Filmový režisér Miloš Forman slaví osmdesátku

Miloš Forman

Osmdesátin se tuto sobotu, 18. února, dožívá významný český filmový režisér Miloš Forman. Jeho filmy z éry nové vlny československého filmu 60. let skončily nadlouho v trezoru, za své snímky, které natočil v americkém exilu, zato získal hned několik Oscarů.

Miloš Forman
Za své filmy Přelet nad kukaččím hnízdem a Amadeus získal Miloš Forman celkem 13 filmových Oscarů. A kromě toho řadu dalších ocenění včetně tří Zlatých glóbů, Ceny bratří Lumierů za celoživotní dílo a Českého lva za přínos kinematografii. Určitě dost na kluka, který se narodil v roce 1932 v Čáslavi v rodině středoškolského profesora. Jeho maminka přitom provozovala penzion na břehu Máchova jezera. Oba rodiče ale zahynuli za války, a Miloš Forman se tak dostal do školy pro válečné sirotky v Poděbradech, kde se mimo jiné seznámil se svým pozdějším celoživotním přítelem Václavem Havlem. Na školu vzpomíná v rozhovoru, který nedávno natočil se zpravodajem Českého rozhlasu ve Spojených státech Vítem Pohankou:

"To byla zvláštní škola. Stát na ni dal velké peníze, protože to byla škola pro válečné sirotky. Jenomže tím, že ta škola dostala takové velké peníze, tak ředitel mohl najmout nejlepší profesory, měli jsme dílny, byli jsme v poděbradském zámku... Najednou tam všichni chtěli dostat svoje děti. Takže třetina děti byli opravdu váleční sirotci, třetina děti byli synové mocných kapitalistů a třetí třetina byli synové ještě mocnějších komunistů."

Hoří, má panenko
Ze školy ale musel kvůli odejít kvůli incidentů se synem komunistického prominenta a ve snaze vyhnout se vojně se přihlásil na vysokou školu. Studium režie mu sice nevyšlo, mohl ale vystudovat scenáristiku na FAMU. Jeho profesorem tam byl například spisovatel Miloš V. Kratochvíl. Na FAMU s ním tehdy studovali příslušníci budoucí slavné éry československého filmu Věra Chytilová, Ivan Passer, Pavel Juráček nebo Evald Schorm. V 60. letech Forman natočil v Československu filmy Konkurs, Černý Petr, který získal hlavní cenu na festivalu v Locarnu, Lásky jedné plavovlásky nebo Hoří, má panenko. Právě tento film byl vlastně satirickou alegorií celé tehdejší společnosti, a celkem zákonitě proto skončil nadlouho v trezoru. Miloš Forman v nich velmi rád využíval neherce a zcela autentické, nenahrané každodenní situace. S podobným postupem ale příliš neuspěl u amerických diváků se svým prvním filmem v USA Taking off. Do Ameriky odešel sice legálně, komunistický režim mu ale "zatápěl" na dálku kvůli jeho rodině a dětem, které tu zůstaly:

"Moje děti žily v Československu. Takže já jsem nechtěl a ani necítil právo provokovat tehdejší mocipány, abych tím ublížil rodině. To by nešlo."

Jack Nicholson v Přeletu nad kukaččím hnízdem
Velkým úspěchem Miloše Formana ve Spojených státech se stala filmová adaptace románu Kena Keseyho pod názvem Přelet nad kukaččím hnízdem, s Jackem Nicholsonem v hlavní roli. V příběhu z psychiatrické léčebny, kterou ovládá despotická a sadistická vrchní sestra, Forman podle kritiků ukázal Američanům, jak vlastně funguje totalitní systém. Dalším oscarovým filmem byl Amadeus, o rivalitě dvou slavných skladatelů Mozarta a Salieriho. Tento film mohl Forman dokonce natočit ve scenériích staré Prahy:

"Pak jsem přijel do Prahy natáčet Amadea. To mi prostě povolili kvůli penězům, tenkrát to bylo možné. Když jsem přiletěl, tak mne hned zavezli k řediteli Státního filmu, který mi řekl, že by nám mohli povolit tady natáčet, když jim slíbím, že nebudu vyhledávat disidenty."

Dobře placená procházka
Ke slavným filmům americké éry Miloše Formana patří i Vlasy, Valmont, Lid versus Larry Flynt nebo Muž na měsíci. Jeho dosud posledním filmem jsou Goyovy přízraky, kterými se Forman vrací do období španělské inkvizice. V posledních letech se ale věnuje i divadelní režii, v pražském Národním divadle uvedl semaforskou jazzovou operu Dobře placená procházka. O Formanovi naopak vznikl dokument Miloslava Šmídmajera Co tě nezabije.

Výročí Miloše Formana připomíná řada akcí po celém světě. Připojila se k nim například i Česká centra. V New Yorku, ve Vídni, španělské Granadě, Budapešti, v Kyjevě a na dalších místech pořádají retrospektivní přehlídky filmů, výstavy a různá setkání s tvůrci.