Co nás letos v Česku čeká?

Petr Holub

Jaký bude letošní rok pro Českou republiku? V prvním vydání rubriky Česko v komentáři po Novém roce se budeme věnovat tomu, co nás letos čeká a nemine. S publicistou Petrem Holubem si o tom povídá Josef Kubeczka.

Není jednoduché dopředu předvídat, jaké události nás v roce 2004 čekají. Některé jsou však zřejmé. Například skutečnost, že od 1. května se Česká republika stane řádnou součástí Evropské unie. Jak jsou podle Vás hlavní klady a zápory této vpravdě historické události?

"Hlavním kladem určitě je to, že do Evropské unie vstoupíme. Je to vlastně doklad toho, že žijeme ve velice příznivé době, kterou Česko už opravdu dlouho nepamatuje. My vlastně už vstupujeme do patnáctého roku ničím nerušeného demokratického rozvoje a jedním z výsledků tohoto rozvoje je právě politická integrace do širší Evropy. To samo o sobě je událost historického významu a to ostatní, ty klady a zápory jsou až na druhém místě. Samozřejmě těch rizik je celá řada. Určitě největší otázkou je, co se stane s prosperitou některých českých podniků, které nemají zahraniční vlastníky, protože tím, že se otevřou hranice České republiky, že vznikne jednotný celní prostor, tak do České republiky vstoupí daleko více zahraničních firem, které se budou například účastnit různých výběrových řízení, kde dosud dominovaly české firmy. Budou se ucházet o zakázky jiným způsobem, budou daleko více konkurovat a je pravda, všichni ekonomové to potvrdí, že české firmy z českými vlastníky ještě nemají tak velkou produktivitu, aby úplně bez problémů v tom útoku Západu obstály. To může mít nepříjemné důsledky v tom, že se například velmi zvýší nezaměstnanost. Druhé riziko je opět ekonomické, a to jsou ceny. Určitě se zvýší ceny některých komodit, hlavně se předpokládají potraviny a ještě více bydlení, a to se může také velice nepříjemně dotknout peněženek všech občanů. Teď nikdo vlastně nedokáže předpovědět, co to s Českou republikou udělá. Ono se sice předpokládá, že se zase nestane tolik. Existuje dokonce jedna rakouská studie, která tvrdí, že by se ty změny neměly pohybovat nějak dramaticky, ale v některých sektorech určitě mohou velice rychle vyrůst a může to být velice nepříjemné."

Už několik měsíců běží nejen u nás nekompromisní diskuse o budoucí podobě Evropské unie, zejména pak o konečném znění evropské ústavy. Která její ustanovení by v současné podobě mohla být pro Česko nepříznivá?

"Je správné, že se mluví o evropské ústavě, protože to je jeden z velmi důležitých dokumentů, který zdefinuje to, jak vůbec tento kolos pětadvaceti nezávislých států má fungovat. Pokud se mluví o rizicích, tak se hovoří o tom, že některé země, zvláště ty malé, by mohly přijít o značnou část své suverenity. Tato námitka upozorňuje na to, že v Radě ministrů, která je nejdůležitějším orgánem Evropské unie, mohou mnohé státy být přehlasovány a nuceny k nějakým vážným změnám v zcela zásadních segmentech své politiky, například v sociální, obranné či fiskální politice. Z toho vyplývají tyto obavy o suverenitu. Po pravdě řečeno tyto námitky nejsou fakticky příliš významné, protože samotným vstupem do Evropské unie skutečně Česká republika o svou suverenitu přichází. Zatímco dosud mohla svoje zájmy prosazovat na mezivládních jednáních, tak teď bude moci svoje zájmy prosazovat uvnitř klubu pětadvaceti evropských zemí a může to dělat ve skutečnosti daleko více prostředky než jenom prostřednictvím premiérů. Debata o ústavě je velmi zajímavá, avšak hlavní riziko není, že přijdeme o suverenitu, ale že české zájmy nebudeme umět dost dobře hájit."

Ze začlenění do Evropské unie vyplývá další historická událost pro Českou republiku - první volby českých poslanců Evropského parlamentu. Výběr kandidátů i předvolební kampaně jednotlivých stran jsou už nyní v plném proudu. Pokuste se nastínit vlastní představu o budoucích českých zástupcích v tomto vrcholném evropském parlamentním sboru. Jací by měli být a co od nich především očekáváte?

