Jak se řekne makedonsky pábitel? - Lakrdadžia
Jednou z laureátek letošní ceny Gratias agit, kterou ministr zahraničí uděluje za šíření dobrého jména České republiky ve světě, se stala i bohemistka, překladatelka a profesorka českého jazyka na univerzitě v makedonském Skopje Donka Rousová.
Vy jste právě získala cenu Gratias agit za svůj velký podíl na propagaci češtiny a české kultury v Makedonii. Co vás vlastně přivedlo ke studiu češtiny?
"K češtině mne přivedlo to, že jsem studovala tady v Praze. Pak, když jsem skončila studia, jsem se vrátila domů. A na katedře bylo ze začátku zapotřebí asistenta. Tak jsem začala jako bohemistka."
Já se ale přeci jenom ještě vrátím k tomu, co vás přivedlo do Prahy? Tam byly trochu tragické okolnosti...
"To bylo roku 1963, když ve Skopje bylo velké zemětřesení. Makedonie dostala tehdy od české vlády pět stipendií. A jedno z těch stipendií jsem dostala já, abych studovala češtinu."
"Studovala jsem ve Skopje ruštinu. A potom jsem měla to štěstí, že jsem se dostala do Prahy. Jeden rok jsem v Hamru na Jezeře studovala jenom jazyk a pak v roce 1964 jsem se zapsala na Karlovu univerzitu v Praze. Skončila jsem v ročníku 1969 - 70 češtinu a ruštinu. To ale byl problém. Sama jsem si říkala, co budu dělat s češtinou? To je malý jazyk stejně jako makedonština. Na fakultě, když jsem studovala, ještě nebyla čeština. I když tam byl český lektor, první lektor v Makedonii po r. 1947, akademik Hora. Potom češtinu přednášela profesorka Janeva a já jsem byla její asistentkou. Musela jsem udělat ještě kandidátskou práci, o jazyce v próze Bohumila Hrabala. Hrabal mne zaujal, protože jeho obecná čeština se mi moc líbila. Tak jsem přednášela ve Skopje nejdřív jako asistentka, pak jako docentka a pak jsem dostala profesuru."
A měla jste vždycky dost žáků? Zajímají se Makedonci o češtinu?
"Abych řekla pravdu, někdy jich moc není. Měli jsme 25 studentů, někdy máte šest, někdy deset. Měli jsme studium dvouleté a tříleté. Na dvouletém studiu je víc studentů a tříleté studium si už vybírají. Znamená to, že s češtinou mohou pracovat buď jako překladatelé nebo lektoři. V diplomu mají, že jsou promovaní bohemisté."
Vy jste vedle výuky ovšem přeložila i celou řadu českých autorů. Už jste se zmínila o Hrabalovi. Kdo z nich je vaším favoritem?
"Ze začátku jsem překládala povídky. Přeložila jsem Pábitele a to bylo těžké. U samotného slova najít adekvátní význam..."
Jak se mimochodem v makedonštině řekne pábitel?
"Pábitel je lakrdadžia, prostě ten, co povídá, mluví a mluví a mluví. A Hrabalovo pábení bylo povídání bez konce. Pak jsem přeložila Taneční hodiny. To je ve skutečnosti novela, která nemá ani čárku, jen tečku na konci. A je to devadesát devět stránek nebo kolik. A teď jsem přeložila Ostře sledované vlaky, nevím ale, kdy to vyjde. To je taky novela nebo malý román a je výborný."
Jak vůbec přijímají Makedonci Hrabala? Rozumějí mu?
"Rozumějí, právě český humor je zvláštní. Byl i film Ostře sledované vlaky, i dnes se dává dost často, a všichni jsou z něj nadšení. Podle toho poznám, že lidi mají Hrabala rádi. Pak jsem překládala i Viewegha. Můj sen je přeložit celého Čapka, zatím jsem přeložila jenom jeden román, Obyčejný život."
Najdou se v Makedonii vydavatelé pro české knihy?
"Ano, zrovna teď spolupracuji s jedním. Vydali jsme už Babičku a teď vydáme Máj Karla Hynka Máchy."
Překládáte Máj, to je opravdu na hraně možností...
"Já jsem se bála, abych vám pravdu řekla, protože jen když to čtete, říkáte si, to se nedá přeložit. To přechylování, různá slova... Ale zkusila jsem to, slovo za slovem, že to nějak půjde. Přeložila jsem Máj a řekla si, že to nenechám jenom tak. Musí to přečíst někdo, kdo překládá poezii, protože já jsem to nechtěla přebásnit. Protože když to úplně přebásníte, tak to ve skutečnosti nebude Mácha. Tak si myslím, že se mi to podařilo. Až to vyjde, tak uvidím, jaká bude reakce u čtenářů."
V závěru rozhovoru Mileny Štráfeldové s makedonskou bohemistkou Donkou Rousovou se rozezněl klavír. V Černínském paláci na něj při udělování cen Gratias agit hrála další laureátka Nataša Al Rádí Cimbálová z iráckého Bagdádu. Jí věnujeme sobotní rubriku Češi v zahraničí.
