„Hotelový cestovatel“ Josef Kořenský
Celebes, Nový Zéland nebo Singapur - to je jen krátký výčet míst, která navštívil cestovatel Josef Kořenský. A přitom mohl zůstat podučitelem v Radnicích u Rokycan. Pokud by to tak dopadlo, vzpomínali by na něj maximálně žáci, díky jeho touze po dálkách, jej i po 170 letech od jeho narození připomíná výstava v Náprstkově muzeu.
"Říká se, že byl první novodobý cestovatel, který uskutečnil cestu kolem světa. Pro svou myšlenku nadchnul i společníka, zámožného statkáře Karla Řezníčka. Musel si na to šetřit sám, získával peníze od mecenášů, institucí a dostal příspěvek i od ministerstva kultu a vyučování."
S Vojtou Náprstkem a potom i jeho ženou se také domluvil na tom, že bude nakupovat na cestách předměty pro muzeum.
V roce 1893 se mohlo vyrazit směrem Spojené státy americké a odtud pak do Japonska, Indie a Egypta."Když se vrátili, tak Vojta Náprstek, který velmi rád svým přátelům chystal různá překvapení, tak jim 14. března 1894 uspořádal večírek na přivítanou. Knihovna byla vyzdobena ve stylu indicko/čínsko/japonské svatyně. A další kamarád, malíř Karel Štapfer namaloval obraz, na kterém Josef Kořenský učí gejši zpívat Kde domov můj."
Všechno už vyfotil někdo dřív
Z cesty vznikla dvojdílná knížka a proběhla i řada přednášek. Kořenský měl jako cestovatel jedno specifikum, nad kterým se možná stojí zamyslet v dnešním světě přeplněném fotkami se šikmou věží nebo Braniborskou bránou."Je zajímavé, že na rozdíl od jiných cestovatelů Kořenský nefotografoval, ale fotografie nakupoval. Navštěvoval totiž už známá a dnes bychom řekli turisticky atraktivní místa - města, přírodovědné nebo archeologické pamětihodnosti- cestoval po samých turistických centrech, která už byla mnohokrát vyfocena a nebylo potřeba je fotit znovu. Jeho přátelé Enrique Stanko Vráz a Alberto Vojtěch Frič, o něm říkali, že je hotelový cestovatel."
U jedné velké cesty nezůstalo, Kořenský se vydal později také "k protinožcům" a i toto putování zachytil v knížkách. Nezapomínal ani na své povolání a jeho jméno dodnes nese pražská základní škola, někdejší měšťanská škola dívčí, kde byl ředitelem. A právě jeho žákyně byly také první, kdo viděl exotické předměty, které vozil z cest. Vystavoval je totiž ve škole, aby se dívky vzdělaly a rozšířily si obzory. Učitel se v něm prostě nezapřel.