Rok 2004 v Česku

r_2100x1400_radio_praha.png
0:00
/
0:00

Shrnutí nejdůležitějších událostí roku 2004 připravila Lenka Jansová.

Na pražském Staroměstském náměstí v noci z 30. dubna na 1. května loňského roku duněl rock a desítky tisíc lidí po celý večer poslouchaly známé zpěváky a kapely.

Oslavy vstupu České republiky so Evropské unie v Národním divadle měly oficiální ráz, v tříapůlhodinovém večeru zaznělo i Libušino proroctví v podání Gabriely Beňačkové. Večer připravil Jiří Suchý a zúčastnili se ho premiér, vláda, senátoři, poslanci, diplomaté i bývalý prezident Václav Havel s manželkou Dagmar. Exprezident při této příležitosti uvedl, že Česko v Unii rozhodně neztratí svou suverenitu. V podobném duchu vystoupil i bývalý velvyslanec Evropské unie v České republice Ramiro Cibrian.

Oslavy rozšíření Evropské unie proběhly také na styčném bodě tří zemí, České republiky, Polska a Německa, takzvaném Trojzemí. O půlnoci na 1. května spojil všechny tři země ohňostroj. Před odletem do Irska sem pak zavítali i premiéři všech tří zemí. Symbolicky přešli po mostě přes hraniční řeku Nisu a pronesli projevy občanům všech tří zemí. Premiér Špidla ve svém vystoupení zdůraznil, že rozšíření unie je definitivním překonáním důsledků druhé světové války.

"Stávajícími členskými zeměmi jsme občas vnímáni jako nově vstupující do klubu, ale nejsou staré a nové země. Jsou pouze členské státy EU, a pokud je něco starého a nového, potom stará Evropa byla Evropa nacionalismu, xenofobie, nenávisti a tisíců válek."

V Unii už jsme teď rovných osm měsíců a můžeme bilancovat. Jak hodnotí s více než půlročním odstupem vstup České republiky do Evropské unie Petr Robejšek, ředitel Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství se sídlem v Hamburku?

"Zatím ještě nevíme mnoho konkrétního, ale již před naším vstupem se dalo předpokládat, že naše přijetí do Evropské unie bude mít jak pozitivní, tak negativní důsledky, o nichž předpokládám, že se budou stále jednoznačněji projevovat. Pozitivní důsledky jsou jednoznačné. Máme legální možnost prodávat naše zboží na trzích, které mají vyšší cenovou hladinu, to znamená, že je to pro nás mnohem zajímavější než prodávat na trzích, které mají nízkou cenovou hladinu. Druhým jistě pozitivním momentem je symbolické, definitivní odpoutání se od Ruskem ovládaného prostoru, což je psychicky hodně důležitý fakt. Pak samozřejmě dochází i k některým negativním důsledkům. Tím nejdůležitějším, to se už projevuje a bude se projevovat stále více, je zjištění, že v rámci Evropské unie ztrácíme i poslední zbytky naší nezávislosti, tedy možnosti realizovat skutečně politiku, která je jednoznačně přizpůsobena našim národním zájmům. Patříme k menším zemím uvnitř Evropské unie, tudíž náš hlas není asi tak dobře slyšet, jako hlas dejme tomu Německa."

Tolik Petr Robejšek, ředitel hamburského Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství.

Řada obav se po vstupu do Unie nenaplnila. Nenaplnily se například obavy z odlivu pracovních sil, před kterým varovaly jak okolní členské země, tak někteří čeští politici. Lidem z nových států své pracovní trhy většina starých zemí Evropské unie uzavřela. Bez povolení mohou zájemci sehnat místo jen v Británii a v Irsku. Velké překážky neklade ani Švédsko. Největší zájem je mezi Čechy o anglicky mluvící země, protože k získání pracovního místa je zapotřebí v první řadě jazyková výbava.

Obavy z přílivu zahraničních pracovníků, a to hlavně z Polska, panovaly i v Česku. Ani ty se ale nepotvrdily. V České republice pracovalo ke konci září s povolením 4 000 Poláků. Jejich počet výrazně nestoupá. Slováků pracuje v Česku asi 70 000. I jejich zájem se zdá být stabilní.

