Čtvrtá vlna

Státní Konsolidační banka spustila v létě rozsáhlý program odprodeje problematických pohledávek, které do ní byly přesunuty v uplynulých letech většinou v rámci ozdravení komerčních bank. Odborníci tento krok vesměs přivítali a dokonce se hovoří o tom, že začala čtvrtá vlna privatizace majetku. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.

Leckterý vykuk možná zbystřil pozornost. Jak by taky ne, když mu třeba renomovaný časopis v podtitulku oznamuje, že se nabízí jedna z posledních šancí, jak rychle zbohatnout. Onen časopis má ovšem svým způsobem pravdu, pouze neuvádí, že tentokrát nejde o návrat do tzv. zlatých časů z první poloviny devadesátých let, kdy se tak dařilo různým podnikavcům, a méně už spořádaným podnikatelům. Nedobytné pohledávky, které v uplynulých letech přivedly 17 bank a stovky podniků do problémů, a které se shromáždily u Konsolidační banky, mohou být skutečně zdrojem velkých zisků. Taková problematická pohledávka se prodává za nižší cenu, než je její nominální hodnota. Přitom dlužná firma vůbec nemusí být špatná. Dostala se ale do problémů, nemusí to být ani vlastní vinou, nemá šanci získat další úvěry, živoří nebo je úplně v nečinnosti. Kupec jejích závazků převedených na Konsolidační banku může získat vliv na chod firmy, třeba i rozhodující a oživit ji tak, že se mu vynaložené prostředky mnohonásobně vrátí.

Trh s problematickými pohledávkami se vlastně stává další cestou k ozdravení a oživení celé ekonomiky. Vždyť aktiva v pohledávkách jsou dnes zcela umrtvena. Konsolidační banka by samozřejmě mohla poslat dlužníky také do konkursu. Jenže je známou skutečností, že finanční výnos z konkursu bývá zpravidla mnohem menší, než když se podaří pohledávku prodat. Nová hra o majetek se ale na rozdíl od devadesátých let odvíjí v jiné situaci. Jednak už v zemi fungují přece jen jisté legislativní normy, jednak se dnes těžko někomu podaří získat podíl ve firmě na úvěr a ten buď nesplácet, nebo pouze částečně splatit a zároveň vytunelovat firmu na holou kostru. Banky určitě neudělají tutéž chybu podruhé. Kupce pohledávek lze proto hledat spíše mezi fondy a zahraničními investory, kteří za relativně malé sumy mohou získat významné majetkové účasti v českých firmách. Hovořit v této souvislosti o privatizaci má své opodstatnění. Majetek v podobě pohledávek je nabízen z portfolia státního peněžního ústavu. A je lhostejné, že pohledávky vznikly původně v soukromoprávní sféře. Stejně tak není přehnané označení čtvrtá privatizační vlna. Vždyť objemově může prodej pohledávek skutečně představovat čtvrtý největší majetkový přesun v historii státu.