Češi žijící v zahraničí založili internetovou petici, chtějí volit na dálku

Několik voličů se sešlo k volbám na ambasádě v Nigérii (uprostřed Soňa Jarošová)

Češi žijící v zahraničí chtějí mít možnost volit poslance i prezidenta na dálku. V internetové petici volají po korespondenčních nebo elektronických volbách. Řadě z nich hlasování znemožňuje velká vzdálenost od ambasády.

Říjnových voleb do Poslanecké sněmovny se v zahraničí zúčastnilo zhruba 10.500 Čechů. Mnozí z nich museli překonávat velké vzdálenosti. Například Soňa Jarošová, která pracuje v africkém Nigeru, jela k volební urně v sousední Nigérii 800 kilometrů a cesta jí trvala celý den. Stejné problémy mají krajané v Americe či v Austrálii, ale i v Evropě.

Například lékařka Alexandra Čadová, která bydlí na severu Španělska, to měla do Madridu 500 kilometrů. „Je to pro všechny krajany, kteří žijeme tady, velice technicky náročné. Toho našeho práva se musíme „násilně“ vzdát“.

Alexandra Čadová se chce zúčastnit v lednu prezidentských voleb, ale protože jsou dvoukolové, znamená to pro ni dvě dlouhé cesty do Madridu. Je předsedkyní krajanského spolku Čechů a Slováků v Asturii, který petici za umožnění voleb na dálku založil.

Že vzdálenost znamená pro účast ve volbách velký problém, potvrzuje i bývalý vydavatel krajanských Amerických listů Petr Bísek:

Petr Bísek | foto: Milena Štráfeldová

„Jde nejenom o krajany, ale také o občany ČR žijící v zahraničí, mladší generaci, která tam studuje nebo pracuje, a ti by chtěli volit. Kdyby to bylo elektronicky, tak to pro ně není problém. Já osobně jsem potkal dost mladých, nejen diplomatů, ale studentů a studentek, kteří se vraceli po několika letech ze zahraničí do ČR, a jedna ze stížností byla, že nemohli volit“.

V řadě evropských zemí přitom můžou občané hlasovat na dálku doma i v zahraničí. Na internetu volí například Estonci. Korespondenční hlasy můžou odevzdat lidé třeba ve Švýcarsku, kde bydlí Georg Dobrovolný:

„Ve Švýcarsku volím velmi často písemně, i když mám tu obec po ruce. Někdy třeba zapomenu, tak to hodím do schránky a je to vyřízené. Já nevím, kde ten problém je. Ta váha Čechů v zahraničí je asi taková, že to někteří lidé nechtějí. Když spočítám ty, co emigrovali, a mají občanství, a ty, co šli za prací, a žijí v zahraničí, tak to bude čtvrt miliónu lidí“.

V zahraničí žije podle odhadů ministerstva zahraničí na 300 tisíc Čechů. Řadě z nich se několikaset kilometrovou cestu na ambasádu, absolvovat nechce. Museli by si vzít dovolenou, je to i otázka financí. Proto se rozhodli prosadit svůj názor prostřednictvím petice. Pozitivní ohlasy už prý mají její zakladatelé od krajanů z Vietnamu nebo Austrálie, ale také od ambasády v Madridu.

O dění v Česku se zajímá 92 procent Čechů v zahraničí


Na problém dlouhodobě upozorňuje Stálá komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Vznik korespondenční volby iniciovala několikrát. Někteří říkají, že se Češi v zahraničí o dění doma příliš nezajímají. To vyvrací předseda komise a senátor za ODS Tomáš Grulich:

Tomáš Grulich | foto: Barbora Kmentová

„Studenti z Francie udělali nedávno průzkum v několika státech nejen v EU, ale i ve Spojených státech a v Austrálii. Z výzkumu vyšlo, že 92 procent Čechů, kteří žijí v cizině, se zajímají o to, co se děje doma. A z těch 92 procent je 67 procent velmi aktivních. Myslím si, že kdyby možnost volby byla větší, tak by přišlo k volbám více lidí. Čeští občané, kteří žijí v zahraničí, mají často daleko větší přehled o tom, co se děje u nás doma, než lidé, kteří tu bydlí“.

Proti hlasování na dálku se letos postavili sociální demokraté a komunisté. Naopak ho podpořilo hnutí ANO, občanští demokraté, lidovci a TOP 09. Politolog Jakub Šedo z Masarykovy univerzity věří, že to souvisí s nízkou podporou, kterou mezi krajany v zahraničí mají levicové strany.

„Oficiálně jsou s tím spojeny různé technické problémy. Jak zařídit, aby volby probíhaly regulérním způsobem - tajnost hlasování, jak zamezit kupčení s hlasy, a tak dál, ale přece jenom některé strany to reálně příliš zavádět nechtějí. Obvykle tento postoj bývá spojován s levicovými stranami, které v zahraničí nejsou nijak zvlášť podporovány, a pro ně by to nebylo nejšťastnější. Ne že by proti tomu tvrdě bojovaly, ale spíš nepodnikají kroky, které by to usnadňovaly“.

Marek Antoš z Právnické fakulty Univerzity Karlovy uvádí, že základním argumentem, který se používá proti korespondenční volbě, jsou obavy ze zneužití hlasování.

Marek Antoš | foto: Jan Rosenauer

„Zejména pokud by se ta možnost zavedla plošně pro všechny, i pro voliče na území ČR. Nešlo by úplně vyloučit, že za voliče hlasuje někdo jiný, že voliči prodávají své hlasy. Nicméně pořád je tu možnost zavést to pouze pro voliče, kteří by takto hlasovali ze zahraničí. Některé státy v Evropě to umožňují. Pak ta obava z nějakého zneužití je mnohem slabší“.