České zdravotnictví jako exportní artikl
Čeští lékaři a odborníci jezdí na zahraniční mise vládního programu MEDEVAC. Zdravotnické prostředky českých výrobců se vyvážejí do celého světa. České zdravotnictví má možná své problémy, potýká se například s nedostatkem mladých lékařů a odborného personálu, ale má se také čile k světu a dělá republice dobré jméno.
MEDEVAC je zdravotně humanitární program, který poskytuje lékařskou péči zranitelným skupinám obyvatel v regionech zasažených humanitární krizí, přírodní katastrofou nebo v místech, kde není dostupná specializovaná odborná péče. Léčba je poskytována zdarma a výhradně civilistům. Lékař - ortoped Michal Burian z Nemocnice Na Bulovce se programu zúčastnil opakovaně v Jordánsku.
V té zemi je celkový nedostatek ortopedických lékařů a rodí se tam mnoho dětí s deformitami, které potom nemají následnou péči, i když to jsou většinou deformity, které by se měly řešit od raného dětství. Nicméně, žádná taková primární péče tam nefunguje, tudíž se těm dětem s rostoucím věkem deformity zhoršují. Těchto diagnóz přibývá a vyžadují velmi odbornou péči, té je nedostatek, a proto tam přijíždí specialisté z jiných zemí. My jsme právě jedni z těch, kteří tyto diagnózy umí léčit.
Ano, je to složité. Jordánsko je muslimská země, takže jak kultura, tak i mentalita je zde úplně jiná. Navíc je tu velmi nízká gramotnost, zvláště na venkově. Pacienti tam anglicky skoro nemluví. Naopak lékaři jsou velmi vzdělaní. Jsou asertivní, umí velmi dobře anglicky, takže to tlumočení jde vždy právě přes toho jordánského lékaře. Dokonce tam máme jednoho jordánského ortopeda, který studoval v Čechách, mluví i česky a diagnózy s ním můžeme řešit specializovanou češtinou.
Co jste si zatím z těch cest do Jordánska, země, jak jste sám říkal, úplně odlišné kultury, odnesl pro práci v České republice?
Vy to vlastně naznačujete už v otázce: není to pomoc jenom pro Jordánce a přínos pro Jordánsko jako takové. Je to přínos i pro nás. Já si z toho odnáším hlavně zkušenosti, protože tam vidíme diagnózy a deformity, které se u nás už vidí pouze v knihách. Takže je to pro nás svým způsobem výzva a každý takovýto případ je pro nás také ponaučením.
Dá se nějaký takový příklad, který máte v paměti, popsat? Jakou deformitu jste museli konkrétně řešit a jakým způsobem?
Nejčastěji se jedná o takzvanou ekvinovarozní formu, což je nožička, která je jakoby stočená do tvaru golfové hole. To znamená, že pokud se včas nezasáhne, děti po jednom roce, kdy začínají chodit, chodí vlastně po nártech, a to jim znemožňuje veškerý další vývoj a chůzi. Je to doprovázeno bolestmi. Při těchto operacích je to velká výzva, protože čím více je ta noha zdeformovaná, zvětšená, a otočená, tím více musíte zasáhnout operačně. Ale nejedná se pouze narovnání té nohy do správného postavení. Musíte zároveň respektovat nervy a cévy, které ne vždy musí potom fungovat, což by mohlo mít i katastrofální následky.
Takže jde o velmi složitou operaci.
Je to velmi složitá operace, která navíc ještě vyžaduje pooperační péči, naložení sáder na několik týdnů. My působíme pouze dvanáct dní, takže odjíždíme, když děti mají ještě sádry na nohách. Takže je s jordánskými lékaři potom přes Whatsapp, Facebook a přes různé videochaty dále léčíme a konzultujeme následnou péči.
Ortoped Michal Burian není zdaleka sám, kdo jezdí na podobné mise. Do zahraničí míří také odborníci – nelékaři. Fyzioterapeutka Petra Nováková ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze působila v programu MEDEVAC v Jordánsku ale také na Ukrajině:
Ty projekty se od sebe podstatně liší. Na Ukrajinu jezdíme s týmem fyzioterapeutů, ergoterapeutů a lékařů ze Všeobecné fakultní nemocnice. Školíme tam naše kolegy, hlavně fyzioterapeuty a ergoterapeuty a pomáháme tam s rozvojem rehabilitačního oddělení. Teď konkrétně ve státní nemocnici. Zároveň se snažíme podpořit rozvoj vzdělávání odborníků v tomhle oboru přímo na místě.
