Na návštěvě v nejdéle fungující sklárně v Čechách

Výroba skla, šperků, bižuterie láká turisty do Libereckého kraje. Tradiční ruční výroba se zachovala dodnes. Vydejme se do Harrachova do nejstarší fungující sklárny v Čechách. Dnešní soukromá sklárna Novosad a syn byla založena před rokem 1712 na jilemnickém panství hrabat Harrachů. Vše je v téměř původní podobě a plně funkční.

Vstupujeme do sklárny, kde pece za 312 let nevyhasly. Provoz tu nepřerušila ani první, ani druhá světová válka. Sklárna vznikla na panství hrabat Harrachů. Ti ji provozovali do konce roku 1943, kdy ji nuceně prodali Němcům. Pak přišlo znárodnění, sklárna se stala jedním ze závodů firmy Crystalex. Po revoluci ji privatizoval pan František Novosad. Dnes tu šéfuje jeho syn Petr.

Majitel Petr Novosad převzal firmu po otci|Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

„ Od té doby se snažíme znovu pozvednout tu zaniklou slávu harrachovského skla. Naše dnešní výrobky opatřujeme značkou H s třemi korunkami a letopočtem 1712, aby bylo jasné, že to sklo pochází od nás. Každoročně se zúčastňujeme několika mezinárodních výstav. Letos už jsme byli ve Frankfurtu a plánujeme další výstavy v Itálii a možná že i ve Francii. Také bychom chtěli na podzim navštívit pražský Design blok. Vytvořili jsme nový katalog a nové kolekce speciálně určené pro český trh,“ říká majitel sklárny Petr Novosad.

Pohled z ochozu do sklářské huti

Sklárna funguje už 312 let|Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

V době naší návštěvy jedou na plno tři pece. Práci sklářů pozorujeme z ochozu. „Dneska vyrábíme sklenice na zakázku. Toto je pro amerického zákazníka do New Yorku. A je to taková trošku speciální výroba, kde mezi ten kalich a tu nožičku dáváme takovou ozdobu, které říkáme vosí hnízdo. Zatočená kulička je obalená plátkem ryzího zlata,“ popisuje Petr Novosad.

Foukání skla|Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

Pozorujeme skláře, kterému jdou vosí hnízda od ruky. „ Dělám tu třicet let, takže to už trochu znám“, směje se. Za použití nůžek, sklářského pacošáru a dalších nám neznámých pomůcek vyrobí jednu skleničku tak za tři čtyři minuty. Ta se pak po speciální lanovce přemisťuje k peci. Tam už čeká další muž.

„Dneska tu pracuje přibližně 90 lidí“, líčí nám pan Novosad. „ Z toho je asi 25 sklářů, tedy těch co přímo foukají. Ostatní jsou ty pomocné profese. Ke každé té dílně patří tzv. zadáci, taky pomahači, kteří buď odnášejí sklo třeba do pásovky, nebo pomáhají při té výrobě tím, že zavírají tu formu nebo odnášejí ty výrobky. Po tom, co se to vyrobí tady na huti, tak jde výrobek dál k prvotnímu opracování. A tam zase většinou pracují ženy, zatímco tady v tom horkém provozu na huti to jsou většinou muži.“

Práce sklářů v náročných podmínkách|Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

Jedna sklenice projde rukama zhruba 10 možná 12 lidí. Vše probíhá ručně. Automatický provoz byste tu hledali marně. Procházíme kolem žen, které sedí u ohně a čekají na správný okamžik, kdy je sklenice správně „utavená“. Podobně jako ve vedlejší huti i tady je pěkně horko, a to ještě ani nezačaly ty nejteplejší měsíce. Ptáme se paní, jak to snáší.

„Chcete to říct opravdu? Potím se jak prase. Opravdu několikrát za den. Takže se i chladíme, dávám si mokrej hadr na hlavu, na krk. S tím se nedá nic dělat. Ta práce to prostě vyžaduje, větrá se tu, ale člověk se prostě potí. Je to taková odtučňovací kúra. Já to beru pozitivně.“

Brusírna je historickým exkursem

Pokračujeme v exkursi a míříme do brusírny skla. Brusek je celá hala, dnes tu ovšem sedí jediný brusič.

Brusírna je nejstarší v areálu|Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

„Tato budova je v našem areálu ta nejstarší. Hutní haly, ve kterých jsme byli před chvílí, jsou daleko mladší, poválečné, ale tato brusírna byla postavená už v roce 1895. Takže ještě za Harrachů. A to zařízení, to vybavení této brusírny je de facto původní.“

Nejčastěji dnes míří sklo z Harrachova do Spojených států, Itálie, Skandinávie a západní Evropy. Udržet firmu s ruční výrobou při životě v konkurenci automatické je složité. Zatímco u Novosadů vyrobí zhruba 2000 sklenic za jeden den, z automatické linky sjede třeba 50 tisíc sklenic. Většině skláren v Libereckém kraji navíc zasadil těžkou ránu covid a následně vysoké ceny energií. Novosadovi se proto snaží kromě výroby skla přilákat i turisty, a to nejen na ukázku ruční výroby.

Finální fáze|Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

Muzeum v Panském domě

S panem Novosadem se nacházíme na nádvoří před sklárnou, kde končívají prohlídky s průvodci.

Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

„ A tady mají turisté několik možností, co podniknout dál. Buď můžete navštívit muzeum skla tady v budově Panského domu, kde v prvním a v druhém patře je největší sbírka skla pocházející z jedné fabriky na našem území. Takže je tam něco přes 5000 exponátů, které všechny pocházejí tady z naší sklárny. Nebo můžete navštívit naši podnikovou prodejnu se sklem, která je samoobslužná a kde všechny výrobky, co jste viděli jejich výrobu, si můžete zakoupit. No a kdyby jste dostali žízeň, tak můžete zajít i do naší Pivovarské restaurace s vlastním pivovarem. Nahoře se vaří pivo a dole je ležácký sklep. Vaříme tři druhy nefiltrovaných a nepasterizovaných piv, takže jsou to živá přírodní piva., jak se dnes říká kraftová. Je to pivo plzeňského typu. Vaříme světlý ležák Františka, tmavý ležák František a pak ještě Huťské pivo osmičku, které pijí skláři na huti“, uzavírá prohlídku jedné z nejstarších evropských skláren ležící v malebném prostředí krkonošských hvozdů současný majitel Petr Novosad.

Prodejna současného skla|Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

V České republice ve stovkách skláren, rodinných dílen a ateliérů pracuje více než 5000 sklářů, brusičů, rytců, malířů, výrobců bižuterie a šperků, sklářských výtvarníků a designérů. V Libereckém kraji je sklářství jedním z nejdůležitějších odvětví. Ruční výroba skla se v roce 2023 dostala na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.