Expozice lékáren na Kuksu nabízí dračí krev i račí oka

Kuks leží mezi Hradcem Králové a Krkonošemi. Mnozí si ho pletou se zámkem, ale původně to byl špitál. Ukrývá v sobě unikátní expozici lékáren. Návštěvníci si mohou vyzkoušet, jak složité bylo před několika desítkami let vyrobit pilulku. A určitě budou rádi, že žijí v 21. století, jinak by jim žlučníkové kameny kurýrovali stonožkami.

Barokní lékárna na Kuksu je druhou nejstarší barokní lékárnou ve střední Evropě. A pokud přemýšlíte, kde je první, pak je taky v Česku a to v Klatovech.

"Tato lékárna se jmenovala U granátového jablka podle znaku Milosrdných bratří a fungovala neuvěřitelných 200 let. Od roku 1743 až do roku 1945. Takže i za druhé světové války zde lékárna fungovala a sice pod německým lékárníkem, ale fungovala,"

představil lékárnu na Kuksu průvodce Miroslav Šámal. Je tu i vývěsní štít s granátovým jablkem, což byl symbol Milosrdných bratří. Původní je i veškeré vybavení včetně všech nádobek ze skla, porcelánu i dřeva, ty jsou nejvzácnější.

"Jsou vyrobené z lipového dřeva namáčeného v býčí krvi a signatury jsou lemovány zlatem. Jako v každé správné lékárně se tu nachází také kuriozity. Je tu třeba nádobka na prášek z oběšencovy hlavy nebo na dračí krev. Aby jste mi věřili, tak vám jednu kuriozitu ukážu, tohle je nádobka s nápisem hepa rulpi, je to nádobka na prášek z vlčích jater."

Lékárně vévodí stůl tzv. tára, opět vyzdobená granátovou jabloní, která byla zároveň i praktická a sloužila jako věšák pro různá lékárnická náčiní. Lékárník totiž jednodušší léky připravoval přímo za pultem. Nade dveřmi je pak hlava jednorožce. Věřilo se, že prášek z jeho rohu působí proti všem jedům a uřknutím. Jak dodal Miroslav Šámal, je to však malý podvod.

"Ta hlava je dřevěná a ten roh pochází z kytovce jménem narval, je to velryba."

Muzeum lékárenství zřídila na Kuksu Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Je to průřez od baroka až po současnost. V další místnosti se pomyslně přesouváme do doby, kdy začínají vznikat farmaceutické firmy, přiblížil další lékárnu Jan Babica.

"Nábytek pochází z pražské lékárny v Domě u zlatého lva. Nesla také název Dittrichova lékárna, neboť ji v 19. století vlastnil lékárník Vincenc Dittrich a po něm jeho syn Josef. Byla v provozu v Nerudově ulici až do roku 1952. Tím, že byla v blízkosti Hradu, tak se stávalo, že v ní občas připravovali léky pro prezidenta Masaryka a jeho rodinu. Tady na táře máme zvětšenou kopie receptu na oční kapky vystavené právě prezidentu Masarykovi. Kuriozita je, že tyhle kapky předepsal gynekolog. Nicméně doktor Maixner byl zároveň chirurg a rodinný lékař celé Masarykovy rodiny."

Muzeum představuje i lékárnické laboratoře, kde to vypadá trochu jako v kuchyni - je tu síto, velká pánev nebo plnička na masti. Návštěvník si tu může vyzkoušet i výrobu tablet.

"Tady je tabletovací strojek z konce 19. století. Zařízení se jmenuje kanon, uvnitř máme tabletovinu. V našem případě je to granulát složený z cukru a ze škrobu, takže kdyby jste tabletu snědli, tak se vám nic nestane. Odměrnou lžičkou si odměříte potřebné množství tabletoviny, toto je kladivo, udeříme a máme tabletu. To byl tabletovací proces."

Vyrobit tabletu je fyzicky docela náročné, proto v téhle době nebyly tablety vůbec rozšířenou formou. To se změnilo až s vynálezem ruční tabletovačky s lisem. Pak sem stačilo postavit laboranta či pomocníka, který celý den tabletoval a tabletoval.

Ve vitrínách muzea návštěvníci najdou i ukázky léčiv, která se v minulosti používala. Dalším farmaceutickým podvůdkem je dračí krev. Není to krev bájného netvora, ale práškovaná pryskyřice indické palmy.

"Když si tu vitrínu prohlédnete, tak budete docela rádi, že žijete v 21. století a že když vás přepadnou křeče, nebudete muset používat tinkturu ze švábů, která se dřív používala. Na žlučníkové problémy byly určené stonožky. Drtili se na prášek ulity, klepeta, sépiová kost, bílý korál jako zdroj vápenatých sloučenin a nebo jako přísada do zubních prášků. Máme tu i račí oka. To jsou kamínky, které má rak říční ve stěně žaludku. Ta se buď drtila na prášek a nebo se používala k odstraňování tělesa z oka lidského. Když vám něco spadne do oka, tak aby jste tam toho neměli málo, tak tam přidali kamínek, což vás rozbrečí a cizí těleso se odplaví."

Zajímavý je teriak - univerzální protijed, který obsahoval až sto léčivých součástí. A některé byly opravdu kuriózní, připomněl Jan Babica.

"Bylo tam opium, extrakty z mnoha léčivých rostlin, ale také kachní krev z kachen, které byly před tím krmeny jedovatými bylinami. Bylo tam vařené hadí maso, prášek z egyptské mumie. Pak tam taky mohl být prášek z lidské lebky. Musela to být lebka buď z oběšence a nebo lebka z Turka. Naše lebka je unikátní v tom, že to je lebka oběšeného Turka. Jediná věc, která tu vitríně má účinek, jsou španělské mušky. To je brouček, který obsahuje účinné látky, které zvyšují prokrvení. Jsou zodpovědné za afrodisiakální efekt a ještě nedávno se tinktura ze španělských mušek používala jako součást mazání proti revmatismu. Smrtelná dávka je jeden až tři gramy."

Pomalu míříme do století 20. a k další lékárně. Funkcionalistický nábytek pochází z roku 1937. Lékárna stála v Berouně a navrhl ji Václav Kubík, specialista ve svém oboru, který navrhl na 40 lékáren v Čechách i na Moravě. V polovině 20. století se v lékárnách vyrábělo už jen 2 až 5 procent léků a vše ostatní převzaly farmaceutické továrny. Když dojdete na konec expozice, už si připadáte úplně stejně, jako když si jdete pro léky do nejbližší lékárny a říkáte si, ještě že tu na mě nečeká prášek z mumie nebo stonožky.