Čeští farmáři by se prý obešli i bez dotací

Minulý týden jsme v ekonomické rubrice připomněli, že proti podmínkám, které pro vstup do unie vyjednala česká vláda, snad nejvíce protestovali zemědělci. Ti kritizovali zejména výši unijních dotací, jakou mají pobírat, a která je znevýhodňuje oproti farmářům z dosavadních členských zemí. Zároveň jsme si minulý týden také ukázali, že agrární sektor je různorodý, že třeba ekozemědělci pohlížejí na vstup Česka do Evropské unie vcelku s optimismem. Jak ale zjistil Zdeněk Vališ, nějaké velké obavy nepociťují ani tzv. konvenční zemědělci, přesněji řečeno členové Asociace soukromých zemědělců, která sdružuje individuální sedláky z rodinných farem.

Čeští farmáři by se prý obešli i bez dotací

Cílem Asociace soukromých zemědělců je zemědělství, jehož hlavními rysy jsou mimo jiné individuální vlastnictví, trvale udržitelné, multifunkční zemědělství, šetrné k životnímu prostředí, zdravý, silný a sebevědomý venkov, vzdělaný a moderně hospodařící zemědělec. Stejně jako zemědělci v družstvech nebo v jiných výrobních strukturách, také individuální sedláci samozřejmě po vládě požadovali, aby vyjednala před vstupem do Evropské unie takové podmínky, které by zabezpečovaly nejen určité národní výrobní kvóty, ale také srovnatelné podmínky v oblasti přímých plateb. Jinými slovy, čeští zemědělci by měli dostávat přibližně stejné dotace jako jejich konkurence ve starých členských státech unie. Když se to ale nepovedlo, soukromí zemědělci nespustili nářek. A jak řekla Radiu Praha ředitelka kanceláře Asociace Soňa Rulfová, která má rovněž svou farmu, většina českých sedláků bude v Evropské unii konkurenceschopná, ačkoliv dostane oproti západoevropským zemědělcům jen 25 procent přímých dotací.

"Máme asi dva a půl tisíce členů a průměrná farma má 80 až 100 hektarů. Velikostí tedy určitě konkurujeme průměrné západoevropské farmě. Takových 80 procent farmářů už dokáže i vybavením konkurovat farmářům v západní Evropě. Průměrná česká farma už nyní dokáže konkurovat vcelku bez problémů."

Soňa Rulfová dokonce odvážně - možná trochu furiantsky - tvrdí, že čeští farmáři by se dokonce obešli i bez těch 25 procent přímých dotací.

"Myslím si, že už teď by se naše farmy - pokud by dostávaly dobré ceny z výkupů, kdyby třeba mlékárny či sladovny platily zemědělcům včas, a kdyby nebyly v cenách tak obrovské výkyvy - dokázaly dobře uživit i bez těch 25 procent slíbených přímých plateb. Těch 25 procent by bylo jako přilepšení."

To se dá ještě přeložit také tak, že kdyby dotace nedostávali ani západoevropští, ani čeští sedláci, pak by Češi zářili na evropském agrárním trhu jako superhvězdy. V podstatě totéž tvrdí i čeští družstevní zemědělci. Ono je to všechno samozřejmě poněkud složitější, ale kus pravdy na tomto tvrzení asi bude. S dotacemi nemá problém ani Tomáš Svoboda z Moravských Budějovic. Spolu s otcem hospodaří na 280 hektarech, stejně jako kdysi jeho děd či praděd. Zabývají se hlavně rostlinnou výrobou a založili také chov karpatských jelenů. Stejně jako jiní malí a střední podnikatelé, také Tomáš Svoboda volá především po stabilním prostředí. A k jeho dotváření by měl přispět vstup do Evropské unie.

"Nejsem z těch, který by zastával názor, že je to všechno o přímých dotacích a vůbec o systému podpor. Nejsem z těch, kteří by čekali s nataženou rukou na nějaké peníze, ať už z Prahy nebo z Bruselu. Spíše mě jde o to, že člověk potřebuje jakousi jistotu do budoucnosti, ať už se to týká techniky nebo investice do půdy. Proto potřebuji mít jakési stabilní prostředí na dobu pět deset let, abych věděl, že ty investice, které chci udělat, budou mít nějaký význam a budu je moci ufinancovat. To vyžaduje, aby zde byla jasně daná koncepce zemědělství na několik let dopředu tak, jak to funguje v Evropské unii."

Takže i když nebudete mít plné přímé platby z unijních fondů, jaké mají farmáři a budou mít farmáři ze stávajících zemí Evropské unie, jste schopen potvrdit, že budete jako individuální farmáři konkurenceschopní?

"Já jsem přesvědčen o tom, že budeme konkurenceschopní. Dnes se setkáváme s názory, že čeští zemědělci nejsou konkurenceschopní nebo že s tím budou mít problémy. Myslím si, že jsme schopni konkurence už teď, ať už vůči farmářům z Německa nebo z Francie. Samozřejmě, je to ale i tom, jaké budeme mít ostatní podmínky, tedy pokud si na nás stát, vláda nebude vymýšlet další omezení v rozvoji, pokud nám vyjde v rámci pravidel Evropské unie vstříc, tak potom budeme fungovat slušně."

Různých kamenů až balvanů, které stát v minulých letech nakladl českým zemědělcům do cesty, by se našlo jistě dost. Jeden z nich je ale specifický. Jedná se o prodej státní půdy. Na ní mají čeští zemědělci s možností dotovaného dlouhodobého úvěru předkupní právo pouze do výše 500 hektarů. Zbytek si musí dokoupit v dražbách. Je přitom zřejmé, že v nich nemohou ani náhodou obstát s firmami, které jsou sice zapsány v českém obchodním rejstříku, ale pracují se zahraničním kapitálem. Popřípadě jsou ve hře nastrčené české fyzické osoby, za nimiž opět stojí zahraniční kapitál. Nerovnoprávné postavení českých farmářů v takové soutěži je dáno tím, že neměli možnost nějaký kapitál v minulosti vytvořit. Farmář Tomáš Svoboda ale připomíná, že individuální zemědělci to nemají lehké ani při získávání nejmodernější techniky, nabízené na trhu.

"Z této techniky si spíše vybere nějaké družstvo než sedlák. A ne proto, že sedlák by si nevybral. Samozřejmě si ji vybere a řekl bych, že ještě lépe a zodpovědněji, ale je limitovaný přístupností k financím. Většina bankovních ústavů dnes lépe ohodnotí klienta jako je družstvo než klienta sedláka."