Divnopis: Rumchalpa

Rumchalpa - i tak podivně se dříve jmenovala jedna z českých obcí. Hledali byste ji asi marně. V dalším díle Divnopisu se o to pokusil Marek Janáč:

K Rumchalpě nevedou žádné ukazatele. Z bývalé osady dnes zbyl jen zatopený lom s průzračnou vodou. A vedle je stavení, na jehož zápraží sedí paní domácí - v pyžamu:

"No to já nevím,"

tvrdí Pavla Kuželová, když se jí ptáme, proč se to tu jmenuje Rumchalpa. Pak rychle zaběhne do domu, převlékne se a říká, abychom šli za ní. Vede nás někam dozadu, kolem lomu. Její manžel tady právě seká trávu. Žije na Rumchalpě už od narození, tak jako předtím jeho otec. A tak by to měl vědět:

"Na těchto místech, se kdysi pálilo dřevěné uhlí. A jak dělali ty milíře, tak jejich okolí se nazývalo rumiště, a od toho vznikl název Rumchalpa."

Jazykovědec Milan Harvalík tentokrát spokojeně přitakává. Ale co to je ta chalpa?

"Výraz chalpa je ve východních Čechách běžný a znamená to, co my jako Nevýchodočeši známe jako chalupu."

Dnes už rumiště na Rumchalpě nenajdete. Zatopený lom patří potápěčům, kteří se sem jezdí dívat na obrovské štiky a sumce. Večer si pak vyprávějí místní legendy.

"Nejvíc se tu vypráví to, že se tady nacházejí polodrahokamy, s tím, že v tomhle lomu, kde se těžil kámen na stavby, nikdy polodrahokamy nebyly. Byly jenom tady v údolí Dolského potoka a v dírách, kde to hledači těch polodrahokamů museli vždycky vykopat. Pak se dostali na mateční horninu a v ní byly polodrahokamy. Tím je to tu hodně známé."

Takže vy teď vysekáváte trávu, abyste viděl nějaké polodrahokamy?

"To v žádném případě. To s tím nemá nic společného. Já vysekávám trávu, aby to tu bylo hezké!"