Hezky česky: Druhé přikázání

Neber božího jména nadarmo. Tak zní druhé přikázání z desatera. V Česku se mnoho lidí nehlásí k žádnému náboženství. Podle statistik jsme jednou z nejvíce ateistických zemí na světě. nebylo tomu tak vždy a potvrzuje to i běžná mluva, ve které se používá celá řada křesťanských výrazů.

Celou národní historii prolíná linie křesťanství, hlavně katolicismu. Navzdory slavným husitským a českobratrským protestantským tradicím. Poznáte to nejen podle kostelů, které jsou snad v každé vesnici, podle klášterů a dalších sakrálních staveb. Poznáte to i v samotné češtině.

Některé výrazy, které pravidelně používáme dodnes, mají celkem očividný původ. Patří mezi ně zvolání Ježíš, Ježíši, Ježíšku! Pro boha! Bože! Kristepane! Nebo ještě lépe: Kriste Pane na nebesích, či už méně užívané Jéžišmarjá! a Ježíšmarjájosef! To ještě hojně používali naši prarodiče.

Pro drtivou většinu lidí jsou to dnes prázdná slova stejně jako třeba jéje, jémine, jemináčku. Ale kdysi je lidé nepoužívali tak samovolně, protože všechna porušují druhé přikázání desatera: Neber boží jméno nadarmo.

Když Češi nechtěli být za špatné křesťany, rouhače či bezvěrce, tak vymysleli řadu způsobů, jak se porušení tohoto přikázání vyhnout. Když se nepoužije samotné Boží jméno, tak se přece nic neděje. Ze zvolání prokristapána se tak stalo propánakrále. Velmi inspirativní bylo německé Mein Gott či Herr Gott, které se v češtině tak dlouho upravovalo, až vznikly výrazy jako hergot, hernajs, šmankote, jeminkote nebo ještě jéminánku. To všechno jen proto, aby se naši předkové vyhnuli klení.

Samozřejmě mnoho zvolání se do češtiny dostalo z latiny. Dodnes je vcelku běžné sakra, které v latině znamená svatý. Věděli jste ale, že safraporte pochází ze stejného slova? Podobně se z latinského krucifix, česky ke kříži připevněný, zrodily výrazy krucinál, krucinálfagot a krucipísek. I francouzština obohatila český slovník, a tak se z Mon Dieu, což je Můj bože, stalo rázné české mordyjé, nebo vylepšené mordyjé hadr!

Z dalších konkrétních přirovnání můžeme vybrat starý jako Metuzalém, podle Bible nejstarší z lidského rodu. O lidech, kteří se vychloubají vědomostmi, říkáme, že jsou chytří jako Šalamoun, to je další biblická postava. Pokud si situace vyžaduje pejorativnější výraz, můžeme o vychytralých lidech dokonce říct, že jsou chytří jako Šalamounovy gatě. Zrádce můžete označit jménem Jidáš, a člověka, který nevěří ničemu, dokud to nevidí na vlastní oči, za nevěřícího Tomáše. Když je vám 33 let, dosáhli jste Kristových let.

Vysvěcená fotokopie původního obrazu Panny Marie Pomocné|foto: Pavel Halla

A ještě jeden příklad, který má velmi kuriózní původ. Už jste někdy slyšeli někoho při údivu či překvapení zvolat panenko skákavá? Mluvíme tady o Panně Marii, lidově o Panence Marii, a ne o nějaké veselé dívce, která ráda skáče. Proč ale skákavá? Panenka skákavá je zjednodušený název slavného obrazu Panny Marie v kostele v obci Skoky, což bylo slavné mariánské poutní místo. A tak se dlouho říkalo Panna Marie Skokovská, nebo také, jak říkala posluhovačka na četnické stanici v Putimi, Panenko Marie Skočická. Obec již zanikla, ale toto zvolání máme díky literatuře v českém jazyce dodnes.

Cyklus Hezky česky vznikl ve spolupráci se studenty FF UK pod vedením Ústavu českého jazyka a teorie komunikace a Ústavu bohemistických studií, konkrétně doc.PhDR. Ivany Bozděchové, CSc. a PhDR.Svatavy Škodové, Ph.D.