Česko-německý fond budoucnosti

Česko.německý fond budoucnosti ukončil proces odškodňování nuceně nasazených a obětem nacizmu. Přesto není tento projekt dokončen. Podrobnosti přinesl Mikuláš Kroupa.

Oběti nacistického pronásledování a bezpráví, které byly za 2. sv. války nuceně nasazeny v Německu, nebo kterým byl upřen pohyb na svobodě tedy lidé, kteří za 2. světové války strávili delší dobu ve vězení, nebo měli stálý policejní dohled např. na základě nošení židovské hvězdy mohli do konce roku 2001 zažádat Česko-německý fond budoucnosti o odškodnění. Zatím finanční vyrovnání dostaly pouhé dvě třetiny oprávněných žadatelů.

Ještě dnes totiž probíhá poslední fáze projektu, tedy vyhodnocování došlých žádostí poštou a kontaktování jejich adresátů. Ten, kdo Česko-německý fond budoucnosti písemným způsobem kontaktoval před koncem roku 2001 má tři měsíce na to, aby vyplnil žádost o odškodnění.

Dnes je už konečný počet žadatelů přibližně znám. Potvrdil to hlavní koordinátor pro odškodnění nuceně nasazených, zaměstnanec Ministerstva zahraničních věcí ČR Jan Sechter.

"Asi 55 tisíc, dalších deset tisíc žadatelů se zkoumá jejich dokladovost v domácích i zahraničních archivech. Máme i několik tisíc negativních rozhodnutí, např. váleční zajatci, kteří pod německý zákon o odškodnění nespadají."

Výše odškodnění se pohybovala mezi šedesáti až sto padesáti tisíci korunami. Mnohým žadatelů nebylo finanční vyrovnání poskytnuto i z důvodů velice striktního termínu pro právní zástupce, což byli převážně příbuzní po zemřelých obětech nucených prací. Pokud osoba, která prožila nucené práce za 2. Světové války, zemřela před únorem 1999, nemají příbuzní nárok žádat odškodnění. Výjimky tvořily rodiny, které sami prožily pronásledování a bezpráví nacismu.

Ovšem mezi krajany v zahraničí žije další početná skupina oprávněných žadatelů o odškodnění. Jak se k těmto lidem dostane finanční vyrovnání? Opět Jan Sechter.

"Každá země je odpovědná za své teritoriální občany. Takže krajané v zahraničí se obraceli na úřady v té či oné zemi. Např. v Polsku funguje Polsko.německé smíření, v Jižní Africe je to mezinárodní pobočka pro migraci. My jsme se snažili kontaktovat krajany a dát jim o projektu odškodnění aspoň povědomí, ale jak jsou rozeseti po celém světě mohli jsme je kontaktovat jen přes ambasády."

Při realizaci projektu spolupracovala s Česko-německým fondem i česká Nadace Člověk v tísni. Ta vyhledávala podle dostupných databází rómské občany, kterých se odškodnění týkalo. Mnozí Rómové totiž nemají doklady o nuceném nasazení za 2. Sv. války a nebo neumělo vyplnit žádost o finanční vyrovnání z důvodu negramotnosti, proto se několik desítek studentů z Nadace Člověk v tísni vypravilo za těmito lidmi a natáčelo jejich paměti, které pak sloužily k vyhodnocení oprávněnosti o odškodnění. Finanční odškodnění za nucené nasazení a nacistické pronásledování tak dostalo 2 400 Rómů. O tom jak projekt pro Rómy vznikl, nám prozradila koordinátorka z Nadace Člověk v tísni Zuzana Ramajzlová.

"Jeden z našich terénních pracovníků narazil na Rómy, kterým pomohl žádost o odškodnění vyplnit. Ukázalo se že podobných případů jsou tisíce a tak se rozjel projekt jak lavina. Vznikl tedy docela nestandartně."

Odškodnění se týkalo i lidí, kteří byli nuceni se skrývat za nelidských podmínek. Takový osud potkal i pana Alexandra Gajdoše, který dnes žije v Karlových varech. Na začátku 2. Sv. války se jako sedmnáctiletý žid ocitl se svými rodiči v pracovním táboře v Žilině, kde strávil oddělen od rodičů tři roky v jedné z montážních dílen. Nakonec se mu podařilo utéci do hor, kde se svým přítelem rozhodl přečkat válku.

"Dělali jsme si zásoby, protože jak napadne sních, chtěli jsme už nevylézat z našeho bunkru, aby nás neprozradily stopy. Jednou jsme si řekli, že jdeme shánět zásoby naposledy a vypravili jsme se do vesnice. Tam jsme potkali velmi dobrou selku, která nám vyprala, dala najíst a nabídla nocleh. Říkali jsme jí, aby nás probudila za vitu, abychom se za šera dostali zpátky do hor. Nechala nás spát až do rána. Přiběhla a křičela, že jsou tu němci. Vlasovci měli už na náměstí rozestavěné kulomety a samozřejmě nás odchytli. Dostali jsme pár facek a šťouchanců. Odvedli nás k Němcům, kteří nás zavřeli."

Po věznění v nacistickém lágru, ze kterého byl slovenským správcem propuštěn, se panu Alexandrovi Gajdošovi roku 1944 naskytla možnost vstoupit do československé zahraniční armády, se kterou bojoval na východní frontě. Po válce se s armádou vrátil domů. S rodiči se už neshledal.