Divnopis: Maříž
Za dnešním pokračováním našeho cyklu Divnopis se s Markem Janáčem vydáme do česko - rakouského pohraničí, do bývalého vojenského pásma u Slavonic. Už od 14. století tu leží vesnička Maříž:
"Tady jsem byl vytopenej!" - Pan Ladislav Vondřička nás vede přes dvorek do svého domku a ukazuje, kam sahala voda při nedávné povodni. Voda v Maříži vládla odjakživa, povzdechne si: "Tady byl většinou samej rybník. A okolo rybníku byl samej marajs, samý bláto."
Jako marast?
"Jo, jo."
V okolí Maříže skutečně najdete šest rybníků. Milan Harvalík z Ústavu pro jazyk český Akademie věd ale ujišťuje, že s nimi nemá název Maříže vůbec nic společného.
Místní jméno Maříž bylo utvořeno z osobního jména buď Maríš, nebo Marých. To bylo na svou dobu velice zvláštní mužské jméno. Bylo totiž odvozeno ze ženského jména Marie a znamenalo to, že je to manžel nebo syn ženy jménem Marie. Muselo se to stát v době, kdy se vesnicím dávala téměř výhradně jména po mužích zakladatelích. Maříž byla výjimkou, a to znamená, že byl zvláštní i vztah této Marie a jejího mužského příbuzného, který založil vesnici. Jeho matka nebo manželka tehdy musela být mnohem důležitější osobou než on.
/Harvalík/ "Pocházela třeba z mnohem bohatšího nebo slavnějšího a významnějšího rodu nežli manžel. Ta důležitost byla většinou dána majetkovými poměry."
Podle jazykovědce Harvalíka se tak dodnes v českých příjmeních zachovalo několik důkazů o tom, že takové ženy skutečně žily.
/Harvalík/ "Jako Mařák ze jména Marie, Haničinec ze jména Hana, Mandinec ze jména Manda, tedy Magda, Magdalena. O moc víc bychom jich už asi nenašli."
Panu Vondřičkovi se název Maříž líbí tak, jak je: "Maříž - Paříž". Podle něj jsou mnohem horší jména: "Pelech. To je horší, ne?"