Jak se daří českému hokeji?
Sedmé místo, historický neúspěch české hokejové reprezentace na světovém šampionátu v Rusku otevřel diskusi o současné kondici českého ledního hokeje. Kritické, ale i chlácholivé názory vyjádřilo několik bývalých i stále ještě aktivních hokejistů, odborníků, sportovních novinářů. Dnes se ptám na názor komentátora Petra Hartmana.
Kde hledat příčiny takového stavu věci? Trenér, špatný výběr hráčů, jejich přístup ke hře nebo něco jiného?
"Já myslím, že na hlubší analýzu je ještě čas, že by to měli provést týmy odborníků, ale obecně řečeno národní tým je sice výkladní skříní českého hokeje, ale není to to nejpodstatnější. Proto si myslím, že sedmé místo je neúspěch, ale není katastrofou. Ostatně loni jsme získali stříbro, takže by to nebylo nic tak strašného, kdyby to nebylo v souvislostech s tím, jak se daří mládežnickému hokeji, jakou úroveň má extraliga. A pokud se mám konkrétně vyjádřit k tomu mistrovství světa, tak si myslím, že hlavní příčina byla v tom, že trenér nemohl vybrat ty hráče, které chtěl mít k dispozici - kvůli zranění, kvůli tomu, že NHL některé hráče nechtěla pustit."
Kriticky, ale také dost záhadně se po návratu z Moskvy vyjádřil k českému hokeji zkušený brankář Roman Čechmánek. "Ohledně budoucnosti nejsem vůbec optimista, protože znám okolnosti celého českého hokeje, proč to tak je. Je to na lidech, kteří hokej dělají jak na ligové, tak reprezentační úrovni, aby s tím včas něco udělali," prohlásil Čechmánek. Dá se z jeho slov něco vyčíst?
"Do hlavy mu nevidím. On nechtěl mluvit konkrétně, což je škoda a což je typické pro celý český sport, nejenom pro český hokej, že se konkrétně nepojmenovávají problémy a neoznačují ti lidé, kteří jsou za ně zodpovědní. Myslím si ale, že se jedná o práci s mládeži, o extraligu a o další věci, kde se nepracuje koncepčně. Ostatně propadák národního týmu hráčů do osmnácti let to dokázal, když sestoupil z elitní skupiny, což je velká ostuda českého hokeje. Sice se o tom chvíli mluvilo, ale zdá se, že opět všechno utichne a pojede to ve starých kolejích. Takže to asi je jeden z typických příkladů toho, jak se neřeší problémy českého hokeje. Dalším je to, jak se extraliga rozšiřuje. Už nyní bylo problematické, když hrálo 14 týmů, nyní bude podle všeho 15, pokud všichni splní licenční podmínky. Kvalita se rozmělní, rozmělní se i peníze, atd. Všechno souvisí se vším. Samozřejmě je třeba bát se budoucnosti."
Tvrdé kritice podrobil český hokej bývalý hráč, dnes zkušený trenér Jaroslav Holík, který říká, že to s hokejem asi v současnosti neděláme dobře. "Po světě nám údajně hraje okolo 250 hráčů, ale tady hraje extraligu velká spousta těch, kteří hráli pouze první ligu a výš se jim nedařilo dostat. Na hráče v extralize pak není vyvíjen absolutně žádný tlak," objasnil Holík. Dá se s takovým názorem souhlasit?
"Dá se souhlasit a myslím si, že největší problém českého hokeje je v tom, že velmi mladí hráči odcházejí do zámoří. Jsou často lákáni různými manažéry a skauty, aby odešli, rodiče podléhají tlaku a vidině velkého úspěchu, a přitom těch, kteří se skutečně prosadí, je minimum. Je škoda, že nejdou tou postupnou cestou uplatnit se nejprve v českém hokeji, a až pak zamířit ven. To samozřejmě nezáleží jen na postoji rodičů, ale také na postoji funkcionářů, aby těm hráčům nabídli perspektivu, když už ne platovou, tak výkonnostního růstu a toho, že skutečně v nepříliš daleké budoucnosti by se mohli daleko lépe uplatnit i v NHL."
Poměrně dost kritických slov padlo také na adresu účasti hráčů ze severoamerické NHL na světovém šampionátu. Někteří pokračovali ve své domovské soutěži, jiní léčili zranění, ale také někteří odřekli účast. Že by reprezentace netáhla?
"Já si myslím, že reprezentace táhne hlavně v momentu, kdy jsou olympijské hry, kdy na ten šampionát je upřena daleko větší pozornost. Co si budeme zastírat - v zámoří přece jen diváky, manažéry a všechny více zajímá NHL, která vyvrcholí v době mistrovství světa. Na druhou stranu ale těm hráčům nelze nic vyčítat. Pokud hrají v NHL, mají za sebou náročnou sezónu, dost často bývají zranění, hrají i se zraněním závěrečné zápasy. A nelze se divit ani klubům, že nemají příliš chuť hráče uvolňovat, protože do nich investují nemalé peníze a účast na mistrovství světa jim zas tolik nepřinese."
A v případě zranění jim pak ti hráči chybí.
"Samozřejmě. Tam je pak otázka pojistek, což je jednak nákladné i pro národní svazy, a jednak je to riziko, že sice pak ten hráč dostane zaplaceno, nevím, jak jsou ty pojistky postaveny, možná v některých případech něco z toho bude mít i klub, ale celkově je to pro klub i toho hráče ztráta."
