě důležité je, že byla politickou prací připravena půda. Myslím, že to je ten zázrak, když padne zrnko do úrodné připravené půdy. Nemůžeme čekat, že za nás dají svět do pořádku nějací velcí mužové."

Připomenu, že prvním laureátem se stal rakouský neurochirurg Karl Pribram, autor holografické teorie mozku. Po něm získal cenu světoznámý italský spisovatel a literární kritik Umberto Eco. Loni obdržel ocenění český filozof a biolog Zdeněk Neubauer.