Divnopis: Hylváty
Hylváty jsou dnes jižní částí Ústí nad Orlicí. Hloubětín zase najdeme ve východní částí Prahy. Kde se vzala jejich jména?
„No to já bych taky rád věděl,“říká pan Jiří Doleček. Jeho žena Drahoslava ale přece jen jednu teorii má: „Jako Hulváty, ne?“
Jazykovědec Milan Harvalík souhlasí s tím, že slovo hulvát se v souvislosti s Hylváty používalo. Bylo to proto, že nedaleko procházela až do konce II. světové války národnostní hranice mezi Čechy a Němci: „Ale to původně nemuselo znamenat jenom toho hulváta jakožto člověka nezdvořilého, ale také trouk nebo klacek.“
Pochopitelně to Češi používali jako hanlivé označení Němců. Patrně se to ale v té době moc nevžilo, protože nikdo vesnici nepřejmenoval. V našich dějinách se totiž několikrát stalo, že z původně nevinných názvů se nakonec vyklubaly pěkné sprosťárny, které naši předkové zahlazovali přejmenováním obce.
„Třeba jméno pražské čtvrti Hloubětín původně znělo Hloupětín z osobního jména Hlúpata no a lidé radši to chtěli spojovat s nějakým domnělým hloubením a zaměnili v tom jméně 'p' za 'b'.“
Ale vraťme se do Hylvátů, kde jsme ještě nevyřešili původ názvu.
„Dřív se to jmenovalo německy Hilbeten,“ vzpomíná si najednou pan Jiří Doleček a uvažuje nad tím, proč by to tak mohlo být.
„Tak 'hill' to je třeba kopec a 'bed' je třeba postel, jo? Tak v angličtině Hilbeten.“
Jenže angličtina byla tehdy pro Čechy španělskou vesnicí. Jazykovědec Milan Harvalík upozorňuje, že původ jména Hylváty je mnohem starší a pochází z němčiny.
„V němčině kam se obrátíme jsou výrazy podobné jako hülwe, hulwe, hülbe, hulbe, a ty znamenaly louže nebo kaluž.“
Prostě a jednoduše: Hylváty nezaložil žádný hulvát. Prostě to byla vesnice postavená na vlhkém, bahnitém místě.
