Češi milují romantickou vážnou hudbu, barokní a renesanční se hraje spíš jen pro turisty
Přestože v Čechách má renesanční muzika prastarou tradici, příliš často jí na kulturních programech nenajdete. Pokud ano, zjistíte, že se jedná spíše o akce pro turisty. Češi si libují v romantických dílech vážné hudby. Je to ale prý škoda, stěžuje si Francouzský institut, který sezval do Prahy špičkové francouzské ansámbly, které vystoupily v nejslavnější pražské koncertní síni v Rudolfinu, kde téměř šest hodin hrály starou renesanční a barokní hudbu.
Francie je proslavená dobrým vínem, sýry a láskou ke staré renesanční a barokní hudbě. Naopak v Čechách by se daly soubory hrající starou muziku spočítat na prstech jedné ruky. Na druhou stranu milovníků dobrého vína a sýrů, těch tu je. Proč tedy nespojit dobrou hudbu s dobrým jídlem a pitím. A nápad na projekt s názvem Loire-Boheme je na světě. Do Prahy se sjely hudební soubory jako například Dulce Memoire, Ritornello nebo Diabolus in Musica. České ansámbly zastupovalo sdružení Collegium Marianum, které řídí Jana Semerádová, jedna z mála hudebníků v Čechách, která se zabývá hraním a badatelským studiem barokní hudby. Semerádová studovala hru na příčnou flétnu na Konzervatoři v Praze u Jana Riedlbaucha, koncertovala v USA, na Ukrajině, v Německu, Rakousku a Holandsku. V roce 1994 byla na stáži na konzervatoři v Birminghamu. Vystudovala obor Teorie a provozovací praxe staré hudby, realizovaný Ústavem hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy ve spolupráci s Collegium Marianum. Flauto traverso, barokní příčnou flétnu studovala u Wilberta Hazelzeta na Královské konzervatoři v Haagu. Zeptal jsem se jí, jestli stará hudba oslovuje české publikum.
"Myslím si, že tu není tradice provozování staré hudby na takové úrovni, jako třeba barokní hudby. S barokní hudbou máme daleko více zkušeností a máme špičkové ansámbly. V Čechách je především romantická tradice. V povědomí jsou samozřejmě autoři jak čeští tak zahraniční například Vivaldi, Händel, Bach. To jsou pojmy, které něco posluchačům řeknou. To starší období není tady zas až tak známo."
Francouzský institut připravil šesti hodinový večer staré hudby v pražském Rudolfinu. Ředitele institutu Didier Montagné se domnívá, že by si měli Češi konečně uvědomili, jak zajímavá je renesanční hudba.
"Během svého působení v České republice jsem si uvědomil, že starodávná hudba na kulturních programech v Praze je velice málo zastoupena. Přestože má tato hudba v Praze silnou tradici. Myslím si, že jsou zde výjimečné skladby tohoto druhu. Ve Francii se v posledních letech objevilo hnutí, které se velmi zajímá o starou hudbu. Tak jsme se domnívali, že by bylo dobré ukázat Pražanům něco zajímavého z tohoto druhu muziky. Když udělám malou karikaturu, tak tady v Praze se hraje stará hudba jen pro turisty. Bylo by dobré, aby vám došlo, že tato hudba má své místo ve vaší tradici."
Znamená to, že Češi se interpretací staré hudby nezabývají? Otázka pro Janu Semerádovou, uměleckou vedoucí souboru Collegium Marianum.
"Není tady tak dlouhá tradice hraní staré hudby jako ve Francii. Jak řekl ředitel Francouzského institutu, ve Francii je tato tradice třicetiletá. U nás maximálně čtrnáctiletá. Teprve po revoluci 1989 se začalo u nás tato sféra profesionalizovat. Především se začalo s barokní hudbou, protože je mnohem blíže i ten instrumentář. Hraje se sice na dobové nástroje, houslisti kopii nebo originál barokních houslí, ale je to mnohem technicky jednoduší než například vzít fidulu, což je gotický předchůdce houslí. Nebo dechové nástroje jsou zcela netypické - dulciany, velmi vzdálený předchůdce fagotu. Kromě toho, že je provozování staré hudby náročné, tak chybí i posluchačstvo."
Francouzi však ke staré hudbě rádi popíjí dobré víno, popřípadě dráždí chuťové smysly dobrým sýrem. To vše hodlají Pražanům nabídnout, a to i přesto, že se o Češích mluví jako o zcela konzervativním publiku.
"O to tady jde. Je to určitá sázka. Pokud budeme stále dokola tvrdit, že pražské publikum je konzervativní, pak takové bude pořád. Vsadil jsem se s českou filharmonii, že je možné tento přístup změnit, a publikum bude moci hudbu prožívat jinak. Funguje to v zahraničí, tak proč by to nemohlo fungovat i zde. České publikum je stejně zvídavé jako ostatní, takže i ono bude mít potěšení strávit tento program jinak, nejenom v koncertní večerní róbě, při poslechu hudby, která trvá dvakrát třičtvrtě hodiny."
Říká ředitel Francouzského institutu Didier Montagné.
