Jak se v Písku vyhlašovala republika
Je říjen roku 1918. První světová válka stále trvá a rakousko-uherské mocnářství se stále drží u moci. Situace na frontách i v zázemí je tragická. Prohlubují se problémy se zásobováním, vládne hlad, epidemie chřipky, rodiny jsou bez mužů a snaží se je živit především ženy. Je ale jasné, že se válka chýlí ke konci.
Právě tehdy chvíli vstupuje, tentokrát trochu kuriózně, do dějin jihočeské město Písek. Naše vyprávění se spolu s ním překlápí od tragédie spíše ke komedii. Odborníkem na to, jak v Písku vyhlašovali republiku, je ředitel Prácheňského muzea Jiří Prášek.
"Všechno bylo připravováno v tajnosti, jenomže v Čechách se všechno dostane na veřejnost, nic se neudrží, a tady to byl stejný případ. Hlavní vyhlášení Československé republiky mělo proběhnout v Praze na Václavském a Staroměstském náměstí. Tak byl plán připraven. Připraveny ale byly i rakouské úřady a Prahu nechaly obsadit vojskem. Poslali tam hlavně vojáky maďarské a rakouské, aby se s nimi obyvatelstvo nemohlo domluvit. Před desátou pak vojsko vytlačilo demonstranty a akci znemožnilo. V tu dobu, 14. října ráno, do Písku přijel redaktor František Hanzlíček, delegát Socialistické rady, který měl vystoupit a také vystoupil na balkonu písecké radnice."
Tam se půjdeme podívat?
Balkón republiky
Teď už můžeme vyrazit na radnici...Z balkónu plného muškátů je krásný rozhled po celém náměstí. Co tehdy viděl Hanzlíček?
Víme, co říkali?
"Úplně doslova nevíme, co Hanzlíček říkal. Nikde to nebylo zapsáno, nikdo to nestenografoval a nenatáčel a lidé to jen poslouchali. Jenže zkuste pak reprodukovat, co přesně se v dlouhém projevu říkalo. Zhruba ale víme, co povídal a existují i svědecké výpovědi z doby, kdy se celá věc vyšetřovala. Nicméně ti vyšetřovaní hodně mlžili. My vycházíme ze svědectví jedné ženy z Vodňan, která to tady vyslechla a potom jela do Vodňan, kde to svými slovy reprodukovala. Hanzlíček hovořil proti vyvážení potravin z hladovějících Čech a poté připojil větu ve smyslu asi takovém: Právě v tomto okamžiku vyhlašují v Praze na Staroměstském náměstí Československou republiku a také on ji ve vší formě vyhlašuje tady v Písku."
Pryč s Rakouskem za jedno odpoledne!
"Nejenom v jednom dni. Tohle se stihlo v jednom odpoledni a vlastně nejen v Písku. Tomu vyhlášení republiky byli přítomni i obyvatelé okolních měst a obcí a ti, samozřejmě překvapeni, se rychle snažili dostat do svých obcí, kde sdělili, co se v Písku stalo. V některých městech a obcích si obyvatelé na radnicích vyžádali, aby tam také byla republika vyhlášena. Takhle se to dělo třeba ve Vodňanech, Protivíně nebo ve Strakonicích, kde dokonce republiku vybubnoval městský policajt Kraus před radnicí na obecní buben."
S ověřením Hanzlíčkových slov si v Písku hlavu nelámali.
"Písečtí se nikde neinformovali, nějak je nenapadlo, aby zavolali do Prahy, vzali to jako hotovou věc. Těšili se na to dlouho a teď z toho měli takovou radost, že nebyli vůbec obezřetní."
Kdy se dozvěděli, že předběhli dobu?
A jak na to zareagovaly stále ještě c.k. úřady?
"Už v pozdním odpoledni dělali několik věcí. Do Písku poslali vlakem asi 350 vojáků 92. pěšího pluku z Chomutova, který byl právě v Plzni. Z Prahy vyrazil do Písku i vojenský auditor a ještě navíc poslali z místodržitelství tři úředníky jako vyšetřující komisi."
Vyšetřit! Ale kým?
V tomto momentě se příběh stává už naprosto typicky českým:
Opravdu schválně?
"Přesně tak, ale protože jim to nevyšlo, monarchie se stále zuby nehty držela, tak druhý den, 15. října v sedm hodin ráno přijeli do Písku a začali vyšetřovat. To už tady bylo vojsko, vojáci přijeli v noci, a když dorazili do odbojného města, zjistili, že Písek je jen v záplavě národních praporů, ale jinak se tady skutečně nic odbojného nedělo. Nakonec to bylo tak, že vojenský auditor dorazil k lůžku nemocného hejtmana, který odmítl jakoukoliv zodpovědnost s tím, že je nemocen a nic neví. Nakonec v hotelu zatkli redaktora Hanzlíčka, vyšetřovali ho a internovali ho ve věznici krajského soudu. Do této věznice přivezli i další vyhlašovatele republiky z okolních vesnic a měst a také ty, o kterých zjistili, že strhávali výsostné znaky monarchie."
Padly nějaké tresty?
"No, ti lidé nebyli odsouzeni, byli pořád jen ve vazbě. Pokud vím, tak jediný trest dostal starosta města Václav Špirhanzl za to, že nechal vyvěsit ty prapory. Zaplatil 200 korun pokuty, což mu ovšem v nové republice přineslo určité body. A tak se v Písku zase na původní místo vrátily symboly monarchie a 14 dní to ještě trvalo."
Druhý pokus. Raději se neukvapujme Jak to vypadalo v Písku 28. října?
"V Praze dopoledne 28. října byla vyhlášena samostatnost. Praha byla v obrovské euforii, ale bohužel tuto informaci nikdo v metropoli nedal na vědomí na venkov. Až teprve v pozdním odpoledni si jeden ze členů Národního výboru uvědomil, že je potřeba dát vědět také ostatním částem nově vzniklé republiky. Jmenoval se Isidor Zahradník a stal se později ministrem železnic. Zprávu o tom, že vznikl nový samostatný stát, předal prostřednictvím drážního telegrafu.
Tím celá písecká republiková anabáze skončila. Zůstala jen dopisnice, kterou dostal tehdejší ředitel píseckého muzea, slavný kastelolog August Sedláček. Text na ní říkal:
„Písku starý, Písku milý, v toužebné dnes toneš chvíli. Z měst měls první elektriku teď zas první republiku. Sakra! Třikrát sláva!