Další změny čekají Čechy v letošním roce. Na zvýšení spotřební daně doplatí kuřáci, kterým se krabička cigaret podraží až o 6 korun. Růst mají i ceny potravin, jejich výrobci už teď hovoří o nejméně desetiprocentním nárůstu cen.


Vladimír Špidla
Se vstupem do Evropské unie přišly i historicky první volby do Evropského parlamentu v České republice v polovině června. Znamenaly zdrcující porážku pro největší a nejmenší stranu vládní koalice. ČSSD skončila až pátá se ziskem jen dvou mandátů ze 24 určených českým poslancům. A US-DEU europoslance vůbec nemá. Volby vyhrála opoziční ODS se ziskem devíti křesel a s velkým náskokem před KSČM, která obsadila šest míst. Na třetí místo se dostalo Sdružení nezávislých s Evropskými demokraty se třemi mandáty; čtvrtá skončila KDU-ČSL, která stejně jako politické hnutí Nezávislí získala také dvě křesla. K volbám přišlo jen 28 procent oprávněných voličů.

Vladimír Špidla nastínil hned po historicky prvních českých volbách do Evropského parlamentu příčiny neúspěchu vládní sociální demokracie takto:

"Je to naprosto jasná porážka. Myslím si, že existuje několik důvodů, ale vyžaduje to jasnou analýzu. V prvé řadě jsou to evropské volby, občané je nepřijali úplně jako volby vnitrostátní, a proto tak malá účinnost. Dále je naprosto zřejmé, že sociálnědemokratičtí voliči nepřišli, a to jsou otázky, jejichž příčiny musíme nalézt, ale nepochybně to má důvody vnitropolitické. Za třetí obraz sociální demokracie je už delší dobu takový neurovnaný a rozhádaný, a to je určitě další z příčin."

Zvolili jsme v polovině června dobře své zástupce do Evropského parlamentu? Otázka pro ředitele hamburského Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství Petra Robejška:

"To se musí teprve ukázat. Já si myslím, že naši poslanci v Evropském parlamentu musí prokázat, že je sice poslala ta či ona strana, ale že je ve skutečnosti poslal český národ a že jejich povinností je v první řadě sloužit českým národním zájmům. A to i přesto, že Evropský parlament, stejně jako všechny evropské instituce, vytváří, tak říkajíc, zvláštní mikroklima, které svazuje osud poslanců nebo úředníků s osudem Evropské unie, a tím pádem v sobě nese jisté nebezpečí, že se tito lidé trošku odcizí těm zemím, ze kterých pocházejí. Na to je třeba se soustředit, je třeba našim poslancům neustále připomínat, že jsou to poslanci České republiky a že Evropská unie není samoúčelná, nýbrž pouze prostředek k tomu, aby Česká republika dosáhla svých národních zájmů."

Po prohraných eurovolbách rezignoval na funkci předsedy vlády i předsedy České strany sociální demokratické Vladimír Špidla, současný český eurokomisař. A to i přesto, že na stranickém sjezdu těsně vyhrál při hlasování o vyslovení nedůvěry jeho osobě. Přestože je znám jako zarputilý bojovník, hodil obrazně řečeno ručník do ringu ve chvíli, kdy ústřední výbor nepodpořil tehdejší koaliční vládu. Vladimír Špidla uvedl:

"Nemám-li podporu svého vlastního politického hnutí, těžko mohu dělat premiéra vlády založené na většině sto a jednoho hlasu."

Novým předsedou vlády i ČSSD se stal Stanislav Gross. Prezident Václav Klaus jmenoval 4. srpna na Pražském hradě novou vládu v čele s nejmladším premiérem v české historii. Ten ji sestavil ze sociálních demokratů, lidovců, unionistů a tří nestraníků. Podle jeho návrhu má nová vláda 18 členů - tedy o jednoho víc než kabinet předchozí. Většina ministrů si přitom svoje křeslo udržela - Stanislav Gross si do svého týmu vybral jen 6 nováčků. Právě to se příliš nelíbilo prezidentovi Václavu Klausovi. Připomněl to i při slavnostním předávání jmenovacích dekretů 4. srpna loňského roku.


