Faust je mrtev
Na česká jeviště nesměle pronikají hry nejmladší generace dramatiků z Velké Británie a Irska, takzvaná drsná dramatika. Do první ligy této skupiny autorů patří Sarah Kaneová, Patrick Marber a Mark Ravenhill. V brněnském HaDivadle měla na konci listopadu českou premiéru hra Faust je mrtev. Připravil Vilém Faltýnek.
Hlavním hrdinou hry Marka Ravenhilla Faust je mrtev je francouzský homosexuální spisovatel, který pobývá v Americe. Setkává se s dospívajícím mladíkem a příběhovou kostru této divadelní road movie tvoří společný útěk obou mužů. V režii Jiřího Pokorného vytvořil roli spisovatele Tomáš Matonoha. Jeho partnera Peta hraje Tomáš Liška jako nepříliš vzdělaného moderního mladíka, který - ač heterosexuál - zůstává se spisovatelem, protože je okouzlen zvrácenými příběhy o lidských vztazích, které mu vypráví. Například o ženě, která si vydloubla oči a poslala je svému milenci v krabici od bot. Vzájemný vztah obou postav je podobným příběhem, vzdálenou asociací na vztah Fausta k Mefistovi. Divák se logicky ptá, kdo koho vlastně v Ravenhillově hře svádí a kdo je sveden. Pete v závěru spisovatele zastřelí. Spisovatel si ale tu situaci záměrně připravil, aby nezůstal po Petově odchodu sám. Kostýmní výtvarnice Kateřina Štefková zpětně nachází postavu Mefistofela i ve svém návrhu Petova kostýmu. Pozoruhodná inscenace Jiřího Pokorného kombinuje výborné herecké výkony, hyperrealistický i silně stylizovaný kostým, jednoduchou černou scénu a mnohovýznamové projekce. Dění na jevišti často snímají hrdinové na vidoekameru a zastavené obrazy z kamery zůstávají viset na pozadí. Jak tato poměrně složitá inscenace vznikala? S britskou drsnou dramatikou má u nás zkušenosti jen málokdo. Kateřina Štefková přiznává své počáteční rozpaky: Proto bylo nutné před zkoušením věnovat hodně času rozboru hry. Nakonec se ale kolektivu tvůrců podařilo vytvořit jasný a ucelený tvar, který v mnohém předčí kvalitu předlohy. Neobvyklá inscenace se klipovým rytmem blíží hudebnímu číslu. Sama hudba tu také hraje významnou roli. Inscenace pracuje s vnímáním současné mladé generace. Tvůrcům samotným není víc než pětatřicet let a stejně staré publikum oslovují. U diváků starší generace budí rozpaky drsná hudba nebo homosexuální soulož na jevišti. Mladé publikum se naopak těmito momenty spíš baví. Jedna z divaček si chválí iracionální scény v představení. Divadelní dramaturgyně Lucie Němečková představení srovnává se zahraničním nastudováním jiné Ravehillovy hry. Zdá se tedy, že drsná dramatika v Čechách nebude tak drsná jako v zahraničí. Možná dokonce vznikne, stejně jako ve 20. letech česká podoba avantgardy - poetismus, česká podoba drsného divadla. Tak to alespoň naznačuje brněnské nastudování hry Faust je mrtev.