"To je otázka, na kterou je velmi těžké odpovědět a myslím, že s tím má problém celá politická scéna, protože kdo z nás je obeznámen s tím, jak funguje Evropský parlament a tudíž jaký člověk je pro to nejvhodnější? Je to ten, který je dobře obeznámen s českou politikou? Je to ten, který je velice dobrý politický stratég, anebo tam spíše máme vysílat odborníky a lidi, kteří mají silné kontakty v Bruselu? Na to se teprve hledá odpověď a je škoda, že se dosud nenašla, že v tom nemá politická veřejnost dosud jasno, protože samozřejmě ti kandidáti se vybírají politicky, a tak se vyberou lidé, kteří vidí pozici evropského poslance jako další krok ve své politické kariéře, často se tam mohou dostat lidé, kterých se strana potřebuje zbavit a dá jim bruselskou 'trafiku'. Pokud tady skutečně nebude korektiv těch požadavků na poslance, tak ta kvalita českých poslanců může být horší než by bylo třeba. Byla by to samozřejmě velká škoda, protože právě europoslanci mají velké možnosti operovat ve prospěch své země a leccos tam domluvit. Pokud nebudou kvalitní, tak to samozřejmě odnese celá Česká republika."

Před námi je letos také přijetí a zavádění druhé etapy reformy veřejných financí. V čem podle Vás především spočívá její důležitost?

"Ten první krok reformy byl opravdu jenom startem. Start je samozřejmě významný a byl velmi opatrný, ale loď té reformy nějakým způsobem vyplula z přístavu. Aby se ale někam dostala, tak skutečně musí být posílena a každý nakonec velice dobře vidí v čem. Dosavadní návrh reformy totiž nesahá do důležitých oblastí veřejného života, a to je celý systém sociálních dávek, které jsou, jak je stále častěji vnímáno, rozdělovány bez ohledu na to, jestli ti lidé dávky skutečně potřebují. Druhá oblast, kterou reforma dosud přehlížela, je zdravotnictví, kde utíká množství miliard bez jakékoliv kontroly a často se utrácejí vyloženě nesmyslně. Třetí oblast, kterou je třeba změnit, a ta je asi nejdůležitější, je reforma penzí. Tam stát vydává ročně neuvěřitelně vysoké částky a pokud by růst výdajů na penze nedostal pod kontrolu, tak nikdy nemůže dostat pod kontrolu veřejné finance jako takové. Je pravdou, že ve všech těchto oblastech vláda zatím nepředložila příliš kvalitní návrhy, jak zmíněné oblasti reformovat. Jestli si mohu dovolit být prorokem, tak si myslím, že ta druhá část reformy veřejných financí bude možná ještě opatrnější než ta první. Vláda asi zasáhne do všech těchto oblastí, ale výsledek asi nebude velký. Nakonec už se blíží i volby a kdo by chtěl dělat nějakou bolestnou reformu zdravotnictví nebo sociálního zabezpečení."

A poslední událost, kterou lze předvídat. Se závěrem roku 2004 skončí v Česku povinná vojenská základní služba. Takový je jeden z cílů reformy české armády. Jaké následky tento krok bude podle Vás mít, kromě toho, že potěší tisíce potenciálních branců?

"Kdybych měl říct na to nějaký bonmot, tak následkem by byla naprostá katastrofa. Tato myšlenka, zrušit povinnou vojenskou službu, není úplně špatná a k tomu zrušení služby by tak jako tak došlo. Politici posledních dvou vlád ale využívají zrušení vojny populisticky, aby prosadili nějakou reformu, na kterou když se člověk podívá trochu blíže, tak zjistí, že je opravdu nesmírně špatná. Je neufinancovatelná a může vést k rozpadu české armády. Je tedy dobře, že už nebude povinná vojenská služba, ale zakrývá to naprosto katastrofickou situaci české armády, která v tuto chvíli nemá vůbec jasno, jaké zbraně by měla používat. Pokud se člověk jde podívat, jak dnes vypadají vojenské útvary, tak zjistí, že mizí vojáci z bojových jednotek. Je to proto, že už tam teď nechodí noví branci, ale místo nich nebyli nabráni noví profesionálové. Můžeme se těšit na to, že bude zrušena vojenská služba, ale spíše by to měl být varovně vztyčený prst, aby česká vláda vůbec něco dělala se svou armádou."

U mikrofonu Radia Praha byl publicista Petr Holub.