Harry Pollak: Můj život. Historie dvojí emigrace

Muž, který zachránil značku Aston Martin. Tak zní podtitul knihy Můj život, která se tento týden dostala v Česku na knihkupecké pulty. Tím mužem je dvojnásobný exulant Harry Pollak, rodák ze Semtína u Votic, který díky emigraci do Francie jako jediný ze své rodiny přežil holocaust. Po únoru 1948 ale musel emigrovat znovu, tentokrát natrvalo. V zahraničí se z něj stal úspěšný krizový manažer, který pracoval pro významné světové firmy. Milena Štráfeldová pozvala Harryho Pollaka do studia Radia Praha:

Harry Pollak, foto: Petr Brodecký

"Ten první zázrak, který se v mém životě stal, je, že jsem vůbec tady,"

řekl mi na úvod našeho rozhovoru pan Pollak. A samotné přežití v jeho případě opravdu vypadá jaké série zázraků. Všichni jeho sourozenci zemřeli hned po narození. On sám přežil vyvražďování Židů za druhé světové války jen díky tomu, že ho rodiče poslali studovat na lyceum do Francie. Sami za holocaustu zahynuli. Jako sedmnáctiletý se přihlásil do československé zahraničí armády:

"...protože jsem nechtěl zameškat příležitost bojovat proti Němcům. Byl jsem pět let v armádě jako voják, ve Francii a potom v Anglii. Byla to ale nešťastná doba mého života."

Křest knihy Můj život, foto: Petr Brodecký

Harry Pollak totiž ve své knize velmi otevřeně kritizuje poměry v československé exilové armádě, špatné vztahy mezi důstojníky a vojáky a šikanu, kterou jako Žid během výcviku zažíval. Na konci 2. světové války se ovšem s čs. zahraničními vojáky dostal až do Prahy a měl naději, že se jeho život konečně zlepší. Úspěšně studoval na vysoké škole, účastnil se i politického života, otevřeně ale kritizoval komunisty a varoval před jejich rostoucím vlivem. Akční výbor na technice mu proto po únoru 48 neumožnil získat titul inženýra, přestože složil všechny zkoušky. Měl potíže i na statku, který zdědil po svých rodičích. Komunisté mu předepisovali nesplnitelné dodávky. V r. 1949 se proto rozhodl znovu emigrovat.

"Musel jsem honem rychle na hranice a s mou ženou jsme na konci listopadu, bylo tam deset centimetrů sněhu, šli dvacet kilometrů přes Šumavu, přes Boubín, do Německa."

Harry Pollak, foto: Petr Brodecký

Odtud se dostal do Anglie a zde začala jeho úspěšná kariéra inženýra, manažera i ředitele londýnské investiční banky. Ve vrcholných funkcích pracoval pro firmy jako IBM, německý Krupp-Ardelt, Dunlop nebo Aston Martin. V r. 1975 byl pozván do Švýcarska, aby zde zachránil papírny v Netstalu. Stal se jejich ředitelem a ve Švýcarsku žije dodnes. Ve svých osmdesáti letech ale získal na pražské VŠE titul PhD.

Panu Pollakovi je dnes 87 let a své vzpomínky psal původně jen pro svého syna. V závěru knihy uvádí svou životní devízu:

"Člověk může projít celým životem, aniž by si uvědomil jednoduché poučení, že má pouze jeden život. A když se mu nepodaří uskutečnit předsevzatý cíl, tak to nikoho nezajímá."

Větší rozhovor s Harrym Pollakem přineseme v jedné z příštích rubrik Češi v zahraničí.