Česká komunita v Austrálii mládne a přibývá českých škol, říká generální konzulka Hana Flanderová
Česká krajanská komunita v Austrálii je odhadem osmou nejsilnější na světě. Asi 36% všech Čechů v Austrálii žije v Sydney, kde je generální konzulkou České republiky Hana Flanderová. V Praze se účastní pravidelné porady vedoucích zastupitelských úřadů.
"Když jsem odjížděla před skoro šesti roky do Sydney, tak jsem měla trošku výhodu, protože jsem tu už působila před patnácti lety. S krajanskou komunitou jsem tak přišla do kontaktu. Věděla jsem, že je tu početná krajanská komunita, protože Austrálie byla jednou ze zemí, kam mířily naše emigrační vlny. I za tu dobu, co jsem tam nebyla, se krajanská komunita rozšířila a změnila."
V jakém směru se změnila?
"Omládla. Bohužel ti staří pamětníci, kteří do Austrálie a na Nový Zéland přicházeli v těch vlnách, tak ti první emigranti už odcházejí nebo odešli. Austrálie nebo Nový Zéland jsou čím dál tím populárnější pro naši mladou populaci. Zároveň se tam vytvořila vrstva lidí, kteří se tam usadili dlouhodobě a tím pádem vznikají i nové spolky a nové české školy, což před těmi patnácti roky, když jsem tam byla já, nebylo úplně zvykem ve všech místech."
Kolik Čechů je v Austrálii, máte nějaký přehled nebo odhad?
"Je to pouhý odhad, protože samotná definice Čecha je velmi složitá, jestli se jedná o osobu s českým pasem, nebo s českými kořeny, nebo s pocitem sounáležitosti s českou komunitou. My vycházíme z odhadů a z posledních sčítání lidu. Naše číslo je zhruba 35 tisíc v Austrálii a 6 až 7 tisíc na Novém Zélandu. Dlouhodobějším trendem je poznat Austrálii a naučit se jazyk. Austrálie i Nový Zéland poskytují výborné programy pro mladé lidi, pobyty za účelem práce a cestování. Velká většina z nich po roce nebo dvou prostě zůstanou, protože zjistí, že v Austrálii je příležitost práce, a na ten život se rychle zvykne, že je těžké někdy odjet."
Co je na životě v Česku a v Austrálii nejvíc odlišné?
"Myslím si, že Austrálie není z daleka tak uspěchaná a vystresovaná jako ČR i Evropa, ale zároveň je efektivní a produktivní. Mám ten pocit, že si tam lidi užívají víc života a jeho pozitiv, která nabízí, jako je australská příroda a celá atmosféra na jižní polokouli."
Tím, že se do Austrálie a na Nový Zéland stěhují mladí lidé, vznikají tam, jak jste uvedla, české školy. Jak jejich počet roste?
"Mám o nich dobrý přehled, protože krajanská agenda byla jednou z velkých agend mého úřadu, to znamená generálního konzulátu v Sydney. Dnes, kromě Severního Teritoria, které je nejméně obydleným státem, je v každém hlavním městě minimálně jedna česká škola. Někde mají i slovenskou sestřičku. Na Novém Zélandu jsou čtyři české školy, které slavily pětileté výročí zhruba před dvěma lety. Už jsou tam etablované."
Jak pomáhá ambasáda českým školám a českým spolkům?
"Snažili jsme se organizovat pro školy a české spolky kulturní akce, což bylo trošku komplikované kvůli vzdálenosti. Podařilo se nám tam přivézt pár dětských divadel, byl tam Jaroslav Dušek několikrát, divadlo Ranec, byl tam Tomáš Končinský se svojí knihou. Snažili jsme se jim dodávat krásné české knihy pro děti a dospělé a spolupracovali jsme s nimi v rámci jejich školních aktivit při pořádní konferencí škol a podobně."
