Čeština, jak ji neznáte

V seriálu o češtině se budeme věnovat otázce i odpovědi na slova: Jak se máte?

Otázka z názvu dnešního příspěvku v češtině zřejmě stále ještě nemá ryze konverzační charakter, jako je tomu např. v angličtině či francouzštině. Na danou otázku neodvětíme jednoduše „Mám se fajn, a co ty?“, což Angličan očekává, ale stále se ještě snažíme vystihnout svoje skutečné naladění větami jako „Jde to“, „Mám se dobře“ nebo „Mohlo by to být horší“ apod. V angličtině takovou odpověď neuslyšíme. Tázajícího v podstatě moc nezajímá, jak se skutečně máte, chce totiž jenom prolomit už docela trapné ticho ve výtahu...

Právě k těmto účelům slouží hovory o počasí, o práci, o zdraví atd. Jejich hlavní funkcí je – řekněme – „nemlčet“ ve společnosti ne tak úplně známé osoby. Takový rozhovor se sice může jevit jako povrchní, ale své poslání splní – naváže či udrží kontakt. Konverzační styl se v češtině nerozvinul v takové míře jako v angličtině či francouzštině a ani není tak optimistický. Češi reagují spíše se skepsí, kriticky na všem hledají mouchy a klidně přiznají, že se jim nedaří nejlíp. Většinou se nám tedy vede dobře, ne fajn a zřídka kdy skvěle, i když nám zrovna nic zásadního neschází. Nebývá zvykem, že by na otázku „Jak se máte“ někdo odpověděl, že se mu vede výborně. Pokud tak odpoví, většinou se na něj nevěřícně podíváme, jestli to myslel opravdu vážně.

Možná že se náš přístup ale pozvolna mění. Na zmíněnou otázku už totiž lze zaslechnout i pozitivní odpověď „Mám se super!“, a to bez známek ironie. Daří se nám asi opravdu lépe než před několika lety, ale za změnou přístupu hledejme v tomto případě až nezdravé rozšíření slova super – čteno super, supr i zupr (německy). To už nějaký čas odsouvá do pozadí ostatní kladně hodnotící přídavná jména a příslovce. Zejména mladí hodnotí bez rozlišení jemnějších významových rozdílů vše uniformně jako super či suprové, ale pozadu nezůstávají ani reklamní supernabídky za supervýhodné superceny, které nás obklopují nejenom v supermarketech.

Zakořeněného negativismu by ale byla velká škoda se vzdát. Chceme-li totiž působivě vyjádřit, že se nám např. nějaký film velmi líbil, nejspíš sáhneme po jednom ze slov: strašně, hrozně, ukrutně, příšerně či děsně. Použitím expresivního spojení „děsně (příšerně, ukrutně, hrozně) se mi líbil“ se snažíme vystihnout intenzitu svého zážitku. Příslovce děsně zde ztrácí význam „budící, vyjadřující děs“ a vyjadřuje jen vysoký stupeň subjektivního hodnocení. Už se tedy těším na dobu, až se pozitivnější přístup propojí s českým negativismem i při otázce „Jak se máte“. Na ni pak budeme odpovídat, že se nám daří hrozně super, anebo snad super hrozně?

Příspěvek jsme poprvé vysílali 23. března 2008, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.

---

"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.