Nejstarší most, první elektrické osvětlení, republiku vyhlásili o 14 dní dříve. Písek má řadu nej...
Jihočeský Písek se může pyšnit několika nej. Najdete tu například nejstarší dochovaný most v České republice. Bylo tu první veřejné elektrické osvětlení. A také Československo tu bylo vyhlášeno o dva týdny dříve.
Písek má řadu poetických označení jako jihočeské Atény, město škol a studentů, město penzistů či Mekka houslistů. Město i hrad vznikly na břehu zlatonosné řeky Otavy v polovině 13. století. Jak uvedl Jan Kouba z Prácheňského muzea, žádná jiná česká řeka v sobě neměla tolik zlata.
"Dostala svůj název od Keltů. Atava znamená bohatá řeka. Rýžování zlata v největší míře probíhalo ve středověku, a příjmy šly do královské pokladny. Ale je tady ještě další příjem. Tady v Písku totiž stálo něco, co široko daleko nebylo. Známý písecký kamenný most, přes který, když jste dřív chtěli přejít, a to téměř až do 20. století, tak jste za to museli taky zaplatit. To byly poměrně dobré příjmy. A možná tento hrad, který vyrůstal ve stejnou chvíli, jako se stavěl most, tak stál tady proto, aby třeba chránil i ty příjmy, které plynuly z přecházení přes kamenný most. Vlastně když se stavěl ten písecký, tak v té době stál jenom jeden Juditin v Praze."
Stává se ještě, že dnes někdo zkouší rýžovat a nalezne nějaké zlatinky?
"Určitě, zlato úplně nezmizelo. Je tam pořád a dodnes se konají soutěže v rýžování zlata. Myslím, že na začátku srpna. V Kestřanech, což je vesnička tady kousek od Písku, se koná soutěž v rýžování zlata a skutečně ti nejlepší několik desítek zlatinek z řeky získat mohou. Nicméně se to dneska nikomu nevyplatí. K tomu, abyste měli alespoň gram zlata, potřebujete těch zlatinek mít 3000 až 5000 podle jejich velikosti. Ty zlatinky se usazovaly v právě v těch písečných meandrech řeky, tam byl ten jemný píseček, tam se usazovalo zlato. Písek házeli za sebe a vytvářel ty velké hromady písku. A proto Písek, protože ho tady všude kolem řeky bylo tolik."
Písečtí dali šanci Križíkovi
Písek má několik nej. Vy už jste jmenoval kamenný most, ale taky se tu nejdřív svítilo.
"V 19. století už města touží po nočním životě, aby město bylo bezpečné, což se nejde bez osvětlení. A písečtí už poznávají, co umí udělat ten mladý inženýr František Křižík, a rozhodli se na něj vsadit. František Křižík sem přijede a předvede píseckým, jak by mohlo vypadat osvětlení, když by nasvítil město elektrikou. A písečtí jsou nadšení a rozhodnou se souhlasit. A díky tomu máme v Písku první stálé elektrické veřejné osvětlení, které bylo napájeno městskou elektrárnou. Tato energie poháněla několik prvních obloukových lamp, které zase Křižík vymyslel a tady nainstaloval. Byl to unikát. A pak se sem jezdili dívat všichni ostatní. Ono to mělo pochopitelně první provozní mouchy. Svítilo to podle toho, kolik zrovna bylo vody, a tak se říkalo: ta písecká elektrika ta nesvítí, ta jen bliká."
Další zajímavostí v historii Písku je to, že tady byla vyhlášena republika dřív, než měla být. Asi o 14 dní.
ČTĚTE TAKÉ
"Ano. Když bylo nedávno 100 let výročí založení Československé republiky, tak všude jinde slavili 28. října, ale my v Písku jsme byli o 14 dní napřed, protože zde se různým takovým tím šumem rozšířilo již 14. října, že už je to tady, že už jsme nezávislí na Rakousku, že už jsme svobodní. A lidé vyšli do ulic. Začaly se tady strhávat rakouské symboly, ty rakouské orlice, a začalo se tady nadávat na císaře a podobně. Pak najednou večer přišla zpráva, že je to všechno fáma, že to není pravda, že žádná nezávislost, svoboda, nová republika není. Tak písečtí zase zalezli všichni do svých domů a báli se, co bude, jestli je za to někdo nepotrestá. A taky že ano. Rakouské úřady skutečně vypravily vojáky, aby přišli sem do Písku a potrestali ty viníky, kteří tady pošlapávali rakouské symboly. Nicméně než jsem nějaká armáda dorazila, tak ta nezávislost 28. října 1918 přišla."
Básník Heyduk se už za života stal legendou
Do Písku se sjížděly známé osobnosti z široka daleka. Na začátku 20. století tady bydleli tři velmi důležité postavy.