A v Jordánsku?
Takže na Ukrajině pracujete výhradně s kolegy a školíte je, kdežto v Jordánsku výhradně s pacienty?
Přesně tak. Na Ukrajině se věnujeme školení a praktickým ukázkám v rehablitačním oddělení státní nemocnice. Kromě toho máme v rámci tohoto programu právě teď tady v České republice 5 rehabilitačních odbornic z ukrajinských univerzit. Připravili jsme pro ně program, který je má obohatit jak po stránce praktické tak po stránce odborné, předávání zkušeností výukou.
Získala jste na těch cestách nové profesní zážitky a perspektivu. Z vašeho pohledu: co může české zdravotnictví ve vašem oboru fyzioterapie nabídnout?
Určitě máme dobře propracovaný systém výuky. Konkrétně na Ukrajině se teď snaží převést fyzioterapii ze sportovně zaměřených fakult víc do oblasti medicíny. A právě tam jim můžeme nabídnout naše zkušenosti, protože my jsme si tímhle procesem v posledních desetiletích také prošli. Nevyvarovali jsme se při tom určitých chyb. Proto jim můžeme poradit a pomoct s rozvojem výuky tak, aby se nedopustili chyb, které my jsme určitě udělali.
České zdravotnictví se samozřejmě potýká také s problémy. Podle Lékařské komory míří mnoho hlavně mladých lékařů za lépe placenou prací především do západní Evropy. Na venkově to vede k nedostatku kvalifikovaného personálu. Ministerstvo zdravotnictví ale vysvětluje, že humanitární mise v žádném případě nejsou příčinou takových potíží. Jan Brodský je vedoucím tiskového oddělení:
Jsme samozřejmě velmi rádi, že čeští lékaři a zdravotníci pomáhají v zahraničí a v místech, kde jsou aktuálně potřeba. Jsou tam vysíláni hlavně zaměstnanci fakultních nemocnic nebo jiných, vysoce specializovaných pracovišť. O jejich vyslání tak jednají organizátoři přímo s vedením jednotlivých nemocnic. Nemá to tedy žádnou souvislost s nedostatkem lékařů na venkově. Do zahraničí navíc vyjíždí vždy jen několik osob a na velmi krátkou dobu v řádu jednotek týdnů.
Česká exportní specialita: zdravotnické prostředky
Kvalitní zdravotní péče se nedá zajistit bez kvalitních zdravotnických prostředků. V jejich výrobě má Česko dlouhou tradici. Ing. Jana Vykoukalová je předsedkyní představenstva Asociace výrobců a dodavatelů zdravotnických prostředků. Dlouhodobý trend, kdy většina produkce v téhle oblasti směřuje za hranice, podle ní trvá:
Ono je to dané především tím, že český trh je poměrně malý a českých výrobců zdravotnických prostředků je na Českou republiku dost, jenom naše asociace má více než sto členů, je tedy také největší asociací. Takže firmy se snaží své produkty uplatnit na zahraničních trzích, v každém případě trvá ten trend, že většina firem více než padesát procent své produkce vyváží, a dokonce některé firmy uvádí osmdesát až devadesát procent své produkce. Tento trend je pokračující.
Obecně se dá říct, že ty produkty, které jsou úspěšné, jsou inovativní. Protože samozřejmě v té obrovské celosvětové konkurenci, hlavně v té levné asijské, která už tu základní kvalitu má také dobře zvládnutou, mohou uspět jenom produkty, které jsou něčím ojedinělé, inovativní, unikátní. Například společnost Medin vyrábí patní hřeb, který je světovým unikátem a je o něj velký zájem například v Německu, kde je jinak trh velice ochranářský. Další naše úspěšná firma je firma Beznoska, která se zabývá kloubními implantáty. Ta vyvinula pro malé dětské pacienty rostoucí dlahu, což je také světový unikát. Ještě bych jmenovala firmu ELLA-CS, to je hradecká firma, která má také světový unikát, jícnový stent.
Ve světě prostě slaví úspěch myšlenky, inovace, určitá přidaná hodnota. Ne masová výroba nějakého zdravotnického prostředku, který dokáží udělat prakticky kdekoliv.
