I v 21. století se dá najít poklad. Dokazuje to křišťálový Boží hrob v Kunraticích na Českolipsku

Boží hrob je napodobenina skály, kde odpočívalo mrtvé Kristovo tělo po ukřižování až do vzkříšení. Boží hroby jsou doložené už v 16. století.

Vystavují se v kostele o Velikonocích, které jsou katolickou oslavou Kristova zmrtvýchvstání. Jde o 14. zastavení křížové cesty, které si katolíci připomínají na Velký pátek.

 Kostel Povýšení svatého kříže v Kunraticích u Cvikova na Českolipsku | Foto: Magdalena Hrozínková,  Radio Prague International

Část Božího hrobu se ukrývala pod schody. Vypadala jako bedna na obrazy

David Sobotka | Foto: Magdalena Hrozínková,  Radio Prague International

Na kunratickém Božím hrobu jsou stovky ručně broušených kamenů upevněných do koženkového papíru. Tvoří tak vitráž, kterou může procházet světlo. Teprve světlo totiž odhalilo, jak krásná památka se v kostele léta ukrývala.

"Pojďme k němu, ať zažijete ty pocity. Stojíme před kunratickým pokladem, a teď už před kompletním dílem. Představte si, že před dvěma lety, když jsem začínal do kostela chodit každý den, tak tato spodní část stála u zpovědnice. Byla překrytá starým oltářním rouchem. Otec Rudolf mě k tomu pozval a řekl: Pane Sobotko, pojďte se na něco podívat. To by se vám jako skláři mohlo líbit. Zvedl to oltářní roucho a na mě vykoukla tato mozaika. Bylo to neskutečné. Říkám, panečku, co to je? To jsem v životě neviděl. Ptal jsem se, jestli je to nějaká kombinace vitráže, 3D vitráže? A on mi říká, tak vy nevíte co to je? Já jsem si myslel, že mě jako sklář poradíte.

Foto: Magdalena Hrozínková,  Radio Prague International

Předloni, bylo to před Velikonocemi, mi zavolal a říkal: Davide, já mám pro tebe zprávu. Jak jsem ti ukazovat Boží hrob, tak si představ, že jsem asi našel tu vrchní část. Ani nevím proč, šel jsem se podívat pod svažující se schodiště, které vede na kůr. Byla tam tma a viděl jsem nějakou dřevěnou bednu. Myslel jsem si, že je to nějaká bedna na obrazy. Ze zadu to mělo takové okénko. Tak jsem do toho posvítil. A já vám teď taky rozsvítím ten zázrak, abyste pochopili jeho pocit. Budiž světlo," prohlásil manažer nedaleké sklárny Pačinek Glass David Sobotka.

Kunratický Boží hrob má 3000 perliček

Foto: Magdalena Hrozínková,  Radio Prague International

Boží hrob prošel neuvěřitelnou proměnou. Před rozsvícením vypadal černý, nevýrazný se zelenými kameny. Po rozsvícení se objevily postavy andělů, Krista a nádherná sklářská práce. Jedná se o jeden z deseti dochovaných exemplářů v Česku.

"V jedné bakalářské práci jsme se dočetli, že na Slovensku jsou dva exempláře, v Rakousku čtyři a v Německu šest. Jméno toho objektu je Boží hrob. V roce 1855 byla v Olomouci založená firma Zbitek a synové. Dělala průsvitné obrazy, tak to tehdy nazývali. My jsme poctěni tím, že jsme díky otci Rudolfovi našli ten poslední 10. objevený, že se o něj můžeme starat, obdivovat tu krásu umělců, kteří před 150 lety vytvořili toto dílo. Nevím, jak to působí na vás, ale na spoustu návštěvníků to působí velice moderně. Dokonce mi jeden profesor umění říkal, že to na něj působí ultramoderně, jako když byste rozložili ten moderní digitální obraz do pixliček a měli z toho jakýsi pop art. Každopádně to měli pěkně vymyšlené. Ukážu vám třeba archu úmluvy, která zajíždí a vyjíždí.

Těch perliček je tam zhruba 3000. Jedna část odborníků říká, že pravděpodobně pochází z oblasti Desné tady na Jablonecku, což by bylo logické. Jsme v kraji sklářů. A druhá část odborníků říká, že to jsou italské perly z oblasti Benátek. Každopádně je v neuvěřitelném stavu. My jsme to vyzvedli z nánosu staletí, a oprášili takovým péřovým smetáčkem. Jak vidíte, ani jedna perlička není odcizená, narušená, nebo zlomená. Tento objekt bývá vždy součástí velikonočních svátků, tzv. tridua, to znamená tří dnů. Potom se archa úmluvy zavře dovnitř takovým starodávným pantíkem a celý objekt se uloží do někam do kostela. My jsme jediní, kteří ho mají vystavený po celý rok. Podle mě to fantazie."

Když je Boží hrob zhasnutý, tak jsou kameny zelené. Když se rozsvítí, září bíle.

Foto: Markéta Kachlíková,  Radio Prague International

"V tom je právě ta krása. Když to opět zhasnu, tak to působí černě, šedě. Ale krása skla je v tom, že musí mít světlo. Já vždy říkám, že sklo je zhmotněním světla. V té bakalářské práci je psáno, že před těmi staletími to osvítili svíčkami a petrolejkami. Je to celé ze dřeva a koženkového papíru. Bylo to vyložené staniolem, který už opadal. Když jsem ten objekt čistil, tak jsem dole viděl zažloutlý papír. Tak si říkám: pozor, to bude nějaký rodokmen toho objektu. Tak jsem to oprášil a tam bylo napsáno švabachem takovou staročeštinou: V případě použití pomůcky této jest vám dbáti, aniž byste objekt zapálili. Je to takový návod k použití, ale 150 let starý.

Když se podíváte na Ježíše, tak ten je vytvořený z papírmaše. Je to mokrý škrobený papír, který se potom nechal uschnout na kostře. Pak můžete fládrovat, sádru kolorovat. My ani netušíme, kdo to pod to schodiště dal. Jestli to byli odcházející Němci při odsunu, jsme totiž v oblasti Sudet, nebo jestli to byl někdo úplně jiný. Máme krátkou zprávu v naší obecní kronice, kde je ve dvou větách vlastně napsáno, že tuším okolo roku 1900 byl pořízen Boží hrob ze sbírky místních farníků přes vídeňského obchodníka s uměním. Tuším, že částka byla 270 zlatých."

Křišťálový chrám | Foto: Markéta Kachlíková,  Radio Prague International

Jak dodal David Sobotka, sklo hraje v neratovickém kostele mimořádnou roli. Nedaleká sklářská firma Pačinek Glass, která má kostel v pronájmu, ho totiž proměnila v Křišťálový chrám. Uvnitř kostela jsou tři stovky objektů z dílny Jiřího Pačinka, inspirované faunou a flórou, ale také sakrálními motivy.

18
50.76761220508066
14.678289490134546
default
50.76761220508066
14.678289490134546