Deníky Petra Ginze se našly až šest desetiletí po jeho smrti

Jednašedesát let po smrti židovského chlapce Petra Ginze, který zahynul v osvětimské plynové komoře, vycházejí v Česku jeho deníky. Pod názvem Deník mého bratra je vydala jeho sestra Chava Pressburgerová. Výtvarnici, která od roku 1948 žije v Izraeli, se jeho záspisky dostaly do rukou až poté, co jméno Petra Ginze proslavil v roce 2003 tragický let raketoplánu Columbia.

Chava Pressburgerová, foto: ČTK

Petrovu kresbu Měsíční krajina vzal totiž na jeho palubu první izraelský kosmonaut Ilan Ramon. Columbia shořela při návratu k Zemi 1. února r. 2003, přesně v den nedožitých 75. narozenin Petra Ginze. Z Česka se poté Chavě Pressburgerové ozval majitel domu v pražských Modřanech, který Petrovy deníkové zápisky z let 1941 - 42 našel na půdě. Paní Pressburgerové se je nakonec podařilo získat a pro Radio Praha vylíčila, co pro ni tento nález znamenal:

"Především ty deníky se našly až po šedesáti letech, což bylo velké překvapení."

Za jakých okolností?

"Neznámý člověk v Praze se ohlásil, že jsou v jeho vlastnictví, a poslal do Izraele elektronickou poštou ukázky. A když jsem to viděla, tak jsem poznala, že to jsou skutečně autentické věci, protože jsem poznala bratrovo písmo."

Vy jste nevěděla, že si píše deníky?

"On toho tolik psal a kreslil, že o těch denících jsem nevěděla."

Pokud vím, tak byly nějaké problémy, jak získat deníky do Vašeho vlastnictví. /Pozn. red.: majitel domu měl za prodej deníků přemrštěné požadavky./

"Byl s tím problém, ale nakonec se vyřešil a já jsem ty deníky získala. Pomohlo mi v tom morálně a finanční podporou Muzeum Jad Vašem v Jeruzalémě a izraelské vyslanectví v Praze."

Deníky jsou vydány v kompletní podobě?

"Ano, v kompletní podobě. Jsou teď v mém vlastnictví, originály mám doma a rozhodla jsem se je vydat."

Měly by být také přeloženy do hebrejštiny, jak jsem slyšela...

"Já doufám, že budou přeloženy do více jazyků, také do hebrejštiny. Už se na mne obrátilo několik vydavatelství z různých zemí, dva vydavatelé v Japonsku a dva z Koreje, z Rumunska, z Polska i z Bruselu."

Co Vás na těch denících nejvíc oslovilo, samozřejmě s vědomím toho, že to jsou deníky Vašeho bratra?

"Především se to stalo v den Petrových narozenin. Otřáslo to se mnou, protože to bylo, jako kdyby se se mnou Petr spojil a řekl: ještě jsem tady, ještě máme spolu kontakt. Proto jsem se také rozhodla, že Petr je vlastně symbol tolika tisíců dětí, které zahynuly, a že bych v tom měla něco udělat."

Přinášíme i ukázku z Petrova deníku. V r. 1942 si zapsal své zážitky z transportu do terezínského ghetta:

"V osm hodin večer jsem nastupoval. Naším transportem začínají vlastně ty transporty míšenců. Dojeli jsme do Veletrhu, byla tma. Tatínek se se mnou rozloučil. Bylo mi přiděleno nové číslo 446. Předal jsem zavazadla v optimistické naději, že je ještě někdy uvidím."

V Terezíně prožil Petr Ginz dva roky. Vydával zde ilegální časopis pro chlapce Vedem, psal povídky, fejetony, kreslil a maloval. V r. 1944 byl transportován do Osvětimi, kde o několik měsíců později zahynul. O jeho smrti se rodina Ginzových dozvěděla až po letech.