Českým nábytkářům se daří. Bude se i nadále?

Nedávné otevření největšího obchodního domu s nábytkem v Česku doprovází reklamní spot s chytlavou, podle mnoha hodnocení až vlezlou melodií. U lidí spot vyvolal vášnivé, často odmítavé reakce, desetitisíce uživatelů Facebooku se přihlásily k tvrzení, že jde o nejhorší reklamu století. Asociace českých nábytkářů ale situaci pochopila jako dobrou příležitost upozornit na produkci svých členů.

Reklamní spot na nový obchodní dům s nábytkem v Česku

Tuzemští výrobci nábytku nejsou spokojeni s množstvím výrobků, které od nich odebírají velcí nábytkářští prodejci. Prostřednictvím Asociace českých nábytkářů je proto vyzvali, aby zvýšili podíl zboží z české produkce. Tajemníka asociace Tomáše Lukeše jsme se zeptali, co si nábytkáři od této výzvy slibují:

"My bychom určitě rádi podnítili nějakou diskusi o tom, kolik českého nábytku se v Čechách prodává a kolik českého nábytku je v českých domácnostech. Chceme, aby se společnost nejenom tedy ti prodejci, ale celá společnost nad tímto faktem zamyslela."

Je to zřejmě ale tak trochu prevence, protože na rozdíl od sklářského a textilního průmyslu nebo zemědělství patří nábytkářství mezi ty tradiční obory, které nad svou situaci zatím nijak nepláčou:

"Musíme říct, že výroba nábytku v České republice patří mezi ty úspěšné sektory, byť tedy současná ekonomická krize se dotkla všech oborů a dotkla se i výroby nábytku. Takže ten pokles za loňský rok je velmi pravděpodobný, zatím tedy nemáme ověřená čísla. Nicméně co nás znepokojuje, je poměrně rychlý nárůst importu nábytku z různých destinací, a to i třeba z Číny nebo vůbec Asie. Ne že by to bylo číslo nějaké dramatické, ale ta rychlost toho růstu je spíše varující."

Problémy v jiných odvětvích, třeba už zmíněných sklářském nebo textilním, jdou ruku v ruce se zavíráním firemních prodejen nebo rozpadem tradičních, byť menších obchodních sítí. Jsou-li na tom nábytkáři lépe, jak to tedy je s maloprodejci nábytku v konkurenci sítí velkoprodejen, zpravidla vlastněných zahraničními nadnárodními giganty?

"Co se týče toho, že by malé obchody upadaly, ono je to takové trošičku zjednodušující tvrzení. Tady vždycky byly nějaké řetězce, nebo malé řetězce třeba českých prodejců, drobnější prodejny a podobně. A s tím, jak sem vstoupili ti velcí silní hráči, tak se změnily podmínky. Tyto firmy začaly nabízet nábytek podobný tomu, co nabízeli ti drobnější prodejci. A dneska je na těch drobnějších prodejcích, aby hledali svoji cestu a aby se prostě nestavěli do přímého konkurenčního boje těmto velkým gigantům. Protože s těmi oni bojovat nemůžou.

Oni se musí zaměřit na relativně solventního zákazníka. Na zákazníka, který je ochoten zaplatit za dobrou kvalitu, je ochoten zaplatit za dobré služby. Je ochoten také platit za něco, co není možné koupit v nějakých velkých sériích, co je trošičku ojedinělé, co je trošičku nové nebo odlišné. Naproti tomu ti velcí prodejci, ty řetězce, jsou pro české nábytkáře velmi důležité, protože jsou to oni, kteří dělají velké obraty a tradičně do většiny těchto řetězců čeští nábytkáři dodávají. To, k čemu ta naše výzva směřuje, je aby nedocházelo k poklesu těchto dodávek, ale naopak aby docházelo růstu."

Pokud byla řeč o tom, co mohou a mají menší čeští prodejci nábytku nabídnout, aby obstáli vedle velkoprodejců, pak se rovněž nabízí otázka, co mohou nabídnout čeští výrobci, aby obstáli v konkurenci zahraničí. Tomáš Lukeš z Asociace českých nábytkářů odpovídá, že jistě jsou na světě destinace, kde lze vyrábět levněji, než v Česku, že si ale každý odběratel – ať už prodejce nebo zákazník - musí zvážit, jaká se za danou cenu nabízí kvalita, ale také včasnost a spolehlivost dodávek, jaké jsou záruční podmínky a podobně:

"Z tohoto pohledu jsou čeští nábytkáři určitě velmi dobře konkurenceschopní. Oni dokáží nabídnout ten správný mix kvality za velmi konkurenceschopnou cenu. Určitě ten segment, jak jsem říkal, v České republice je úspěšný a určitě i do budoucna úspěšný bude. Samotní výrobci ovšem musí tyto aspekty, ten dnešní svět, chápat. Že třeba některým obchodníkům se vyplatí dovážet nábytek odjinud, a musí se podle toho zařídit. Musí přicházet se svými vlastními nápady, se svým vlastním designem, anebo musí hledat takové technologie, které umožní cenovou konkurenceschopnost. V těch technologiích je určitě také veliký potenciál."

Z opačného pohledu ale nelze nevidět, že čeští nábytkáři nesoupeří jen na domácí půdě s dovozem, ale sami exportem bodují na jiných trzích. Jak moc a kde zejména?

"V současné době se vyváží asi jedna třetina v tuzemsku vyráběného nábytku. V minulých letech byl ten export zastoupen silněji, takže export z dlouhodobějšího pohledu má klesající tendenci a nejvýznamnějším trhem českých nábytkářů je Německo, následované však Slovenskem a vůbec zeměmi Evropské unie. Nicméně čeští nábytkáři se velmi dobře uplatňují i třeba ve Spojených státech, v Rusku a na jiných exotických trzích. Ale samozřejmě ta čísla už nejsou nějaká závratná," uzavírá tajemník Asociace českých nábytkářů Tomáš Lukeš.