V polovině listopadu se v Česku konaly senátní volby. Oprávěných voličů k nim přišlo jen 18 a půl procenta. Přinesly obměnu jedné třetiny Senátu. A také jednoznačné vítězství ODS a propad sociální demokracie. ODS zvítězila s takovou převahou, že se v horní parlamentní komoře rozrostla o 18 členů a s 36 senátory se tak stala nejsilnější formací. Strany vládní koalice naopak o osm křesel přišly. Zcela propadla sociální demokracie, která neobhájila ani jedno ze tří křesel a zůstává jí jen sedm senátorů.

I listopadové krajské volby vyhrála ODS: získala přes 36 procent hlasů. Druhou nejúspěšnější stranou byli komunisté se skoro dvaceti procenty. Nejsilnější vládní strana ČSSD počtem získaných hlasů skončila až na třetím místě, koaliční lidovci obsadili místo čtvrté a Unie svobody-DEU zcela propadla.

Jaké jsou důvody triumfu opoziční ODS v senátních i krajských volbách? To je otázka pro publicistu Petra Hartmana:

"Ten hlavní důvod je nízká volební účast a to, že Občanská demokratická strana se může opírat o poměrně pevné voličské jádro. Vyhrála také proto, že měla určitý náskok vůči jiným stranám v tom, že ve většině krajů vládli hejtmani za ODS, kteří, i když nemají zase až tak velké pravomoci, jsou přesto silnými politickými figurami s kraji ztotožňovanými. Když je za nimi vidět práce, pak ten kraj 'prodávají' a projevuje se to i v nějakých krizových situacích, jako byly povodně a podobně."


Loňský rok nebyl jen rokem významných politických událostí, ale i velkých sportovních svátků. Čeští sportovci přivezli z Atén osm medailí. Není to málo, ale ozývaly se hlasy, že jich mohlo být víc. Ze Sydney před čtyřmi roky si česká výprava odvezla stejný počet medailí, zlaté byly ale dvě.

Loňskou jedinou zlatou medaili pro Českou republiku získal desetibojař Roman Šebrle. Světový rekordman dokonce překonal hranici olympijského rekordu a získal 8893 bodů. Zlatá medaile z olympiády je pro něj tím nejvyšším možným atletickým oceněním:

"Nedá se to s ničím srovnat, je to zatím absolutně největší ocenění, myslím si, že co se týče atletických pocitů, tak už se nic víc zažít nedá."

Po těžkém dvoudenním měření sil se světovou elitou uvedl:

"Věděl jsem, že mám formu, a chtěl jsem ji prodat. Úplně věřit jsem začal, když jsem skočil 5 metrů o tyči, ještě víc po oštěpu, ale desetiboj má deset disciplín, takže jsem si počkal až na závěrečnou patnáctistovku a kolo před cílem už jsem věděl, že to dobře dopadne."

Další favorit, trojnásobný olympijský vítěz oštěpař Jan Železný, svoji medailovou sbírku nerozšířil. Nepodařilo se mu probojovat ani mezi nejlepší osmičku a finálová soutěž pro něj skončila už po třech pokusech. Největšího úspěchu ve své historii dosáhl v Aténách český jachting. Přestože Česko nemá přímý přístup k moři, dokázala jeho reprezentantka Lenka Šmídová získat štříbrnou olympijskou medaili ve třídě Evropa. Devětadvacetiletá rodačka z Havlíčkova Brodu skončila v Sydney před čtyřmi roky na sedmém místě. Čemu podle svého názoru vděčí za takové zlepšení?

