Skláři se dřív málokdy dožívali padesátky. Expozice skla v Křižánkách na Vysočině je největší svého druhu v Česku
Česko má další zápis na prestižním seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Uspělo s nominací ruční výroby skla, na které se podílelo dalších pět evropských zemí. A my se vypravíme na Vysočinu do malé vesničky Křižánky, kde stávala slavná Milovská huť.
V Česku ve stovkách skláren, rodinných dílen a ateliérů pracuje více než 5000 sklářů, brusičů, rytců, malířů, výrobců bižuterie a šperků, sklářských výtvarníků a designérů. Sklářství jako odvětví je důležité zejména v Libereckém a Zlínském kraji a na Vysočině. A právě v Křižánkách na Vysočině byla v červenci 2023 otevřená expozice skla.
"Fungovala od roku 1835 do roku 1886, čili 51 roků, a byla nejslavnější z těch regionálních skláren. Tady fungovalo od renesance až po konec 19. století zhruba 20 skláren. Tato byla nejproslulejší, asi i díky tomu, že to byly fakt super skláři z Kamenického Šenova. Jmenovali se Conrathové. Když byste se podívali do Kamenického Šenova, dodnes tam stojí obrovský jejich domy. A na starém hřbitově tu mají nádherné náhrobky. Dělali to bratři Maxové, sochaři, jejichž sochy jsou dneska na Karlově mostě. A to už ukazuje, jak ti skláři byli zazobaní, ale byly to neuvěřitelně noblesní lidi a byli proslulí perfektní péči o svoje skláře.
Huť stála tady nad námi, tedy by byla ta rodina sklářská, pendlovala mezi Kamenickým Šenovem, a Milovy, což bylo na několik týdnů cesty na čtyřspřežce. Zároveň se na těch čtyřspřežkách vozilo i sklo hotové přes ten Kamenický Šenov do světa. Do New Yorku, Turecka i Sýrie. Museli mít pokrytou Arábii a celou Severní Ameriku, pak se to vyváželo samozřejmě do Londýna, Madridu, Vídně i Paříže," představil historii sklárny Pavel Kysilka, který během deseti let zrekonstruoval historický dům ředitele sklárny z první poloviny 19. století.
Muzeem provádí návštěvníky umělá inteligence
Dnes je v něm expozice i muzeum milovského skla.
"Tady uvidíte 1000 kusů historického skla, a ještě 500 máme depozitáři. Těch 1000 nejvýznamnějších kusů je vystaveno. Je to možná největší sbírka svého druhu dneska v Česku. Jsme prvním muzeem v ČR, kde vás kompletně může provést umělá inteligence. Umí poznat 1000 exponátů a dát vám k nim popisek. A ještě takový příběh."
České sklo mělo několik vrcholů. Tím prvním byl konec 17. a zejména pak 18. století. Tehdy vznikl český křišťál.
"Český vynález, kterým jsme opět vyválcovali celý svět, který byl šokovaný touto inovací. Pak přišla energetická krize, inflace, ruská válka s Tureckem a napoleonské války, které nás na 25 let odstřihli od světových trhů. Kumulovaná inflace dneska je třicetiprocentní za ty poslední roky, tehdy byla osmdesátiprocentní Když se čeští skláři chtěli vrátit na světové trhy, tak tam trčeli Angličani se svým olovnatým křišťálem, čímž napodobili ten náš. Skláři tak zjistili, že musí přijít úplně s něčím novým. A to je fenomén barevného skla 19. století. Zase obrovská inovace, na kterou celý svět koukal s otevřenýma očima. Napodobeniny zlata, stříbra, kovu, alabastru a zejména drahokamu, polodrahokamu a hornin. To byly české vynálezy, na kterých čeští skláři pracovali léta a léta. A znovu podruhé na skoro celé století s tím vyválcovali celý svět."
Film o historii skárny se stal v galerii hitem
Pavel Kysilka budoval sbírku, která by ukázala sortiment horáckých skláren a příběh českého sklářství, deset let. Jak zdůraznil, Česko je pořád sklářská velmoc, proto je zde i sbírka slavných žijících autorů jako je Gizela Šabouková, Vladimír Klein, Jan Exnar, kteří patří mezi světová jména ateliérového sklářství. O zdejším sklářském fenoménu natočili i film. Původně si mysleli, že lidé chvíli posedí a půjdou dál. Nakonec je z filmu hit.
"Natočili jsme film v televizním formátu o historii horáckých skláren, zejména té milovské. Virtuálně jsem vyrobili celou osadu podle nákresu z archivu ze Zámrsku. Takže se tam projdete 200 let starou osadou, kde byla škola pro 90 dětí, tři hospody, sedm tovaryšských domů, huť, samozřejmě obrovská brusírna. Mysleli jsme si, že to tam poběží jako smyčka, ale lidé na to koukají dvě hodiny i s dětmi. Ten film je fakt hezký. Je to neuvěřitelný a fascinující příběh s krásnými záběry i ze skláren. Takže se z toho stala jedna z největších atrakcí."
Život tu byl těžký, děti ve sklárnách pomáhaly už od šesti let. Vyráběly se tu skla z materiálů, které ke zdraví moc nepřispívaly.
"K těm milovským specialitám patřilo rubínové sklo, do kterého se házely zlaťáky. To dělal huťmistr, nikomu to nesvěřil. Hodně se zde vyrábělo uranové sklo. Uran se sem vozil z jáchymovských stříbrných dolů. O radioaktivitě se tehdy nevědělo nic. Pak tam máme alabastrové sklo a irizované sklo, což byl horší průšvih než uranové, protože to irizování znamená pokovování ve speciální peci. Tavíte kovy, bohužel i stroncium a další těžké karcinogenní kovy. Takže ta práce nebyla nic moc. Ti skláři byli miliardáři, a perfektní partií pro místní krásky. Ale když se podíváte do jejich rodokmenu, tak přes ten jejich obrovský úspěch, pracovitost, šikovnost a světoběžnictví, to málokdo doklepal do padesátky," uzavřel vyprávění o zdejší galerii a sklu Pavel Kysilka. A pokud je vám jeho jméno povědomé, máte pravdu. Jedná se o bývalého viceguvernéra České národní banky.
