Češko selo v Srbsku se vylidňuje, mladí chtějí do Česka
Do vesnice Češko selo jsme přijeli zrovna v den, kdy tady mají svatojánské posvícení. Naší průvodkyní se stala Ilona Kirchnerová, učitelka češtiny, vyslaná do jižního Banátu českým ministerstvem školství.
„České selo je jedna z nejmenších vesnic v celém Srbsku, má jenom 37 obyvatel. Celá vesnička je koncipována ve tvaru H, to znamená, že jsou tady jenom tři ulice. Jedna se jmenuje Václava Havla, druhá Tomáše Masaryka a ta třetí, spojovací, je ulice Mistra Jana Husa".
Z těch 37 obyvatel je kolik Čechů?
„Tady jsou vlastně Češi všichni, kromě dvou rodin, které se přistěhovali nedávno, to jsou srbské rodiny, ale i ty mají vazby na České selo, a pak ještě jeden stařeček, kterému je přes devadesát, který je Srb, který v harmonii s Čechy žije již léta letoucí.“
Dneska je tady posvícení, ale oslavuje se v každé rodině zvlášť. Proč to tak je, copak spolu ty rodiny nemluví?
„Ne, tak to není, že by ty rodiny spolu nemluvili. Dopoledne proběhla mše a dalším společné akce, vázané hlavně na místní kostel svatého Jana Nepomuckého. Jinak do každé rodiny dneska přijeli příbuzní, takž všude mají velkou rodinnou oslavu.“
Je čas vyrazit na návštěvu k jednotlivým rodinám. Začneme v domě pana starosty Ladislava Tesaře.
L.Tesař: „Já už jsem starostou obce potřetí, celkem 15 let. Česky už dneska mluvím se srbským přízvukem, už se mi to pomíchalo. Moje manželka je Srbka, ale česky mluví lépe než já. Mezi Srby mám hodně kamarádů. My tu vůbec nemáme žádný problém, kdo je Čech, kdo je Srb, kdo je Maďar.“
V Českém sele nejsou žádné národnostní třenice, ale mají tady výrazné ekonomické problémy.
L.Tesař: S mládeží je problém, není tady pro ně žádná práce. Je už tady hodně prázdných stavení, to je škoda. Bylo by moc dobré, kdyby k nám jezdili turisté, nebo kdyby se tady otevřela nějaká malá fabrika, jako v Kruščici. A tak je tady lidí čím dál míň, není tu co dělat a něčím se živit musí.“
Mladá generace má na ekonomické problémy jasnou odpověď, a tou je stěhovaní do měst a nebo rovnou do ciziny. Tady v Českém sele mají téměř v každé rodině někoho, kdo odjel za prací do Česka.
„Z mládeže už nemá z Českého sela kdo odejít, všichni už odešli“, - říká paní Blaženka Uroševičová, jejíž dcera už půl roku pracuje v Gramofonových závodech v Loděnici.
B.Uroševičová: „Je tam s chlapcem a je spokojená. Jsem ráda, že sami dva si můžou zaplatit byt a můžou dobře žít, což by tady nemohli. Tady by nešlo, aby bydleli sami a my jsme jim nepomáhali. Vím, že do Česka odjeli i další krajané i Srbové a že jsou tam spokojení. Myslím, že už tam zůstanou.
Jste ráda, že je tam? Nemrzí vás, že odjela a nechala vás tady?
„Jsem ráda, že odjela do České republiky. Myslím, že tam za ní odjedu taky. Jednou, až přijdou vnoučata, chtěla bych být s nimi.“
Chtěla byste v České republice taky pracovat, nebo už se jenom starat o vnuky?
„Mám v plánu ještě pracovat, protože mám ještě dost let do důchodu. Takže bych chtěla i pracovat, i být s dětmi.“
Také syn paní Margarity Sloupové před několika měsíci odjel pracovat do Česka.
„Myslím si, že je spokojený, protože neříkal nic o tom, že by se chtěl vrátit zpátky. Trochu se nám stýská, protože už jsme tady zůstali sami. Na druhé straně, když víme, kolik je tady práce a že to nic nevynáší, tak jsme rádi, že odešel. Ať jde za lepším životem. Tady vlastně nebyl zaměstnaný, pracoval doma. My máme sady, 4 hektary jabloní, obděláváme pole, slunečnice, kukuřice, pšenice… Když všechno na konci roku spočítáme a zaplatíme, tak nám nic nezbyde. A kdyby ještě přišly kroupy a sucho…"
Jak tu práci bez něj zvládáte? Kdo pracuje na poli?
„Letos to ještě nějak zvládneme, ale příští rok už asi ne. Manžel už je nemocný, už to nejde, jako dřív. Už nebudeme moci pracovat sami, něco s tím uděláme.“
Mluvíte moc pěkně česky. Doma jste celý život mluvili česky?
M.Sloupová: „Dříve se všude mluvilo česky, protože to byly celé české rodiny. Já i manžel jsme ještě chodili do české školy. Pak už to skončilo a muselo se jít do srbské školy. Teď, kdyby k nám Česká republika neposílala učitele jako paní Ilona, tak by malé děti česky vůbec nemluvili. Dneska už jsou všechny manželství smíchané, a jak je maminka Srbka, tak už se v rodině mluví srbsky".
Panu Lexovi je 44 let a jeho žádost o pracovní vízum zrovna teď leží na českém velvyslanectví v Bělehradě. Důvody pro odjezd jsou stejné jako u všech ostatních.
„Tady nemáte standartní, jistou práci. Abych měl jistotu, že ji budu mít do konce života. Tady to tak nefunguje. Dneska něco vyděláte, zítra ztratíte práci. Jeden rok se vyplatí pole, druhý rok včely, další rok ovoce. Jedno pokrývá ztráty z druhého, a když to dáte na papír, zjistíte, že jste na nule. Pracujete zadarmo.“
Kolikrát jste byl v České republice? Víte, jak to tam chodí? Víte, do čeho jdete?
„V Česko jsem doteď nebyl ani jednou.“
V Česko už pracuje jeho starší syn, teď se chystá k odjezdu sám pan Lexa s dcerou, a za rok, až dokončí střední školu, by měl přijet mladší syn s maminkou. Takový je plán. Dům a hospodářství zatím prodávat nebude, postará se o něj bratr a panu Lexovi zůstane jako pojistka, že se má kam vrátit.
Starosta Ladislav Tesař věří, že alespoň někteří se z Česka do své české vesnice v Srbsku zase vrátí.
„Já si myslím, že oni se ještě vrátí. Myslím, že i tady v Srbsku se něco změní a že se zase postavíme na nohy. Aby se naše děti nemusely trápit po světě. Nejlepší by bylo, kdyby se tady u nás něco otevřelo, nějaká výroba, aby byla práce. Kdo odejde do Čech, nic tam nemá. Tady mají byty, domy. To, co tam vyděláš, tam i utratíš. Nevěřím, že ti něco zůstane.“
Nicméně i dcera pana starosty už dlouho žije v České republice a vracet se rozhodně nehodlá.
L.Tesař: „Dcera odešla před 11 lety a už si tam na ten život zvykla.