"Určitě nabytým zkušenostem, v tom je ten nejvýraznější posun dopředu. Ale měla jsem neuvěřitelnou rychlost narozdíl od Sydney. Po čtyřech letech, které jsem strávila trénováním, jsem už opravdu pochopila dynamiku lodi, co mi vyhovuje, a co ne. Před olympiádou jsem všechno zaměřovala k tomu, abych měla ideální materiál, abych měla co nejrychlejší loď, protože bez rychlosti se ani s velkou zkušeností nedá nic dělat. Loď jsem měla velice kvalitní, rychlou, plachta i stěžně, všechno bylo na vysoké úrovni, to byla druhá věc, co mně dost pomohla."

Také české veslování se dočkalo stříbrné medaile. Po dvanáctileté pauze od stříbra skifaře Václava Chalupy v Barceloně ji v Aténách vybojovala párová čtyřka ve složení David Jirka, Jakub Hanák, Tomáš Karas a David Kopřiva. David Kopřiva, který vystudoval Vysokou školu ekonomickou a s vrcholovým sportem po Aténách skončil, závod zhodnotil takto:

"Svádí to k tomu, že když jsme byli na 500 metrech nebo na kilometru první, tak že se to nepovedlo. Není to tak, většinou je třeba těch prvních 500 metrů napálit a jet, co to jde, a udělat si dobrou pozici. I když třeba potom počítáme, že nějaká loď bude o dva metry před námi. Jde o to rozložit si dobře síly."

Ze stříbra se radovala také Lenka Hyková. Devatenáctiletá sportovní střelkyně napodobila svoji spolubydlící Kateřinu Kůrkovou. K jejímu bronzu ve střelbě ze vzduchové pušky přidala překvapivě stříbrnou medaili ve sportovní pistoli:

"Je to nádherný pocit, nevěřila jsem, že ho někdy budu moci zažít. Přála bych to každému, kdo do Atén na olympiádu jel závodit."

Bronzové medaile získalo Česko celkem čtyři. Výškař Jaroslav Bába dal třetím místem jasně najevo, že s ním musí světová špička počítat. Reputaci českých vodních slalomářů zachránili bronzovou medailí deblkanoisté Volf se Štěpánkem a poslední bronz přidal moderní pětibojař Libor Capalini.

Jak hodnotí stodvaačtyřicetičlennou českou výpravu předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek? Je spokojen s medailovou bilancí českých sportovců na olympijských hrách?

"Před hrami jsem prohlásil, že bych byl hrozně rád a šťasten, kdybychom se přiblížili k výsledku, který jsme měli v Sydney, a dosáhli srovnatelného počtu medailí. Vždycky ale říkám, že účast se nedá omezit jenom na medile. V tomto případě to platí ještě o to víc, že jsme měli spoustu čtvrtých, pátých a šestých míst, měli jsme cenné účasti ve finále, což na předchozích hrách nebylo. Chybí nám do počtu druhá zlatá medaile, ale všichni, kdo sport sledují, viděli, že jde o centimetry nebo milimetry a naši sportovci v Aténách rozhodně ostudu neudělali. Mně je spíš líto těch jednotlivců, kteří měli na dosah maximální úspěch a potom jim to nevyšlo."


Čeští fotbaloví fanoušci si loni užili hlavně portugalské Euro. Český národní tým přivezl domů stříbro poté, co ho porazili v bitvě o finále Řekové. Podle legendárního brankáře Ivo Viktora byli Češi na Euru tentokrát nejlepší ze všech mužstev české fotbalové historie:

"Když to ale tak dobře šlo, chyběla tomu ještě koncovka. Zažil jsem jako hráč zlatou medaili v Jugoslávii a stříbrnou jako trenér potom v Anglii. Tohle mužstvo, myslím si, bylo určitě nejlepší z poslední doby, i z těch mužstev, která jsem zažil já, takže potom v závěru přišlo trošku zklamání."

Větší zklamání přineslo mistrovství světa v hokeji. Čeští hokejisté zůstali bez medaile poté, co ve čtvrtfinále nestačili v samostatných nájezdech na Američany a sen o zlatu získaném po devatenácti letech na domácí půdě se rozplynul.

Tolik nejdůležitější události minulého roku a závěrem novoroční relace už jen přání, aby ten letošní rok byl pro vás ještě lepší než ten minulý.