Čeští herci přivezli dětem do Alžírska pohádku o broučcích

Z festivalu v Alžírsku se v květnu vrátila skupina pražských divadelníků. Do severní Afriky se vypravili s pohádkou pro děti. Navázali tak na svou loňskou účast na kulturním festivalu, který v Alžírsku každoročně pořádá Evropská unie. Více se dozvíte v dnešní rubrice, kterou připravila Milena Štráfeldová:

Pohádka Brouhádka - tak se jmenuje nonverbální divadelní představení, s nímž se letos do Alžírska vydali herci Jitka Grígerová, Martin Sochor, Petr Liška a Zdeněk Tomeš. Nebyli ale v severní Africe poprvé.

"V Alžíru existuje Evropský měsíc kultury. S Terezií Zemánkovou udělali projekt, česká ambasáda ten projekt schválila, to bylo v loňském roce, a ten projekt se velmi vydařil. Na to konto jsme vlastně letos jeli podruhé, a tentokrát s dětským představením,"

říká Jitka Grígerová, která v Praze vede i Galerii Havelka.

"Loňský projekt se skládal ze čtyř částí. Byla to velká výstava v muzeu v Alžíru. Ta výstava byla prezentací Galerie Havelka, současné české sklo a grafika. Prezentovalo se tam sedm českých sklářů a tři výtvarníci z oboru grafika. Pak byla prezentace mimického představení Martina Sochora a divadelní workshop na škole ISMAS, což je škola jako u nás DAMU. A pak byl grafický workshop Honzy Vičara, grafika, který učil na L´Ecole des Beaux Arts velké linoryty."

Výstava i doprovodné akce se podle Jitky Grígerové setkaly s velkým úspěchem. Samotná prezentace českého skla a grafiky probíhala v Národním muzeu v Alžíru a alžírská média jí věnovala velkou pozornost. Šlo o první podobnou akci, s níž se v Alžírsku česká kultura po letech představila. Na loňský úspěch proto nebylo těžké navázat, říká Martin Sochor:

"Bylo to šťastné rozhodnutí tam přivézt něco pro děti, protože na ten Měsíc evropské kultury všichni vozí kapely. Přijede hudba, to je nejjednodušší, teď všichni vyvážejí akorát tanec a hudbu. Divadlo je trošku těžší kvůli srozumitelnosti, ale jelikož Brouhádka je divadlo, které se vyjadřuje pohybem, je srozumitelné a překonává jazykové bariéry, tak měla ohromný úspěch."

A co vlastně znamená ten trochu podivný název?

"Brouhádka je vlastně autorské představení tří bývalých studentů Hudební akademie múzických umění. Vytvořili jsme tu pohádku před dvanácti lety na katedře nonverbálního divadla, vedoucím katedry byl Ctibor Turba. A tu pohádku už dvanáct let úspěšně hrajeme. Má velký úspěch jak u nás v Čechách, tak v zahraničí."

Poslední z trojice herců, Zdeněk Tomeš, k tomu dodává:

"Brouhádka jsou tři brouci, je tam beruška, původně tam byl cvalík, teď jsme z něj ale udělali vosu, a škodík, ze kterého jsme teď udělali amerického brouka mandelinku bramborovou. Ti tři brouci se potkají na paloučku, nejdřív se seznamují, pak najdou malinkou mravenčí kuklu, o kterou se starají a staví dekoraci, která vypadá jako dětská stavebnice z kostek."

/Sochor/ "Je to vlastně pohádka o kamarádství. Dokud si ti broučci hraje každý sám, tak vidí, že to není v pořádku. A ta malá kuklička, ten mraveneček, co ho najdou, pořád brečí. A dokud se neumí dát pořádně dohromady, tak ta kuklička není spokojená."

Poslech v RealAudio

- ozývalo se z hlediště v alžírském hlavním městě, kde se děti nakonec nechtěly s představením rozloučit. A podobně reagovaly i v dalším alžírském městě Boumerdes, asi 60 kilometrů od hlavního města:

/Sochor/ "Bylo jich tam přes pět set. Bal tam zase krásný hrací sál, ve tvaru srpnu a kladiva, protože ho tenkrát věnovala Moskva jako kulturní středisko. Nás tam taky mají rádi, protože jsme jim tam za socialismu dováželi zbraně. Máme tam dokonce i český park Praha, myslím. Tam už je to mimo hlavní město, říká se, že už to tam není moc bezpečné. Lidé se k nám ale naopak chovali úplně bezvadně. Byli vstřícní, všichni nás nádherným způsobem přijali. Představení se vydařilo, stejné bouřlivé reakce, děti burácely tak, že jsme si mysleli, že spadne divadlo. A zase hodina focení... Ti Alžířani jsou hrozně příjemní lidi."

Představení pražských divadelníků doprovázela i mladá klavíristka a skladatelka Sylva Smejkalová:

Poslech v RealAudio

Podle Martina Sochora, mimochodem jediného českého žáka slavného francouzského mima Marcela Marceaua, patřila k nejsilnějším zážitkům při vystoupeních setkání s českými krajany.

/Sochor/ "Letos ne, ale loni se nám přihlásily asi tři dámy, které tam jsou provdané a žijí v Alžíru. A to je vždycky hrozně emotivní setkání. Když byly na vernisáži té výstavy, hrála se česká hudba, já jsem tam zahrál na úvod takovou pantomimu. A když se tihle lidé, co žijí tak daleko, v úplně jiném kulturním prostředí, setkají se svými krajany, tak občas ukápne i nějaká ta slza dojetí."