Jaký byl rok 2004 v Česku?

Petr Robejšek

Blíží se konec roku a sním i čas bilancování toho, co se v Česku letos odehrálo. O názor na nevýznamnější události roku 2004 jsme v dnešním vydání rubriky Česko v komentáři požádali ředitele Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství se sídlem v Hamburku Petra Robejška. Telefonicky se s ním spojil Josef Kubeczka.

Snad nejdůležitější události byl náš květnový vstup do Evropské unie. Jak tento krok s více než půlročním odstupem hodnotíte? Jaké jeho klady a zápory se už stačily projevit?

"Zatím ještě nevíme mnoho konkrétního, ale již před našim vstupem se dalo předpokládat, že naše přijetí do Evropské unie bude mít jak pozitivní, tak negativní důsledky, o nichž předpokládám, že se budou stále jednoznačněji projevovat. Pozitivní důsledky jsou jednoznačně. Máme legální možnost prodávat naše zboží na trzích, které mají vyšší cenovou hladinu, to znamená, že je to pro nás mnohem zajímavější než prodávat na trzích, které mají nízkou cenovou hladinu. Druhým jistě pozitivním momentem je symbolické, definitivní odpoutání se od Ruskem ovládaného prostoru, což je psychologicky hodně důležitý fakt. No a pak samozřejmě dochází i k některým negativním důsledkům. Tím nejdůležitějším, to se už projevuje a bude se projevovat stále více, je zjištění, že v rámci Evropské unie ztrácíme i poslední zbytky naši nezávislosti, tedy možnosti realizovat skutečně politiku, která je jednoznačně přizpůsobena našim národním zájmům. Patříme k menším zemím uvnitř Evropské unie, tudíž náš hlas není asi tak dobře slyšet, jako hlas dejme tomu Německa."

V polovině června jsme poprvé v historii volili své poslance do Evropského parlamentu. Myslíte si, že jsme optimálně zvolili své zástupce v tomto celoevropském zákonodárném sboru?

"To se musí teprve ukázat. Já si myslím, že naši poslanci v Evropském parlamentu musí prokázat, že je sice poslala ta či ona strana, ale že ve skutečnosti je poslal český národ a že jejich povinností je v první řadě sloužit českým národním zájmům. Ačkoliv Evropský parlament, stejně jako všechny evropské instituce, vytváří, tak říkajíc, zvláštní mikroklima, které svazuje osud poslanců nebo úředníků a osudem Evropské unie a tím pádem v sobě nese jisté nebezpečí, že se tito lidé trošku odcizí těm zemím, ze kterých pocházejí. Na to je třeba se soustředit, je třeba našim poslancům neustále připomínat, že jsou to poslanci České republiky a že Evropská unie není samoúčel, nýbrž pouze prostředek k tomu, aby Česká republika dosáhla svých národních zájmů."

Léto bylo pro naši exekutivu opravdu horké. Tehdejší premiér Vladimír Špidla ztratil důvěru svých spolustraníků a po vášnivých debatách odstoupil. Jeho nástupcem se stal Stanislav Gross, který sestavil novou koaliční vládu společně s lidovci a unionisty. Jak hodnotíte tuto změnu a práci nové vlády?

Evropský parlament, foto: Evropská komise

"Já se nechci vyjadřovat o všech oblastech politiky, protože to by bylo šarlatánské. Soustředil bych se na téma, ve kterém se trochu vyznám, a to je zahraniční politika. Tam si myslím, že nová vláda zůstala ještě velmi mnoho dlužná. Bohužel pokračuje ta špatná tradice i předchozích vlád, kdy česká zahraniční politika neměla žádnou skutečně spojující myšlenku, tedy žádnou jasnou koncepci. Byla bezzubá, bez fantazie, spíše se omezovala na souhlas a na podřízení se hlasům silnějších a chyběla ji potřebná inspirace. A to, o čem už jsem mluvil - jasné napojení na české národní zájmy. Všichni o nich sice mluví, ať už je to opozice nebo vláda, nikdo je ještě opravdu nedefinoval a už vůbec nikdo se nestará o to, jak jim dostojíme nebo nedostojíme."

V listopadu u nás proběhly krajské a senátní volby, z nichž vyšla vítězně opoziční Občanská demokratická strana. Naopak dosud nejsilnější vládní sociální demokracie utrpěla drtivou porážku. Co je podle Vás toho příčinou?

"To je poměrně obvyklé, že ve volbách, které jsou mezi těmi celostátními volbami, většinou vítězí opozice, protože ta či ona vládnoucí koalice provádí politiku, která se občanům obvykle nelíbí. Teď nemluvím jen o České republice. To se v podstatě odehrává v podobných úrovních v celé Evropě. Z toho plyne, že to je svým způsobem funkce této nespokojenosti a ta se odráží v tom, že opozice, která se nemůže diskreditovat tím, že provádí nepohodlné a nepříjemné kroky, vychází relativně jako silnější a lepší strana. Z toho bych nevyvozoval žádné velké závěry, i když samozřejmě ta tendence do budoucna směřuje spíše k tomu, že v příštích celostátních volbách pravděpodobně vyhraje současná opozice."

Vánoce už pomalu ťukají na dveře, blíží se nový rok a s ním tradiční přání na ten příští. Jaká přání by se podle Vás měla naplnit, aby byl rok 2005 pro Českou republiku příznivější než ten letošní?

"Samozřejmě jsou to ta obecná přání, která si přejí všichni lidé na světě - mír, spokojenost, klid. Když to potom konkretizujeme, tak samozřejmě ekonomický rozvoj, blahobyt pro naši zemi, a když to hodně potom převedeme do toho operacionálního, tak by to znamenalo to, co už jsem říkal - Česká republika potřebuje inspirovanou, agresivní, ofenzivní hospodářskou zahraniční politiku, která slouží především našim zájmům, která využívá veškeré šance, které nám poskytuje ta nová konstelace uvnitř Evropské unie, která nezapomíná na to, že partnery a koalice není třeba uzavírat jenom s bezprostředními sousedy, ale že existují i možnosti vyvážit některé nerovnováhy a problémy tím, že se obrátíme na mocnosti, které leží mimo evropskou oblast. Mluvím o tom, že Spojené státy by měly hrát větší roli v české zahraniční politice. A kdyby se alespoň polovina toho splnila, tak by příští rok, alespoň v mých očích, byl úspěšný."

U mikrofonu Radia Praha byl Petr Robejšek, ředitel Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství v Hamburku.