Do Putimi po stopách Švejka
Víte, co mají společného Květov, Vráž, Putim a Písek? Právě tudy putoval při své budějovické anabázi dobrý voják Švejk. A po jeho stopách se vydáme i my. První zastávkou bude vesnička Květov, kde Švejk dostal bramboračku a dokonce tu přenocoval ve vinném sklípku.
"Ačkoliv se to nezdá, tak právě tato vesnice je se Švejkem spojená. Já vám přečtu co je v tom románu: A tak se Švejk objevil na západ od Milevska, což jsme my v Květově, a když již vystřídal všechny vojenské písně, které znal o mašírování vojáků, byl nucen před Květovem začít znova s písní Když jsme mašírovali, všechny holky plakaly,"
začetl se do Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka náš průvodce Martin Slavík. Cílem Švejka totiž bylo dojít do Budějovic. Ale jak se zdá z mapy a míst, kudy po jižních Čechách chodil, točil se vlastně v kruhu a třeba v takové Putimi byl dokonce dvakrát. V Květově stojí sklípek, kde měl podle románu Švejk přenocovat."Říkal nám to pan doktor Radko Pytlík, který je náš nejvýznamnější haškolog, který s námi stopy Švejka objevoval. Je trošičku otázkou, jestli se do Švejka Hašek stylizoval a nebo jestli je Švejk smyšlenou postavou. Ale pan Hašek tady opravdu byl. V roce 1896 sem přijel strávit prázdniny, takže ty místa údajně měl sám projít. A ještě jedna zajímavost - z domečku hned naproti sklípku měla babička Švejkovi přinést bramboračku, bramborovou polívku."Jak však dodal Karel Kovář z nedaleké Květovské obory, možná tu došlo ke gastronomickému omylu.
"Tady se jednomu lidovému pokrmu říkalo bramborka. To je taková placka z česnekem a z bramborového těsta, takže možná si to spisovatel popletl. Nakonec v románu babička přinesla bramborovou polévku, krajíc chleba a špek a dala mu korunu na kořalku, až půjde po cestě, aby se mohl posílit."
Kousek dál se bramborce říká litina. Je to vlastně takový kynutý bramborák s mákem. Místní pochoutku jsme ochutnali přímo v nedaleké oboře v Tyrolském domě, což je zdejší lovecká chata, či spíše zámeček."Obora byla založena roku 1756 a z té doby tady byl vystavěný lovecký zámeček, který byl potom několikrát rekonstruován a mluví se už u Květovské oboře. Obora Květov je v majetku rodiny Schwarzenbergů."
Jak dodal Karel Kovář, obora Květov má výměnu 826 hektarů. Stojí tu 220 let staré bukové porosty a ročně se tu uloví asi 250 až 300 kusů černé zvěře. Nedaleko je i chráněné území - Rukávečský prales, který má rozlohu asi 5 hektarů.Další vesničku Vráž radila babička Švejkovi obejít, protože tam byli 'četníci jako vostříži'. Kdyby se jí neměl vyhýbat, našel by tu zámeček, který patřil Lobkovicům. Teď jsou tu lázně zaměřené na pohybové ústrojí. Švejk překonal další nástrahy a došel až do Putimi, kde, jak zjistil, už jednou byl. A hned se tu zjevil četník.
"A neřekl víc, než: kampak? Do Budějovic, ke svému regimentu, odpověděl Švejk. Četník se sarkasticky usmál: Vy jdete přece od Budějovic. Máte ty vaše Budějovice už za sebou a vtáhl Švejka do četnické stanice,"přiblížil historku z románu náš průvodce Martin Slavík. A jak si tak pomalu kráčíme Putimí, najednou se na mostě zjeví 'opravdový' Švejk a vede svou.
"Předsi jdu do Budějovic a už nějakej den. Když si tak vzpomínám, to bylo v Táboře, tam mě taky nevěřili. Představte si, že jsme jeli s nadporučíkem Lukášem od Prahy a my jsme si tak vysvětlovali s průvodčím, co je to záchranná a poplašná brzda, drželi jsme to a nějak cuklo tím vlakem. Von jel dál a mě vysadili na nádraží."
Švejka představoval Jaroslav Pospíšil, sám bývalý voják. A jak ukázal, četnickou stanici, kde podle knihy Švejka vyslýchali, v Putimi mají. Malý domeček se dokonce objevil ve filmu. Má sice novou fasádu, ale uvnitř je to ruina a dokonce byl na prodej. V Putimi se každou první sobotu v září pořádá zábavné odpoledne Po stopách dobrého vojáka Švejka, připomněl starosta Václav Varous."Vychází se z Písku a končí to v Putimi na návsi, kde je programové odpoledne s originálním vojákem Švejkem, kterého hraje pan Kubišta, což je profesionální herec z divadla Plzeň."
V Putimi také odhalovali sochu, která nakonec sochou ani nebyla.
"Bylo to překvapení. Úvahy o bronzové soše Švejka v Putimi jsou. Patřil by sem. Zvolili jsme variantu, že jsme pana Kubištu dali na podstavec, zahalili jsme ho a když průvod dorazil sem, tak jsme ho odhalili. Předvedl asi pět poloh jak by ta socha mohla vypadat. Jedna byla v leže a ta se mi líbila nejvíc."
Putim je vesnice s dlouhou historií. Leží na břehu řeky Blanice a v kronikách se o ní píše už od 11. století, dodal starosta Varous."Když se opravovala fara, tak se tam dělaly průzkumy a našly se pohřební jámy, kde střepy poukazovaly až na 9. století."
Jak Putim ke svému jménu přišla - podle putování?
"Když se podíváte do knihy, tak je tam od paní kronikářky Vreclové napsáno, že nevíme. Ale ve starých mapách katastrálních je obec Butim s B."
Putim má kromě Švejka i další postavu známou z knih. Je to sedlák Jan Cimbura, o kterém psal Jindřich Šimon Baar. Cimbura tu skutečně žil, jeho statek stojí na konci návsi a pozná se podle toho, že je na domě deska a na střeše kohout. Putim je známá také díky lidové písničce Když jsem já šel tou putimskou branou. Putimská brána však nebyla v Putimi, ale v Písku. Turisté ji tu však také hledají marně, neboť už byla dávno zbořena. Ostatně do Písku se spolu se Švejkem podíváme příští týden.