Divnopis: Tatce
V pořadu Divnopis se za chvíli setkáme s dalším divným jménem české či moravské obce. Dnes už bychom pod jménem vesnice Tatce hledali varování jen stěží. Reportáž natočil Marek Janáč.
Tatce projíždíme křížem krážem, ale všichni jako by se schovali. Jak jsme už zjistili v ostatních vesnicích, venku se potulují jenom kronikáři. A tak se jedné ženy zkoušíme zeptat, jestli má povědomí, proč se to tu jmenuje Tatce.
"To mám."
A ona to místní kronikářka Jaroslava Hladká:
"Tati znamenalo zloději."
Takže to je jako ves zlodějů?
"Ves zlodějů to není, ale v dřívějších dobách se to jmenovalo Tati."
Jazykovědec Milan Harvalík s tímto vysvětlením v zásadě souhlasí. Až na malou drobnost.
"Ve staré češtině existovala přípona -ec, která měla zdrobňující význam. A ten základ 'tat', který tam máme, znamenal zloděj, takže 'tatec' je vlastně zlodějíček. Čili byla to asi ves lidí, kterým se z nějakého důvodu, pravděpodobně asi od sousedů ze škodolibosti přezdívalo zlodějíčkové."
Co přesně se tehdy stalo, že sousedi začali místním obyvatelům přezdívat tatci, to už se asi nikdy nedozvíme. V legendách se spíš mluví o hmotných tajemstvích Tatců, než o jejich nekalostech.
"Tady jsou pověsti, že když jedete vsí, tak je tam statek a říkalo se, že tam jsou chodby až do Sázavského kláštera,"
říká Jaroslava Hladká. Tatce kdysi ležely na zlaté stezce mezi Vídní a Prahou.
"A tady se přeprahaly koně, to byla zájezdní hospoda, tam vždycky přepřáhli koně, vyspali se a pokračovali dál."
Takže oni je okrádali na té zlaté cestě?
"Zřejmě, moc o těch zlodějích se nikde nemluví."
"Nebo tady bylo v hospodě draho," dodává její návštěvník.
Divnopis si můžete koupit také jako bohatě ilustrovanou knihu. Vyšla ve vydavatelství Českého rozhlasu - Radioservis, které má katalog na internetové adrese www.radioservis-as.cz.
