"Když na to máš, zpívej, hraj nebo tancuj," o tom jsou Horňácké slavnosti
Více než 15 tisíc lidí navštívilo během víkendu malou obec na Hodonínsku Velkou nad Veličkou, kde se konaly takzvané Horňácké slavnosti. Na rozdíl od jiných folklórní akcí, tato o propagaci, komerční zviditelnění, přilákání co možná největšího počtu návštěvníků nestojí. Proč? Čím méně komerce, tím více skutečného folklóru a tradice, řekl jeden z pořadatelů Radiu Praha.
Na slavnostech se objevil v kroji, a dokonce i zpíval, předseda ODS Mirek Topolánek. Místní lidé však vystoupení příliš neocenili. "Nechápu, jaký má politik z Ostravy vztah k Horňácku," míní jeden z diváků. Co však nejvíc popudilo přihlížející, bylo, že politik dobře neznal ani slova písně. Naopak k nejoblíbenějším místním politikům patří ministr životního prostředí Libor Ambrozek, který z Horňácka skutečně pochází. Co pro něho lidová hudba znamená?
"Pro mě znamená strašně moc. Už od čtrnácti jezdím po všech těchto slavnostech. Hrozně rád si zpívám, když chodím po venku. Považuji to za jeden z pramenů, ze kterých v životě čerpáme."
Kdybyste se zeptali místních, koho považují za nejlepšího cimbálového muzikanta v kraji, většina by odpověděla, že Martina Hrbáče. Legendární primáš však zdaleka nepatří k nejlepším svojí technikou, mnozí houslisti z místních cimbálovek studují konzervatoř, ovšem Hrbáč je pokračovatelem slavného místní rodu, ze kterého pochází mnoho vynikajících lidových houslistů. Pětašedesátiletý Martin Hrbáč má svůj vlastní styl hraní, který je nezaměnitelný a zároveň typicky horňácký, hájí Martina Hrbáče místní lidé. Zeptal jsem se ho, jak si vysvětluje tak velký zájem o lidovou muziku u mladých lidí?"To už jsem postřehl dávno. Na Horňácké slavnosti jezdí stále více lidí. A stále větší procento z nich jsou mladí lidé. Čím to je? Nevím, ale myslím si, že na Horňácku je takový altruistický folklór. Zazpívá si kdo chce a co chce, například ty sedlácké. A to si myslím, že ty mladé přitahuje. Ale také je to tím, vezměte si profesionální soubory, festivaly, tam si někdo s někým těžko zahraje. Tady na Horňáckých slavnostech je po programu volná zábava. V každém koutku hraje nějaká kapela. Není zakázané, že si mladí mohou zahrát třeba se mnou s Hrbáčem, to je pro ně prý veliká čest. Díky tomu se dostávají do folklóru a začne je to více bavit."
Co je to vlastně lidová muzika?
"Vznikla z lidu samého. Nebylo to nic umělého. Jsou to písničky ze života. Jsou buď o lásce, nebo o bolestech, třeba o vojně. O proti moderním písničkám jsou tak vryté do paměti lidí, že se na ně nikdy nezapomene. Každý si najde písničku pro sebe. Tak, jak se líbí staré knihy, které jsou psány jiným způsobem než moderní knihy, tak je to i s lidovými písněmi. Melodie jsou skvostné. Dneska takové melodie málokdo vymyslí. Lidovky si lidé nesou dál."
Jste snad nejslavnější primáš z celého kraje. Každý vás tady na Horňácku bere jako součást lidové tradice, jak se v takové roli vlastně cítíte?
"Už mě tady všichni berou jako "majstra", protože tu kdysi byl "majstro" Jožina. Mladí muzikanti hrají výborně, ale já už patřím k tradici. Stylově jsem navázal na muziku Jožky Kubíka."