Moravské lidové písně ze Sušilovy sbírky se po dvou stoletích staly evergreenem
V letošním Roce české hudby si připomínáme výročí nejvýznamnějších českých skladatelů Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka nebo Bohuslava Martinů. Vedle jubileí těchto světově proslulých autorů ale připadají na rok 2004 i výročí dalších skladatelů, hudebníků, pěvců nebo muzikologů. V našem dnešním svátečním pořadu Vám představíme dvě z těchto osobností: operního pěvce Karla Veselého, od jehož úmrtí letos uplynulo sto let, a sběratele lidových písní Františka Sušila. Tento katolický kněz, který po sobě zanechal rozsáhlou sbírku moravského folkloru, se narodil právě před dvěma sty lety. Víc se o něm dozvíte od Mileny Štráfeldové:
Starobylou píseň Byl tě jeden člověk ze Sušilovy sbírky uvedl letos na strážnickém folklorním festivalu soubor Valašský vojvoda z Kozlovic. Muzikanti z lašsko - valašského pomezí tak návštěvníkům Strážnice připomněli dvousté výročí narození jednoho z nejvýznamnějších sběratelů lidových písní na Moravě Františka Sušila:
František Sušil se narodil v roce 1804 ve Velkém Rousínově. Jeho otec, hostinský a písmák Fabián Sušil, si tehdy zapsal "Wobdrželi sme od Pánaboha třetí dítě - chlapca dne 14. čerwna, wo čtyrech hodinách." Jako dvacetiletý student gymnázia v Kroměříži Sušil spolupracoval s Františkem Ladislavem Čelakovským na jeho sbírce lidových písní. Už tehdy byl nadšeným vlastencem a stoupencem všeslovanského hnutí. Poté, co z vydání Čelakovského sbírky sešlo, vydal v roce 1835 Sušil moravské písně vlastním nákladem.
"František Sušil patří spolu s Františkem Bartošem ke dvěma předním sběratelům lidových písní na Moravě i ve Slezsku,"
říká muzikolog Zdeněk Mišurec, který pořadem k 200. výročí Sušilova narození ve Strážnici provázel. Sušil se jako katolický kněz a později zejména jako profesor bohosloví v Brně mohl věnovat sběru písní zejména v létě. O prázdninách cestoval po moravském venkově, kde mu kněží a vlastenečtí učitelé přiváděli lidové zpěváky a muzikanty na faru. Už v roce 1840 tak mohl vydat druhou sbírku nazvanou Moravské národní písně, sbírka nová s 288 nápěvy od Františka Sušila. A o dvacet let později vyšla Sušilova nejvýznamnější sbírka Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými. Největší počet písní pochází ze Slovácka, Valaška, Lašska, Hané, ale i ze severního Rakouska, Slezska a Těšínska.
Pozoruhodný je podle Zdeňka Mišurce rozsah Sušilovy sběratelské činnosti:
"Celkem ta jeho základní sbírka obsahuje 2559 textů a 1882 nápěvů lidových písní, včetně jejich variant, které František Sušil zaznamenal v 276 obcích a 54 krajových oblastech po celém území Moravy i Opavského Slezska a Českého Těšínska."
U všech písní i textů, které Sušil zařadil do svých sbírek, přitom dbal na co největší věrnost. Důsledně se držel své zásady, aby "při textu rovně jako při nápěvích především věrnosti šetřeno, aby nic nepřimudrováno, nic proměněno, nic vynecháno nebylo." Přitom však "při žádném nápěvu na jednom slyšení a napsání jsme nepřestávali, nébrž tutéž melodii několikráte pro jistotu i v jiných krajech sobě zpívati dávali, a tedy žádná melodie na povaze jediného čtení nespoléhá." Své zápisy Sušil navíc porovnával například se sbírkou lidových písní Karla Jaromíra Erbena i se sbírkami německými, polskými, litevskými, ruskými a srbskými, které pocházely z první poloviny 19. století.
"Pro ty soubory a muziky, cimbálové a jiné muziky, pro ty patří Sušilova sbírka k hlavním pramenům lidových písní na Moravě."
Sušil se ale stal inspirací například i pro folkaře. Jaroslav Hutka se s jeho sbírkou setkal už v 60. letech minulého století. Zprvu, jak sám přiznal, nevěděl co s ní. Pak ale měl pocit, jakoby narazil na "jakousi tajemnou kulturní Atlantidu." Načerpal z ní inspiraci pro svá alba Stůj břízo zelená a Vandrovali hudci. Hudební publicista Jiří Černý v roce 1999 napsal: "Než Hutka opustil v roce 1978 svou vlast, vybral si především ze Sušilovy sbírky skvosty lidové poezie a předložil je generaci, do které komunističtí ouřadové a státní souborové cpali folklor od rána do večera, až z něj málem udělali fackovacího panáka. Stal se ale zázrak. Džínsová mládež nejenže Hutku nevypískala, začala si ty moravské národní zpívat s ním. Došlo to tak daleko, že mohl přestat zpívat a posluchači píseň dokončili sami, jako by to byl nějaký evergreen. To se nikomu předtím nepodařilo. Ležící Sušilova sbírka se náhle stala bestsellerem."
