Co spojuje moravský a jihoafrický folklor?
Léto je nejen obdobím dovolených, cestování, ale i mnoha představení pod širým nebem. K těm nejnavštěvovanějším patří tradiční folklorní festivaly. Jen letošních Horňáckých slavností ve Velké nad Veličkou se o minulém víkendu zúčastnilo na patnáct tisíc diváků. Na nedávném festivalu ve Strážnici jsem zastihla i jednoho z našich nejznámějších autorů, kteří se inspirují lidovou hudbou - vedoucího souboru Hradišťan Juru Pavlicu.
Není to pouze regionální záležitost - folklor a Morava?
"To je těžká otázka. Já si myslím, že odpovědí na to je světový boom zájmu o etnickou hudbu, world music, všechny žánrové přesahy. Hodně žánrů se snaží jakoby vracet ke kořenům."
Není to ale tak, že Čechy zajímá spíš maorská hudba nežli muzika z Podluží?
"Jistě to taky tak je, ale je to trošku odvislé od toho, na jaké úrovni nebo poctivosti a hloubce zájmu se ti lidi nacházejí. Když se chtějí zabývat něčím do hloubky, tak se domnívám, že když jsem se někde narodil, mám větší šanci se dostat opravdu ke kořenům. Víc, než když se teď nechám přesadit do Jižní Afriky nebo na Mauretánii."
Vy sám se ale také zabýváte africkou hudbou.
"Já se tou hudbou zabývám, ale nikdy jsem se nesnažil o její napodobení nebo původní interpretaci. To ani nejde, protože s těmi muzikanty, kteří se v tom prostředí narodili, prožívali všechny obřady a všechno, co je vede k tomu, jací jsou, je jasné, že napodobování nemá smysl. Já jsem spolupracoval s mnohými muzikanty z různých koutů světa, ale vždycky na té bázi a na té úrovni, že jsme každý přinesli vklad svého národa nebo etnika a své kultury ve všech historických a regionálních kontextech, a pak jsem na tomto základě vytvářeli něco nového."
A komunikuje například moravský folklor s jihoafrickým?
"Ano, zcela určitě komunikuje, ale já bych to zobecnil. V podstatě jde o to, že jakýkoli člověk z kteréhokoli koutu světa může komunikovat s jakýmkoli jiným člověkem a s jeho kulturou, ale musí najít něco, co je spojuje. Čili nejde jenom o formální propojování nějakých znaků, ale o hledání smyslu spolupráce. A to se přiznám mi občas uniká u mnohých fúzí, které jsou teď v módě. Někdy se mi to zdá samoúčelné. Já jsem se snažil vždycky jít od kořenů, od základů té věci, od jejího smyslu."
A co jste v těch kořenech našel?
"Vždycky je to nějaký všelidský problém. Když jsem dělal s Jihoafričanem Dizu Plaatjiesem, tak jsem hledal věci, které jsou uzlovými body lidského života od zrození až po smrt. Ale znovu bych zdůraznil to, že ty znaky jsme si vzali z těch etnik nebo kultur jenom jako pomocné symboly. Všechno nad tím byla autorská věc."
