Ekonomika

Ekonomika

Agrokombinát Slušovice - to byl v osmdesátých letech pro většinu lidí pojem. Hovořilo se o slušovickém zázraku. O agrokombinátu kolovaly po celé republice nejrůznější legendy a zvěsti, vesměs obdivné. Neomezoval se pouze na zemědělskou výrobu. Ta koncem 80.let dokonce tvořila výrazně menšinovou část družstevní produkce. Hlavní síly byly soustředěny na tzv.přidruženou výrobu zahrnující například stavebnictví, biotechnologii a produkci vlastní computerové techniky. Slušovice byly něčím, co se zcela vymykalo chápání socialistického podniku. Fungovaly v některých ohledech spíše jako kapitalistický podnik. Mnohým komunistickým funkcionářům proto působily Slušovice těžké bolení hlavy. Bolení hlavy ovšem měly paradoxně ze Slušovic také nové politické elity po roce 1989. Agrokombinát prostě nezapadal do určitého ideologického schematu. Výsledkem byl nakonec jeho rozpad. Na troskách někdejšího kolosu pak vznikly desítky malých i větších firem. Některé zanikly, většina se ale má čile k světu. Na agrosalonu v Českých Budějovicích se letos například představila firma Agrobac. Ta, jak říká její ředitel Karel Gebauer, v podstatě navázala na někdejší biotechnologický program Agrokombinátu Slušovice.

"V agrokombinátu Slušovice bylo začátkem roku 1990 přes šest a půl tisíce zaměstnanců. Samozřejmě, když tento subjekt prošel změnou a transformací, tak si ti lidé museli nějakým způsobem zajistit svou existenci. Je celkem pochopitelné, že na těch objektech a provozech vznikaly zcela přirozeně různé podnikatelské subjekty: od živnostníků, přes společnosti s ručením omezeným až po akciové společnosti." Takže vznikla i firma Agrobac. Čím se zabýváte? "Víceméně to bylo pokračování slušovického biotechnologického programu, se kterým začalo slušovické družstvo v druhé polovině osmdesátých let. Lidé, kteří v této branži dělali, se dali dohromady a pokračovali v oněch fermentačních technologiích. Vznikl subjekt, který se zabýval produkcí biologicky aktivních látek pomocí mikroorganismů. Jakási odborná kontinuita tedy tady je, ale je to postaveno na úplně jiných základech, co se týče vlastnických vztahů."

Po listopadu 1989 zkrachovalo hodně velkých, takzvaně zavedených podniků. Mnoha lidem se tím zhroutil jejich dosavadní svět. Vždyť často byl onen podnik celý jejich život. A toto trauma s sebou nesou dodnes. Vzpomínají také ve Slušovicích na "staré, dobré časy"?

"Staré zlaté časy? To je těžké takto definovat. V oněch osmdesátých letech byly Slušovice velice progresivním podnikem. Jeho progresivita vycházela z lidí a jejich konání, protože už v té době tam byly takové zárodky dnešního soukromého podnikání. Všechny provozy a závody slušovického družstva fungovaly v rámci vnitropodnikové banky a musely o svou existenci i v rámci agrokombinátu bojovat. Takže lidé, kteří dělali v agrokombinátu měli potom velice dobrou startovací pozici do soukromého podnikání, protože ty návyky v sobě už prostě měli. Když se trh otevřel a objevily se nové možnosti, tak šlo o to najít na něm své místo, najít výrobek či službu, které měly možnost se dál rozvíjet. Slušovické firmy, které to zvládly, jsou dnes známé, ekonomicky silné. Na teritoriu Slušovic samozřejmě proběhl běžný podnikatelský proces, takže některé firmy odpadly. Jejich podnikatelský záměr byl špatný. Ale na jejich místě postupem času vznikaly jiné firmy a tak, jako všude jinde v republice se to postupně usadilo. Ti lidé tam jsou, ti prostě nemohli zmizet."

Možná je to ale také tím, že nad Zlínskem jako by se i za bývalého režimu stále vznášel podnikatelský duch Tomáše Bati. To přiznávali ostatně před rokem 1989 v neformálních hovorech i mnozí ekonomové a po několika štamprlích slivovice dokonce i někteří bystřejší straničtí funkcionáři.

"Osobně se domnívám, že tam byla i za socialismu podnikatelská filosofie, postavená právě na takovém základním makroekonomickém předpokladu, tedy, že je potřeba přivést kapitál do regionu a nepustit ho z regionu ven. Začal s tím Baťa, který za relativně nízké vstupy produkoval hodnotu, kterou napřed vyvážel po republice, pak po světě. Baťa velice brzy pochopil, že kapitál, který tam přivede, by měl také zůstat, a proto vybudoval onu širokou terciární sféru služeb, aby se peníze točily v regionu. Tento duch se pak jaksi ze setrvačnosti pokoušely uchovávat Svit, Barum a ZPS. To byly tři podniky, které vznikly z bývalých Baťových závodů. Koncem šedesátých let potom vznikl v regionu další silný subjekt Slušovice. A všechny tyto subjekty pokračovaly ve zmíněné Baťovské filosofii. Kapitál do regionu přiváděly a on tam doopravdy zůstával."

Ředitel Agrobacu Karel Gebauer se ale domnívá, že zhruba kolem poloviny devadesátých let minulého století se podnikatelské klima v Česku prakticky vyrovnalo a zlínský region už tolik nevybočuje z řady, nečouhá.

"Příliv kapitálu na Zlínsko už není tak silný a intenzivní, jako v první polovině devadesátých let. Ale celkový trend tu stále je. Ekonomická setrvačnost regionu bude zřetelná ještě nějakou dobu. Jak tomu bude za deset patnáct let, je těžké dnes odhadnout."