Dobrý návrhář obleče i svého psa, tvrdí Laffita
Rubrika Z kultury mapuje zajímavé události, jevy, tendence z oblasti umění a všechno, co s uměním více méně souvisí. Jak je to ale s módou? Zvlášť takovou, která není určena pro každodenní nošení, takzvanou "houte couture"? Může se tvorba oděvů stát uměním? Bývají návrháři žárliví na svoje díla? K rozhovoru jsme pozvali módního návrháře kubánského původu Osmanyho Laffitu, který se na sklonku 80. let usadil v tehdejším Československu.
Jeho modely jsou temperamentní a odvážné, barevnými materiály velkoryse rozehrávají erotické linie ženského těla - i elegantní, odkazující k módní klasice. Navrhuje haute couture na přehlídky, drahé modely pro high society i pro oblečení pro běžného, movitějšího konzumenta.
Jak vidí jako Kubánec středoevropské české odívání? Když v roce 1987 přijel, zažil prý šok:
"To byla katastrofa, protože v tu dobu, kdy jsem přijel, byly největším hitem plisované sukně a lodičky na nízkém podpadku s mašličkou vepředu. Nechutné. Žádný vkus v odívání. Po revoluci se do České republiky začaly dostávat značky Kenzoo, Versace, Dolce & Gabana... Samozřejmě Chanel tu nenajdete, to je jiná kategorie. Ale je vidět, že ženy už nejsou tak konzervativní."
Češi se bojí podle Laffity na sebe upozornit.
"Já osobně tvořím tak, aby se lidi za ženou otáčeli. Možná proto, že se jim líbí, co mají na sobě, a možná i proto, že se jim to nelíbí. Tady se žena obléká nenápadně, nikdo si jí nevšimne. Ale přece když si vezmu něco na sebe, tak to musí být takové, abych přitahoval. To platí i o mužích. Kdo nosí oblek, obléká si klasický šedý oblek. U mužů je to ještě horší. Proto mi trvalo dlouho, než jsem začal navrhovat i pro muže. Já dokážu víc experimentovat v oblečení pro ženy. Pro muže je to složitější."
Jak Laffita vnímá politickou situaci na Kubě?
"Já jsem se o politiku nikdy nezajímal. Moje politika je tužka a papír, maluju svoje nápady na všechno, co mi přijde pod ruku."
Osmany Laffita žije v České republice 17 let, na Kubu se ale rád pravidelně vrací.
"Můj vztah ke Kubě je krásný. I když tu novináři psali, že už jsem Čech, protože tu žiju dlouho, já jsem stále Kubánec. A jsem hrdý, že jsem Kubánec."
Móda je obor převážně velmi komerční. Může se ale navrhování změnit v uměleckou tvorbu? Určující může být míra osobního vkladu. O umělcích je známo, že některá svoje díla mají radši než ostatní, výtvarníci si například některé obrazy nebo plastiky nechávají ve vlastnictví a odmítají je prodat. Existuje něco podobného i v oblasti módy?
"Jsou věci, ke kterým nemám bližší vztah. Ale jsou věci, které mě něčím zaujaly, materiálem, motivem, stylem a když vidím, že ty věci jsou prodané, jsem z toho smutný."
Zatímco většinu modelů pouze načrtne v hrubých rysech a detaily dopracovávají jeho spolupracovníci, jsou případy, kdy nejen že osobně rozkreslí celý model, ale dokonce ho i osobně vyrobí. Například korzet ze syntetických materiálů.
"Plastový korzet, který jsem sám udělal, jsme nedali do prodeje. I když bychom na to zákazníka našli, já jsem nechtěl. To bylo vytvořeno mou vlastní rukou, jako se dělá třeba socha. Ale nebylo to k ničemu, protože při záplavách skončil pod vodou. I když byl plastový, ztratil hodnotu."
Jakou roli hraje originalita nápadů? Dá se ještě něco vymyslet? Podle Laffity se svět módy v posledních desetiletích neuvěřitelně zkomplikoval. To základní ale zůstává stejné:
"Byl jeden malíř, který říkal: když kopírujete někoho jiného, může to být umění. Když kopírujete sám sebe, to je ostuda. Já samozřejmě nemám rád, když na němčem pracuju a pak se někdo jiný prezentuje mými nápady. Jsem naštvaný, ale na druhou stranu jsem šťastný. Protože když mě kopíruje, znamená to, že ví, že to, co jsem udělal, je dobré."
Jak se bráníte tomu, abyste kopíroval sám sebe?
"Sleduju své kolekce od počátku až do poslední a kontroluju to. Mám archív, takže vidím, že každý návrh je jiný. Nemůžu říct, že opravdu každý je úplně jiný, to bych lhal. Dodávám tam detaily, o kterých vím, že jsou žádány. Měním návrhy jako mechanik, který ví, že když nepasuje do díry jeden šroub, vymyslí jiný. Nedá tam hřebík. Dá tam něco jiného, ale pořád to bude šroub."
