Divnopis: Jíkev

Byli jste už v Jíkvi? Pokud ne, máte možnost se alespoň symbolicky podívat do této obce na Nymbursku s asi třemi sty obyvatel, ale s dlouhou historií. První písemná zmínka je totiž stará téměř 700 let. Reportér Marek Janáč i tam kladl svou oblíbenou divnopisnou otázku: Proč se to tak jmenuje?

"Ta Jíkev, sahá to údajně až do keltských dob, protože tady byly četné žárové hroby,“ vypráví o své vesnici nadšeně kronikář Jíkve Jaroslav Pekárek. „Okolo Jíkve byly hluboké hvozdy, a v těch rostly bobulovité stromy a křoviny. A když byly mírnější zimy, tak z těch severských krajin sem přilétali ptáci jíkavci a je otázka, co bylo starší: jestli jíkavci dostali podle tohoto místa jméno, anebo podle toho, že oni jíkají, tak dostali jméno podle toho a ta Jíkev podle těchto ptáků.“

Zní to sice jako totální nesmysl, ale něco na tom bude, říká jazykovědec Milan Harvalík. „Právě že tohle jméno Jíkev bylo utvořeno ze základu 'jenk' nebo 'jek', což souvisí jednak s tím, jíkat, zajíkat se, anebo taky se slovem 'jek' čili křik, nářek, bědování.“ Podle Harvalíka si pak můžeme vybrat, jestli jméno vesnice spojíme s jekotem jako křikem, anebo se zajíkáním jako koktáním. „Vzhledem k tomu, že velká část českých místních jmen je poměrně posměšná, tak spíš asi by to byla ta varianta druhá a šlo by tedy o vesnici obyvatel, kteří koktali, breptali, zajíkali se. Zase je to škodolibost sousedů.“

Asi lidem z Jíkve záviděli šikovnost. Mezi místní pozoruhodnosti totiž patří snad jediná existující kronika psaná ústy. Kronikář měl totiž ochrnuté ruce. „A bylo mu zhotoveno sedlářem Áronem písátko, které držel v ústech a tímto způsobem psal kroniku obce asi osm let,“ dodává dnešní kronikář Jíkve Jaroslav Pekárek.