"Mezi ty tři osobnosti patřil básník Adolf Heyduk, jediný Májovec (Májovci - skupina českých básníků a prozaiků 2. poloviny 19. století), který se dožil roku 1918 a již za svého života se stal neuvěřitelnou legendou. Když v roce 1923 zemřel, tak pochopitelně měl pohřeb v Praze. Jeho ostatky dovezli vlakem a pohřební procesí po Praze byl snad největší pohřeb, jaký kdy v Čechách byl. V ulicích Prahy bylo tolik lidí v tom jeho průvodu, jako nebylo v ulicích v roce 1918. Protože ještě před 100 lety kdo byl největší, největší postavou, kdo byli největší celebrity té doby? Byly to básníci a spisovatelé, protože všichni četli, všichni je znali. A Adolf Heyduk byl legenda. Když měl Adolf Heyduk třeba narozeniny, tak mu sem do Písku jezdil Tomáš Garrigue Masaryk popřát k narozeninám a sjížděli se za ním malíři, básníci, prostě byla to žijící legenda.
Tím druhým byl August Sedláček, jeden z největších českých historiků, který napsal monumentální práci o českých hradech. Patnácti svazkové dílo, které nemá obdoby. Říká se mu nejpilnější český člověk, protože kdyby se všechna díla různých českých autorů poskládala na sebe, tak kupa, kterou napsal Sedláček, by byla dodnes největší. Je brán jako jeden z největších českých historiků.
A ten třetí, to je Otakar Ševčík, je asi dnes již trošku pozapomenutý, ale každý, kdo hraje na housle, tak se určitě s jeho jménem setkal, protože před 100 lety byl brán jako největší učitel na housle vlastně celosvětově. V té době nebyl houslista, který by nebyl tady u Ševčíka. Jezdili sem lidé z celého světa se učit a taky tady hrát. Takže tady koncertovali, hráli, cvičili. Když jste před 100 lety procházela Pískem, tak všude zněly housle, protože všude bydleli ti Ševčíkovi studenti a všude trénovali, nebo koncertovali a zkoušeli."
Slavný kamenný most by před sto lety nejradši vyhodili do vzduchu
Ti všichni se určitě procházeli po známém už vzpomínaném píseckém mostě. Dnes jsou na něj písečtí patřičně hrdí, ale jak uvedl Jan Kouba z Prácheňského muzea, nebylo to tak vždy.
"Dneska písečtí nic nemilují tak jako svůj kamenný most, ale ještě před 100 lety by chtěli vzít dynamit, a vyhodit ho do vzduchu, protože ten most byl jediný most ve městě a byl úzký a malý. Oni hrozně toužili po nějakém velkém širokém mostě. Tento byl nepohodlný, špatně dlážděný. Když přijel Franz Josef na návštěvu do Písku, tak hlavní téma bylo: potřebujeme tady nový most. Franz Josef řekl: postavím, postavím, a nikdy nepostavil. Pak přijel Masaryk, taky sliboval, že postaví další nový most, a taky se nikdy nepostavil. Most, který se pak skutečně postavil, a jmenuje se Nový, tak ten se postavil až v roce 1940. V podstatě už probíhala válka, ale v Písku se konečně postavil most. A v tu chvíli teprve písečtí odpustili tomu starému mostu a začali si ho alespoň trošku vážit. No, jaký paradox. Když v roce 2002 byla povodeň a celý most byl pod vodou, tak písečtí stáli na břehu řeky a modlili se, aby to ten most vydržel. A dřív, před 100 lety by jim to bylo jedno."
Co nevydrželo, je Putimská brána. Nedaleko Písku je vesnička Putim a známá písnička Když jsem já šel tou Putimskou branou, ale Putimská brána je pryč.
"Písek měl celkem tři brány. Ta severní, když jste vycházela z města na sever, tak se velmi často chodilo ku Praze. Takže ta severní brána se jmenovala Pražská. Když jste z Písku vyráželi na jih, tak velmi často se mířilo do krajského města, do Českých Budějovic, takže to je brána Budějovická. Ale zcela nejznámější je brána, která má název podle malinké vesničky a jmenovala se Putimská. A proč nejznámější? Protože dřív každý znal slavnou lidovou písničku Když jsem já šel tou Putimskou branou, a bohužel dnes nestojí už brána žádná. Všechny musely ustoupit tomu, že Písek se chtěl rozvíjet. Jak bychom dneska byli rádi, kdybychom takové krásné stavby měli."
Související
-
Jihočeský kraj
Kraj zámků (Český Krumlov, Hluboká), rybníků a Budějovického Budvaru. Rodiště Jana Husa.
-
Poznejte kraje Česka
Praha je nejznámější a nejatraktivnější město Česka. Ale Česko zdaleka není jen Praha.
související články
doporučujeme
-
Válka na Ukrajině
Hněvín na stráži nad Mostem
Unikátní divadlo i zvonečky pro sluhy. Zámek Kozel překvapí svou architekturou
sledujte nás
nejčtenější články
