Divnopis: Debř

Dnes se opět vydáme za místopisem české krajiny, tentokrát do obce Debř. V seriálu Marka Janáče, Pavla Tumlíře a Milana Harvalíka s názvem Divnopis budeme pátrat po významu prazvláštních místních označení.

Debř je stará vesnice. Když husité dobývali hrad Michalovice, tak tady v roce 1425 vypálili faru. Povědomí o tom, proč to tu předkové pojmenovali Debř, ale z lidí nevykouřili.

"Za starých časů, když byly ty rokle a údolí, tak že tomu říkali debře,"říká nám pan Jaroslav Svoboda, který v debři žije už léta. Jazykovědci Milanu Harvalíkovi tentokrát nezbývá než souhlasit:

"Vznikla ze staročeského podstatného jména debř nebo débř, které ozančovalo právě dolinu nebo hluboké údolí."

Zajímavé je, že v Čechách je ještě jedna Debř u Zruče nad Sázavou. A pak najdete ještě Debeř u Loun. Můžete si ověřit, že jsou všecky v údolí.

"Dodneska máme třeba na Moravě v nářečích výraz debřa, který znamená dolinu nebo příkrý úval, většinou v horách. A stejně tak je doloženo i slovo dejbří, které znamenalo něco podobného, srázné údolí nebo příkrý výmol,"říká Milan Harvalík.

I když je v Čechách tolik Debří, přece jen ta u Mladé Boleslavi má jednu výjimku:

"Jak se to tady říká, kdo je z Debře, ten se nedře," směje se pan Štefan Kacej z Debře a jeho soused pan Svoboda vysvětluje, jak tohle místní úsloví vzniklo:

"To vzniklo za války, když tam kopali ty zákopy, tak říkali: Kdo je z Debře, ten se nedře, kopáme díru, pro pana fýru."