Dobruška, Brno a ještě něco navíc
V dnešní krajanské rubrice se nejprve vypravíme do Dobrušky, kde každoročně probíhají jazykové kruzy češtiny. Náš spolupracovník pan Sůva informuje z Brna o dlouholetém krajanském novináři Emilu Petříkovi. A po krátkém přehledu krajanského tisku Vás v závěru čeká i malé překvapení. Hezký poslech Vám přeje Milena Štráfeldová.
Východočeské město Dobrušku na Náchodsku si většina z nás spojuje nejspíš s postavou zdejšího kupce, obrozeneckého vlastence F. L. Věka ze stejnojmenného románu Aloise Jiráska. Vybaví si přitom starobylé a trochu ospalé městečko. Docela jinak ale na Dobrušku vzpomínají naši krajané, kteří tu v uplynulých letech absolvovali letní jazykové kurzy češtiny. Tyto kurzy pořádá Ústav jazykové a odborné přípravy ministerstva školství ve spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí a desítky jejich účastníků se tu vždy celý jeden měsíc zdokonalují ve svém původním jazyce, seznamují se s českou literaturou i zdejším prostředím. Přijíždějí sem snad ze všech kontinentů, z řady evropských zemí, ale i ze Spojených států, Kanady, Nového Zélandu, nebo ze Sýrie. V loňském roce se tu sešli krajané z celkem devětadvaceti zemí. Na to, s jakou předchozí znalostí češtiny sem přijíždějí, jsem se zeptala Aleny Obstové ze Studijního střediska Univerzity Karlovy, která v těchto kurzech češtinu již řadu let učí. Pobyt a studium v Dobrušce umožňuje účastníkům kurzu dotace ministerstva zahraničních věcí. V minulých letech se jej mohlo zúčastnit vždy pouze čtyřicet zájemců, od letošního roku však jejich počet vzroste na šedesát. Přesto počet žadatelů o studium je několikanásobně větší, nežli kapacita zdejších jazykových kurzů zatím umožňuje. O tom, jak probíhá výběr mezi zájemci, hovoří dr. Alena Prouzová, ředitelka krajanského odboru ministerstva zahraničí: Jazykové kurzy v Dobrušce ovšem neznamenají pouze samotnou výuku češtiny. Jejich součástí je i velmi bohatý doprovodný program. Jak vypočítala Alena Obstová, která v kurzech učí, zdejší organizátoři pokaždé připraví desítky akcí: Takové zážitky se samozřejmě odrážejí i v tom, s jakými pocity se naši krajané po měsíci v Dobrušce loučí. Za všechny, kteří po ukončení kurzu ještě dlouho píší Aleně Obstové desítky dopisů, jsem vybrala ze vzkazu Milady Kratofilové z Bosny. Napsala: "Ten měsíc v Dobrušce byl nejkrásnějším a nejrychlejším měsícem mého života." dodává k tomu o přání organizátorů Alena Obstová. A na závěr už jenom dodám, že letošní letní jazykový kurz v Dobrušce začíná 24. července. O jeho průběhu Vás budeme určitě informovat.
Řada českých krajanů, kteří v minulých desetiletích z různých důvodů z bývalého Československa emigrovali, se sem po listopadu 89 zase vrátila. Jsou mezi nimi i starší lidé, senioři, a tak se o nich někdy dovídáme až ve smutných souvislostech, při jejich úmrtí. Z Brna nám telefonoval náš spolupracovník pan Sůva. Abychom však naši dnešní krajanskou rubriku neskončili smutně, připravila jsem pro Vás na závěr alespoň malou zvukovou ukázku z toho, co nás v nejbližších únorových dnech čeká. Probíhá totiž masopust a tato prastará tradice průvodů masopustních maškar se do českých měst a zejména na venkov znovu vrací.
