Divnopis: Dneboh

"Vesnička v kopcích sevřená skalami, to je Dneboh," zahajuje Marek Janáč další díl seriálu Divnopis, který připravil ve spolupráci s Pavlem Tumlířem a Milanem Harvalíkem. Dneboh patří mezi obce, jejichž název je i pro odborníky dodnes záhadou.

Vesnička v kopcích sevřená skalami, to je Dneboh. Po silničce si to na kole šněruje paní Jindra Šulcová, která si název Dneboh vykládá starou pověstí.

"Vozka v noci, bylo mokro, zapadl a říkal: Kdyby to tak bylo ve dne, Bože. Tak to je ve Dneboze. To říkala maminka moje a babička moje. Ale jestli to tak bylo, to vám nikdo neřekne, mně už je taky hromada let,"říká paní Šulcová.

Její sousedka paní Věra Běliková kdysi pátrala po původu jména Dneboh v libereckém archivu:

"To bylo někdy 13., 14. století zdejší poddaní patřili pod pány z Valečova nebo pod pány ze Zásadky, tady je hrad Zásadka. Oni byli obojí podobojí, brali jim to a oni se o to pořád rvali. Tahle vesnička buď patřila tam nebo tam a strašně si naříkali a v tý staročeštině říkali, že to jsou nebozí lidé. Tak to tam bylo psáno."

Název obce Dneboh je pro jazykovědce dodnes záhadou, říká Milan Harvalík z Ústavu pro jazyk český a cituje výzkumy kolegy Profouse, který se domníval, že vesnice se původně jmenovala Hnednebozi:

"Vykládá to potom ze slova ´hned´- ihned, okamžitě, v tuhle chvíli. A základu ´nebohý´, tedy přídavného jména, které znamenalo a i v současnosti může znamenat mrtvý, zesnulý, zemřelý. Takže pak by to chápal jako přezdívku lidí, kteří na tom asi nebyli zdravotně příliš dobře. Asi někdo, kdo se tak lituje, že už má na kahánku."

Jestli dávní předkové, tak dnešní lidé už takoví v Dnebohu rozhodně nejsou, jak jsme se přesvědčili na konci natáčení: "Vy to nenatáčejte, nebo vás budu muset zabít."