Džíny. Dnes běžná součást šatníku, za socialismu drahý poklad
Bylo mi šestnáct a z Tuzexu jsem si nesla své první džíny, jako by to byl poklad. Dodnes si pamatuji jejich značku Far Away. Džíny chtěl za socialismu skoro každý. Teď je najdete na výstavě v obchodním domě Kotva. Dostat se k nim nebylo jednoduché. Jaké cesty vedly k získání tzv. bonů? Které značky byly k dostání? Kolik džíny stály? A proč se někdy používá název rifle?
Džíny byly symbolem Západu a v posledních desetiletích komunismu velmi žádaným zbožím. Dostat se k nim však nebylo jednoduché. Fenoménu džínů za socialismu je věnovaná výstava v pražském obchodním domě Kotva.
Tady se v nejvyšším patře nachází Retro muzeum, které podle provozovatelů od svého otevření před necelým rokem navštívilo přes 50 000 návštěvníků.
Kurátorem výstavy je Michal Petrov, autor knihy Jeans Story. Také on potvrzuje, že džíny byly drahé. Řečí statistiků, za průměrnou výplatu v 80. letech jste si mohli koupit zhruba čtyři a kousek džínů.
"My jsme nebyli izolovaní od světa, naopak byli jsme ve velmi těsném kontaktu, protože sousedství se západním Německem a s Rakouskem k nám přivádělo spoustu turistů z blízkého západního zahraničí, a my jsme zkrátka chtěli být jako oni. To je ten první důvod a druhý důvod, džíny přece byly Amerika. A Amerika to byl ten hlavní nepřítel Sovětského svazu a Sovětský svaz byl hlavní nepřítel náš, takže proto jsme chtěli mít džíny."
Džíny, bony? Pamatujete ještě na obvyklou průpovídku veksláků?
Dostat se k džínám však bylo poměrně složité.
"Těch cest bylo několik. Samozřejmě příbuzní, to bylo nejsnazší. Potom existovaly obchody s mladou módou, kde tu a tam se něco objevilo za běžné koruny. Pak tu byla síť ilegálních krejčovství, která provozovali vietnamští gastarbeitři, kteří měli přístup k materiálu, a byli pilní. Takže ve dne dělali ve fabrikách a v noci šili na ubytovnách na svých šicích strojích.
Ale samozřejmě ta převažující metoda byl nákup džínů v Tuzexu. Buď to šlo legální cestou, to znamená, že vám valuty posílali příbuzní, nebo jste si ji vydělal na tzv. montážích, kde vám část platu šla na devizový účet a nebo jste kupoval na černém trhu od překupníků."
Na džíny se muselo šetřit. Šla na ně víc než čtvrtina měsíční výplaty. Mnozí pamatují doby, kdy postávali před Tuzexem veksláci, a když jste kolem nich procházeli, utrousili: džíny, bony. To byly speciální poukázky na nákup.
Název vznikl z označení pro barvivo
Název džíny, anglicky (blue) jeans, pochází z francouzského označení pro barvivo, které se k barvení používalo, janovská modř. Původní cena džínů byla jeden americký dolar. Dodnes je oblíbený i původní model, říká Michal Petrov.
"Nejvíc byly určitě v oblibě Levi's, 501, legenda žila i u nás. Vysoké popularitě se těšily i další, italská značka Rifle, potom skotská značka Wildcat, pro úzkou skupinu konzumentů, ale celkem významnou, to byla britská značka Pace, dodnes nevím, jak se to správně čte. A pak menšinové značky, kde bych možná zmínil DC. Podnik zahraničního obchodu Tuzex k nám vozil od značky DC ty tzv. Dungarees, to byly jediné lacláče, které se u nás daly koupit, plus to byly jediné poslední skutečně americké džíny, které se daly u nás v Tuzexu koupit."
Mnoho starších Čechů dodnes používá pro džíny i název rifle. Ten vznikl podle jména italské oděvní společnosti Rifle, která džíny ve druhé polovině 20. století vyráběla a šlo o první kalhoty tohoto typu v ČSSR v prodejnách Tuzex. Příliš se už nesetkáte s názvem "texasky", který je odvozen od texaských kovbojů, kteří si tyto kalhoty oblíbili kolem 1. světové války.
