Češi v krizi kupují kvalitní a pohodlné oblečení, elegance není důležitá
Jak změnil koronovirus trh s módou? Pomohl všem internetovým prodejcům, kromě toho v české společnosti dále prohloubil oblibu sportovního a domácího oblečení na úkor elegantního oděvů do společnosti. To hraje do not i hnutí „slow fashion“.
Hnutí „slow fashion“ vzniklo jako reakce na to, čemu se říká „fast fashion“, tedy móda pro masový trh, která je levná, zaměřená hlavně na nízké náklady a nejvyšší možný prodej. Asi před deseti lety se objevili lidé, kteří se snažili dívat na módu z jiného úhlu a vrátit se k hodnotám, které charakterizovaly módu před příchodem „rychlé módy“. Nejdůležitější pro ně je adekvátní cena s vysokou estetickou hodnotou a kvalitními materiály. Při jeho tvorbě se designéři snaží o to, aby ta či ona věc sloužila zákazníkovi co nejdéle. K těmto charakteristikám - kvalitě a estetice - se postupně začaly přidávat další, například etika výroby věcí.
Globální textilní průmysl zaměstnává obrovské množství lidí. Po vzniku „fast fashion byla výroba mnoha značek přesunuta do rozvojových zemí, oděvní firmy neodolaly příležitosti využívat levnou pracovní sílu. Při výrobě se často nedodržují ani základní požadavky na bezpečnost práce a mzda je nízká i na poměry chudých zemí. Hnutí slow fashion se proti tomuto stavu vzbouřilo. Jeho příznivci se zasazují o spravedlivé mzdy a zákaz dětské práce kvůli bezpečnosti pracovníků, protože textilní průmysl se často pracuje s toxickými materiály. Myslí také na dopad výroby na životní prostředí. Klíčovou roli zde hraje rostoucí využití umělých materiálů, zejména polyesteru.
„Polyester se začal používat téměř všude s dobou rozkladu přes dvě stě let. Za posledních 20 let se v jeho aktivním používání polyesteru nahromadilo obrovské množství a nyní nevíme, co s ním dělat,“ – vysvětluje aktivistka slow fashion Eva Urbanová
Proč v běžných obchodních řetězcích neklesá poptávka po zboží, a to navzdory skutečnosti, že oblečení a obuv mají nižší kvalitu než modely „slow fashion“? Podle Evy Urbanové jde o vnímání kupujících.
„Na první pohled se zdá být slow fashion drahá, jenže věci pro masový trh jsou zpravidla šité tak, aby vydržely velmi málo praní, přestože je nutné je prát často. To platí zejména pro lidi ve věku 20–30 let, kteří jen hledají svůj vlastní styl a vzhledem k tomu, že mají k dispozici rychlou módu, utrácejí spoustu peněz za oblečení. V době nákupu to však kvůli nízké ceně pro ně není tak nápadné. Kvalitní slow fashion vydrží mnohem déle, takže nakonec vlastně ušetříte.“
Je zajímavé, že pandemie koronaviru a omezující opatření do jisté míry prospěla hnutí slow fashion. Mimo jiné proto, že ještě posílala trend zvyšující se popularity domácího oblečení na úkor elegantního oblečení do společnosti.
„Sféra zájmů se hodně změnila. V dnešní době šaty, které lze nosit, řekněme, do kanceláře nebo na párty, nejsou tak populární. Měli jsme štěstí, že náš obchod je z velké části zaměřen na víkendovou módu a tento trend přetrvává i nyní, zákazníci aktivně nakupovali věci na outdoorové výlety. Lidé si navíc začali uvědomovat, že se chtějí doma cítit dobře a vypadat krásně, protože tam tráví spoustu času.
Podle Evy Urbanové od zavedení karanténních opatření sílí online nakupování, ale i zde existují určité zvláštnosti.
„Během první vlny pandemie lidé často bez váhání nakupovali. To se našich zákazníků netýkalo, byl to obecně trend - online nakupování šlo nahoru. Nyní to není tak nápadné. Na jaře se lidé se snažili zvládnout karanténu, byl to pro ně šok, nevěděli jsme, co se bude dít dál. Nyní online nakupování není tolik spojeno s úzkostí nebo depresí. Lidé stále kupují věci na internetu, ale nedělají to tak aktivně.“
Slow fashion:
http://sustainable-fashion.com/tag/kate-fletcher/
http://kamila-boudova.pikock.me/
http://kristynajavurkova.com/
http://www.schmidttakahashi.de/index.php/en
http://www.7dub.cz/
http://www.nataliesteklova.com/
http://www.nila.cz/