Přesně tak, zdravotnická výroba je vlastně o inovacích a má vysokou přidanou hodnotu. Musí být jedinečná a nabídnout k tomu o perfektní školení zdravotnického personálu, protože právě ten zdravotnický prostředek je ojedinělý v tom, že ho nestačí jen dodat. K tomu se musí personál zaškolit a zabezpečit průběžný a kvalitní servis, protože jde o zdraví a o lidský život. Je tedy celý balík služeb, který s tím souvisím.
Dá se aspoň zhruba říct, kam tak nejvíce české zdravotnické prostředky míří? Je to do Evropy nebo třeba do Asie?
Firmy nejvíc vyvážejí do Evropy v rámci Evropské unie. Jednak je to do států jako je Polsko, Slovensko, potom do Rumunska, Bulharska, tam se také hodně daří. Dále to jsou státy bývalého Sovětského svazu. Také se vyváží do Německa, ale tam jde spíše o redistribuci a vývoz ne pod vlastní značkou. Evropa je pořád tím hlavním kontinentem, ale firmy už se ohlížejí také po dalších trzích. Úspěšná je Jižní Amerika a některé podniky hledají příležitosti v Asii.
Jedním z hlavních pomyslných tahounů v tomhle oboru je firma Linet, která úspěšně vyváží polohovací lůžka. Nedávno postavila novou výrobní halu za 12 milionů eur, v přepočtu okolo 300 milionů korun s výrobní kapacitou 40 tisíc lůžek za rok. Podle výkonného ředitele Tomáše Koláře už přestává stačit:
My jsme plánovali, že nám ta hala vystačí na rozvoj na příštích 5 let. Ale jen v posledních dvanácti měsících jsme v ní vyrobili přes 30 000 lůžek, brzy přestane stačit. Takže už teď přemýšlíme o další výrobní expanzi, hledáme další výrobní kapacity.
Uvažujete tedy o tom, že byste otevřeli nějaký nový provoz zde v České republice?
Před několika lety jste nastoupil do funkce výkonného ředitele Linet Group. V rozhovoru pro časopis Ekonom jste mluvil o tom, že chcete zvýšit prodej hlavně v Latinské Americe, v Asii a v Evropě. Jak se to daří?
Každý kontinent, každý trh dýchá svým tempem. V tom je obrovská síla Linetu. Exportujeme na všechny kontinenty, když se někde nedaří, daří se jinde. To nám zaručuje stabilitu. Exportní trhy nám rostou velmi hezkým tempem. Je přitom samozřejmě třeba brát v úvahu, že zdravotnictví v Evropě nebo ve Spojených státech je na jiné úrovni než v Latinské Americe, Asii nebo Africe. My říkáme, že v té druhé skupině zemí je takzvaný „adresovatelný“ trh podstatně nižší. Proto tam nemáme obrat v řádu stovek milionů eur, ale spíš desítek. V každém případě ale na těch zmiňovaných kontinentech roste náš odbyt v procentech řádu dvouciferných čísel.
A kterých z těch trhů je nejdynamičtější?
Je to jednoznačně Asie. Musíme si uvědomit, že to zahrnuje Čínu, která je něco jako samostatný kontinent, stejně tak Indie, ta je nejenom subkontinent ale vládne tam navíc jiná kultura. Kromě toho je tam ale mnoho dalších zemí se zajímavým ekonomickým potenciálem. Jsme například „market leader“ v Indonésii, velmi slibně se rozvíjí odbyt na Filipínách a ve Vietnamu. Je tam z našeho pohledu spousta krásných trhů.
Kde vidíte Linet za nějakých dvacet let? Jak velká to bude firma, kolik bude mít zaměstnanců?
Jestli vám dobře rozumím, vidíte potenciál v tom, že budete vyrábět taková stále „chytřejší“ lůžka?
Jde nám o propojení technologií s hardwarem, který už máme. Tak bych to přímo nazval.
Sečteno podtrženo: Výroba zdravotnických prostředků, to je samozřejmě hlavně průmysl. Na mise do zahraničí, o kterých byla řeč na začátku nejezdí všichni lékaři. Přesto humanitární aktivity i úspěšní exportéři ukazují, že má Česká republika v tomhle ohledu světu co nabídnout.