Čechy v Austrálii ovlivnil, tak jako na celém světě covid. Jaké to bylo v době covidu pro české krajany, jak to ovlivnilo jejich cesty do Česka a zpět?
"To bohužel přetrvává i teď. Je velice těžké dostat se z Austrálie a do Austrálie. Austrálie a Nový Zéland se rozhodly řešit covidovou situaci v podstatě izolací. To znamená, vstup někoho, kdo není australským nebo novozélandským občanem, nebo nemá trvalý pobyt, je v podstatě nemožný, až na nějakých pár výjimek. V Austrálii, pokud má člověk dvojí občanství, nebo trvalý pobyt, tak musí mít výjimku pro vycestování z Austrálie. To znamená, že spousta lidí je v Austrálii "uvězněná". Musím říct, že za ty dva roky, co neviděli rodiny, ať už tím, že by cestovali do Čech, nebo by za nimi přijeli, vytváří celkem problém."
Řešili jste nějaký obtížný případ v souvislosti krajané a covid?
"Náš zastupitelský úřad v Sydney řešil největší a nejdražší repatriaci v historii ministerstva zahraničí, protože 13. dubna jsme vypravovali dva repatriační lety. Jeden z Austrálie a jeden z Nového Zélandu, kterými jsme přepravili skoro 400 lidí, kteří se ocitli v akutní nouzi. Tato akce nám zabrala tři týdny velice intenzivních příprav. Nakonec naštěstí dopadla úspěšně."
Zmínila jste rostoucí počet českých škol. Jak ambasáda podporuje studium v Austrálii?
"Velvyslanectví a generální konzuláty obecně poskytují konzulární pomoc občanům ČR ve smyslu ověřování a vydávání dokladů. Pokud se člověk ocitne ve skutečné nouzi, tak mu třeba pomůžeme zajistit finanční prostředky na překlenutí životních situací, až bohužel po ty, které končí nešťastným úmrtím. Nicméně v rámci covidu musím říct, že i čeští občané využívali pomoc, kterou nabízely australské orgány. Pomoc finanční i pomoc při zajišťování potravin."
Teď se blíží volby. Čeští krajané v zemích jako je Amerika, Kanada či Austrálie, mají velmi daleko na velvyslanectví. Korespondenční volba nevyšla.
"Musím říct, že to vyvolalo v Austrálii i na Novém Zélandu velké zklamání, protože krajané mimo Nový Jižní Wales, respektive Canberru, což jsou ta naše dvě místa, kde jsou volby organizovány, mají opravdu ztíženou situaci. Je to složité i finančně. Když mluvíme třeba o Perthu, což je nejvzdálenější hlavní město Západní Austrálie od Sydney, to je pět hodin letu, Nový Zéland je tři až čtyři hodiny letu. Při dvoukolové volbě prezidenta si to nemůže dovolit jen tak někdo. Já jsem tam byla na dvou volbách. My jsme moc voličů mimo Nový Jižní Wales a mimo Sydney neměli, byť by se určitě chtěli k volbám dostavit. Ta iniciativa o zavedení korespondenční volby, která teď celosvětově rezonuje, má velké zastánce i v Austrálii a na Novém Zélandu, kde jsou skupiny, které podepisují petice, a které komunikují s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Nicméně zatím ten výsledek není takový, jaký bychom si představovali."
Věděli jste, že ......
- prvním písemně doloženým Čechem, který vstoupil na australskou půdu, byl roku 1793 botanik Tadeáš Haenke. Ve službách rakouského císaře Josefa II. se účastnil vědecké expedice a nasbíral mnoho rostlin dosud neznámých v Evropě.
- prvním doloženým (snad) Čechem, který se v Austrálii opravdu usadil, byl Marek Blucher, narozený v Praze roku 1801. Život jej zavedl do Anglie, odkud byl za krádež odsouzen na sedm let a deportován jako trestanec do Austrálie. Po odpykání trestu se usadil v Sydney.